Assistant

*13*

O rok později.

Začínám mít pocit, že mu na mě vůbec nezáleží. Poslední měsíc chodí každý den do práce a vrací se, když já už spím. Když si chci povídat, řekne že je unavený, nebo tak něco. Bojímm se, že mě podvádí. Jednou jsem nenápadně přivedl konverzaci na děti, ale on řekl, že nechce dítě, protože jsme dva kluci a lidi by to odsuzovali. Ničil mě. Jakýkoliv závazek mu byl proti srsti a já z toho byl smutný.

"Zlato jsem doma." ozvalo se od dveří a já si povzdychl. Kdo pacuje do půl jedné ráno? Určitě má nějakou bokovku. Nestačím mu... "Ahoj, miláčku."pozdravil a začal se svlékat. Hned potom zaběhl do koupelny a osprchoval se. Pak ulehl ke mně do postele a přitáhl si mě k sobě. Neobejmul jsem ho. "Co se děje, Toddy?" zeptal se ustaraně a já tiše vzzlykl a otočil jsem se zády.

"Když se tě na něco zeptám, odpovíš mi pravdu?" zeptal jsem se tichounce.

"Samozřejmě." ujistil mě a já se zhluboka nadechl.

"Máš někoho jiného?" zeptal jsem se a on mlčel... Rozplakal jsem se.

"Jak tě to sakra napadlo? Jasně, že ne." řekl a já vzlykl.

"Nikdy nejsi doma. Když ano, nebavíš se se mnou a jakmile se bavíme o naší budoucnosti změníš téma. Jestli už se mnou nechceš být, řekni to." řekl jsem a otočil jsem se. On se mi podíval do očí.

"Chci s tebou být, mám jen moc práce." řekl a já se posadil.

"Moc práce? Vlastníš obchodní centrum. Jediná tvoje práce je platit údržbu a nechávat si posílat prachy za nájem obchodů. Navíc se tě v jednom kuse ptám, jestli nechceš v práci pomoct a ty mě vždy odbiješ s tím, že sám nemáš co dělat? Co si pak mám asi myslet? Jsi v práci od osmi třeba do jedné. Už ani nevím, proč spolu vlastně jsme, když na mě nemáš čas." zavzlykal jsem a on si mě přitáhl do náruče.

"Tohle neříkej. Brzy zjistíš, proč jsem neměl čas. Přísahám... Nezklamu tě." řekl a položil se se mnou do postele. Pevně mě objímal a nechal mě plakat mu do náruče. Nakonec jsem usnul a probudil jsem se sám. Proč jsem si myslel, že to bude jiné?

Otočil jsem se na druhý bok, když mi najednou zazvonil telefon. Zvedl jsem to. Byl to Dan.

"Lásko, přijď prosím před obchoďák. Je to naléhavé." řekl a zněl vážně nervózně.

"Dobře... Hned jsem tam." řekl jsem a položil jsem to. Rychle jsem se oblékl, vzal jsem si auto, které mi Dan koupil, protože jsem těma jeho sporťákama nerad jezdil, a rozjel jsem se k obchoďáku. Zastavil jsem na venkovním parkovišti a šel jsem k hlavnímu vstupu. Stál tam majitel jednoho kosmetikého obchodu, se kterým jsem se dost zpřátelil... Byl mi hodně blízký. Obejmul jsem ho.

"Nevíš o co jde? Dan mi volal ať přijdu. Prý je to naléhavé." řekl jsem a on se pousmál.

"Je to naléhavé, tak pojď." pobídl mě a chytl mě kolem ramen. Dovedl mě k jeho obchodu, který byl od hlavního vstupu nejblíž. Vypadalo to tam stejně jako vždy. Když jsem se rozhlédl všiml jsem si fotky u mé oblíbené značky pěn, do vany. Byla to fotka mě a Dana ve vaně. Zkoušeli jsme jim dělat reklamu, takže já držel láhev s pěnou a oba jsme jí dávali z jedné strany pusu. Byla to krásná fotka. Usmál jsem se. Otočil jsem jí a tam bylo Danovo písmo. Víš co je za den? Koukni kolikátého je. Nic? Otevři obálku. Rozhllédl jsem se a Simon mi podával obálku. Otevřel jsem ji a vyndal jsem smlouvu. Koukl jsem na zakroužkované datum. Správně. Přesně před rokem jsme se poznali... Tak moc jsem si tě chtěl držet od těla. Usmál jsem se a za mnou se objevila Kate. Majitelka vinařství. Vedla mě k ní. Všiml jsem si lístečku na jednom z regálu. Přesně díky tomuhle nápoji jsme se prvně políbili, vzpomínáš? A vzpomínáš si, jak jsem si tě přivlastňoval těmi nármky? Nechápal jsem o co mu jde. Za mnou se objevil starší pán. Majitel zlatnictví. Zavedl mě pouze k výloze jeho obchodu. Nikdo jiný je neměl. Jen ty. Vím, že ho stále máš doma. A taky vím, že ho nosíš, když tam nejsem, abys stále cítil, že ke mně patříš. Jak tohle mohl vědět? Rozhlédl jsem se, co bude následovat. Za mnou stál Simon s Filipem,podali mi obálku a vedli mě dál. Cestou jsem si ji přečetl. Vím toho o tobě dost. A vím i to, jak moc bys chtěl děťátko. Chtěl jsm ti vyhovět, ale zamítli mi žádost o předání do péče. Mělo to být překvapení, ale nevyšlo to, tak co bys řekl na štěně a možná časem i to děťátko?Neodporuj. Máš rád pejsky... V tom mi Filip vtiskl do ruky vodítko. A teď už jen pár kroků. Pomůžu ti je přečkat lépe, tak ti něco povím. Vždy jsem si myslel, že jsem dobrý přítel a nedošlo mi, jak moc tě bolí, když nejsem s tebou. Už to vím a doufám, že se nezlobíš... Zbytek ti řeknu osobně. Stačí vystoupit z vítahu. Zvedl jsem zrak od dopisu a všiml jsem si, že nás výtah dovezl na střechu budovy, kde byla spousta květin a stoly s jídlem. Já se měl ale jediný cíl a tím byl Dan. Rozvážně jsem se k němu rozešel a obejmul jsem ho.

"Teď už ti chci jen dokázat, že nemám a nikdy jsem neměl nikoho jiného a že se budousnotsti s tebou nebojím." řekl a otočil se ke mně zády. "Zavři oči a neotvírej je dokud ti neřenu." řekl a já poslušně splnil co řekl. "Už můžeš." řekl a já se rozhlédl. Klečel předemnou s krabičkou ve které se leskl krásný prstýnek. "Vezmeš si mě?" zeptal se a já se rozplakal a přikývl jsem.

"Ano!" řekl jsem bez váhání a klekl jsem si k němu, abych ho mohl políbit. Naajednou se za námi ozval potlesk a já se poplašeně otočil. Za mnou stáli všihni, které jsem měl rád. Spoustu lidí jsem neznal, ale nevadilo mi to. "Miluju tě." zašeptal jsem a vedle mě se ozvao štěknutí V tu chvilku jsem poprvé pohlédl na štěňátko zlatého retrívra. "Tebe taky." usmál jsem se a pohladil jsem ho. Znovu jsem se nalepil na Dana.

"Proto jsem posledních několik týdnů tolik pracoval. Nejdřív jsem řešil to svěření do péče, potom jsem vybíral štěně, které jsem si zamluvil a vymýšlel jsem, jak se tě zeptat alespoň trochu originálně. Potom když jsem to vymyslel, připravil jsem to a po tom včerejšku jsem se rozhodl, že dnes to už musím udělat. Já jsem nemohl sebrat odvahu. To byl taky důvod, proč jsem s tebou tolik nemuvil. Stydil jsem se, že se tě nedokážu zeptat a jednu normální otázku, ale dnes už jsem musel." řekl a já ho pořádně stiskl. On se se mnou zvedl, chytl mě do náruče jako princeznu a políbil mě. Ozval se další potlesk. Dan se mi zahleděl do očí a otřel mi oči. "Moc tě miluju." zašeptal a já se usmál.

"Já tebe taky." řekl jsem a on mě položil na zem. Rozhlédl jsem se. Všiml jsem si své mladší sestřičky. Nedávnno jí bylo šestnáct... Usmál jsem se na ní a šel jsem k ní. Ona se ke mně rozběhla a pevně mě obejmula. Ona byla první, kdo o mě věděl, že jsem gay a podporovala mě.

"Ahoj, bráško." usmála se a políbila mě na tvář.

"Jak se máš, sestřičko?" usmál jsem se na ní a ona se mi podívala do očí.

"Já skvěle, ale měl bys vědět, že Dan pozval mamku. Je tu." řekla a já se rozhlédl, když jsem ji spatřil nahrnuly se mi slzy do očí. Ona se rozešla k nám.

"Todde, chci se ti omluvit. Zkoušela jsem ti volat, ale asi sis mě zablokoval. S tvým tátou jsme se rozešli. Hledala jsem tě, ale nevěděla jsem, kam ses vypařil. Chápu, že mi asi jen tak neodpustíš, ale i tak se ti chci moc omluvit. Od doby, co si odjel na kolej, jsem nepřestala litovat. Vážně mě mrzí, co ti táta řekl a mnohem víc mě mrzí, že jsem se tě nezastala." řekla a já jí obejmul.

"Chyběla si mi." řekl jsem a ona mi objetí pevně oplatila.

"Ty mě taky. Mimochodem, Daniel je moc hezký a hodný muž... Jsem ráda, že máš někoho, jako je on." řekla a podívala se na Dana. Udělal jsem to taky. On se na nás podíval a usmál se.

"To já taky." řekl jsem s rozněžnělým úsměvem na tváři a zavolal jsem Dana k nám. V tu chvíli bylo všechno dokonalé.

----

Táák... Jsem zpááátky! A blíží se nám konec příběhu :( Ale samozřejmě čekají další. Mám spoustu rozepsaných příběhů v počítači... (Kolem 30ti) :'D Příští kapitolku vám napíšu seznam, a vy budete moct vybrat, který by se vám líbil nejvíc :)

A samozřejmě děkuju každému, kdo čte, volí a komentuje. Dělá mi to ohromnou radost.