Assistant

*5*

Probudil jsem se a vůbec se mi nechtělo do práce, ale i tak jsem sebral poslední vůli, kterou jsem ještě měl a zvedl jsem se. Oblečení, ve kterém jsem usnul jsem vyměnil za čisté, vzal jsem si tašku a vydal jsem se do práce. Cesta uběhla asi třikrát rychleji než obvykle... Vešel jsem do budovy a vyjel jsem do správného patra. Zhluboka jsem se nadechl a vešel jsem do kanceláře pana Smithe. On se na mě zle podíval a já sklopil hlavu.

"Než něco řeknete, chci se omluvit za včerejší chování. Necítím se dobře, když musím mluvit o mé sexualitě, protože mě kvůli tomu tolik lidí opustilo no a potom jste se zasmál a mě přišlo, že se mi posmíváte, tak jsem prostě odešel. Vím, že jsem to neměl dělat a jsem připravený přijmout následky." řekl jsem a on pozvedl obočí a zahleděl se na mě jeho dokonalýma očima... Zase jsem se nad ním roztékal. Měl bych se krotit.

"Byl jsem včera hodně naštvaný, ale tou omluvou si to trochu spravil. Máš jeden strike a budeme dělat, že se nic nestalo." řekl pevným hlasem a já se pousmál.

"Děkuju, pane." řekl jsem a on kývl. "Co mám dělat?" zeptal jsem se a on se natáhl na druhou stranu stolu a natáhl ke mně ruku se složkou.

"Jdi to předat šéfovi a pak se stav za uklízečkou a řekni jí, že záchody na trojce jsou nechutné, ať tam okamžitě jde." řekl a já s kývnutím odešel. Když jsem šel k uklízečce, natlačil mě jakýsi muž na stěnu. Byl dost vysoký. Měl hnědé vlasy i oči.

"Dáš výpověď." zarčel a já zavrtěl hlavou. "Něco jsem ti kurva řekl." zvýšil hlas a dal mi pěstí do břicha... Potom jsem byl trochu mimo. On mě mlátil asi deset minut. Nevím kam, nevím, co se mnou dělal... Pamatuju si jen bolest a strach... Když byl pryč, zvedl jsem se a dokončil jsem to, co mi pan Smith zadal.

"Kde jsi kurva byl?" zeptal se naštvaně když jsem se vrátil.

"Plnil jsem, co jste řekl." zamumlal jsem a sklopil jsem poled.

"S Třikrát jsi mi vytípl bzučák, druhý strike. A lžeš. Jsi venku prcku a to ani nemusím počítat, že sis sundal náramek... Končíš." řekl a já se zarazil. Co? On mě vyhodí? Do očí se mi nahrnuly slzy. Podíval jsem se na pana Smithe.

"N-ne já za to neůžu... Já... Já... Nemůžete mě vyhodit." vzlykal jsem.

"Sleduj." zamumlal a šel pryč. Asi a šéfem. Já šel na toalety. Sundal jsem si košili. Na břiše jsem měl několik morřin a pod okem se mi dělal monokl. Namočil jsem rukáv košile do studené vody a přiložil jsem si ho na oko. Opláchl jsem si trář, oblékl jsem si košili a šel jsem za šéfem. Zaklepal jsem.

"Čekáme jen na tebe." ozval se ředitel a já vstoupil. "Sedni si." řekl a já to splnil. "Než si pustíme záznamy z kamer, nechceš nám něco říct."

"Nemám co k tomu říct a vidět to nechci. Jsem rád, že nevím, co se stalo." zamumal jsem a pan Smith přešel k počítači, kde ředitel zapl ten záznam.

"Já ho zabiju..." zavrčel pan Smith a rázným krokem vyšel ze dveří.

"Omlouvám se ti, Tode. On je poněkud výbušný a z neznámých důvodů od tebe očekává opravdu hodně..." řekl a já kývl.

"To je dobré... Je na mě hodný." řekl jsem a on se usmál.

"To vím a stále mě to překvapuje." řekl a já se pousmál. V tom vstoupil pan Smith se sladkým úsměvem na tváři.

"Vyhodil jsem ho a když odmítal jít, ručně jsem mu vysvětlil, kdo tu velí." řekl vesele a podíval se na mě. "Omlouvám se prcku." řekl a natáhl ke mně ruku. Přijal jsem ji a on si mě přitáhl do objetí. "Fajn, teď když jsme zase kámoši, je čas jít domů. Zítra budeme mít hodně prác a šepřit tě nebudu, takže pánové, já jdu domů." řekl a odešel. Rozloučil jsem se s ředitelem a šel jsem také.. Musel sem ještě do kanceláře. Tam jse na stole našel můj náramek. Byl roztržený... Byla ho škoda. Vzal jsem si svou tašku a dal jsem do ní náramek a šel jsem domů. Před dveřmi ležela květina. Vzal jsem jí a přečetl jsem si lísteček. 'Mrzí mě, že jsem byl zlý.' usmál jsem se a šel jsem domů. Květinu jsem dal do vázy. Líbilo se mi, že už není tak zlý. Vlastně se mi líbil... Hodně. Když se na mě podíval tím jeho přísným a zklamaným, pohledem, srdce se mi rozbušelo a měl jsem chuť se rozbrečet, skočit mu kolem krku a omlouvat se, protože nejsem dost dobrý... Umyl jsem se a šel jsem si lehnout a spát.

---

Táák... kapitolka je o dost pozděj, než jsem čekala, ale nevadí :D Snad se líbí :))