Assistant

*4*

 Když jsem to doma pořádně uklidil na svoje místo, vrátil jsem se do práce. Půl hodiny jsem na pana Smithe čekal v kanceláři. Potom konečně přišel. "Tak já jdu. Co a jak víš... Opovaž se odejít dřív než bude hotovo." řekl a odešel. Pustil jsem se do práce.. Šlo to pomalu, ale v devět jsem byl hotový... Šel jsem si do kanceláře pro tašku a všiml jsem si na stole štosu papírů s nápisem 'Přečíst a vyhodnotit.' povzdechl jsem si a sedl jsem si za stůl. Četl jsem každou smlouvu a vážně jsem se snažil soustředit. Napsal jsem ke každé zprávu, ale ve dvě hodiny ráno se mi začínaly zavírat oči a byla mi děsná zima. Hodil jsem přes sebe šéfovo sako které bylo na židli a snažil jsem se pokračovat v práci, ale únava mě dostala, takže jsem usnul.

"Vstáváme skrčku... Myslím, že tu někdo má první strike za nedokončenou práci." ozvalo se a já sebou škubl. "Uhni. Podívám se co ti trvalo tak dlouho." řekl a začal něco hledat v počítači. Pustil si záznam z kamer. Když jsem se pustil do té hromádky na stole, uchechtl se. "To byla moje práce, takže děkuju." zasmál se a já se plácl do čela.

"Myslel jsem, že to mám udělat." zamumlal jsem a povzdychl jsem si.

"Neřekl jsem ti to, takže sis akorát přidělal práci. Bohužel tě teď nemůžu pustit domů, protože tě asi budu potřebovat..." řekl a já přikýv. "Tak skoč pro kafe a vem si taky." řekl a já okamžitě poslechl a šel jsem do kuchyňky pro kávu.

"Tak jak ti to jde?" zeptala se zvesela Anne.

"Spal jsem tu. Dělal jsem práci, kterou jsem dělat nemusel..." zamumlal jsem a on se uchcetla.

"Ty jsi pako... Smith ti pauzu nedá... to máš celkem smůlu." řekla a podala mi kávy. S poděkováním jsem odešel.

"Tady to je pane." řekl jsem a on se usmál. Přísahám, že mě ten úsměv zničí... Vypadá tak krásně

"Výborně... Takže vzhledem k tomu, žes mi tak moc pomohl, ačkoliv to bylo omylem.. Tak ti dám dnes volno, ale nepůjdeš domů." řekl a já přikývl a chtěl jsem se napít. "Ne. To bys neusnul." řekl, sebral mi hrnek a dal mi pokyn, abych ho následoval. Šel jsem za ním do nějaké místnosti. On ji odemkl. Byl to útulný pokojík. "Jdi spát. Vzbudím tě bzučákem, až tě budu potřebovat. Zeleným tlačítkem mi dáš vědět, že jsi vzhůru a nemusím buzení opakovat." řekl a já přikývl. On se chystal odejít.

"Pane?" oslovil jsem ho a on se na mě podíval. "Děkuju." usmál jsem se, on mávl rukou a odešel. Usnul jsem. Probudil mě bzučák až po několika hodinách. Zmáčkl jsem zelený a spěchal jsem do kanceláře. "Ano, pane?" ohlásil jsem se a on ke mně natáhl ruku se složkou.

"Jdi to předat šéfovi a vrať se. Mám pro tebe další úkol." řekl a já s kývnutím převzal složku a odešel jsem. Zaklepal jsem na mohutné dveře a po vyzvání jsem vešel do šéfovi kanceláře.

"Tohle Vám posílá pan Smith." řekl jsem a podal jsem mu složku. On jen pokývla hlavou a položil ji na stůl.

"Jak to zvládáš?" zeptal se a zadíval se mi do očí.

"Docela to jde. Není zas tak zlý..." usmál jsem se. On přikývl a nasadil si brýle.

"Dobře. Tak jdi ať nemáš problém." řekl a já poslušně odešel. Došel jsem za panem Smithem a on se na mě podíval a pokynul mi, abych se posadil. Splnil jsem to a on se mi zahleděl do očí.

"Takže, co potřebujete?" zeptal jsem se po chvilce trapného ticha...

"Vlastně ani nic... Jen si chci promluvit." řekl a já přikývl.

"A o čem, pane?" zeptal jsem se zvědavě. Jeho pohled se stále upíral do mých očí a začínalo to být nepříjemné... Sklopil jsem hlavu, aby se neměl kam koukat.