Assistant

*10*

"Dobré ráno." pozdravil pan Smith vcházejíc do dveří.

"Dobré ráno." usmál jsem se na něj a on mě obejmul.

"Víš co dělat, že ano?" zeptal se a já přikývl.

"Samozřejmě." usmál jsem se, políbil jsem ho na tvář a cupital jsem pro kávu. Měl jsem hrozně dobrou náladu.

"Káva už se dělá." usmála se Anne, když mě viděla. "Ráda tě vidím v dobré náladě, prcku." zasmála se a čekala až se káva uvaří.

"Byli jsme na večeři." pochlubil jsem se a Anne se usmála a vyndala hrnek z kávovaru.

"Já vím... Brácha byl včera úplně unešený a jak přišel domů, volal mi..." uchechtla se a podala mi hrnek. "Tak upaluj." řekla a já se vrátil do kanceláře.

"Děkuju." usmál se pan Smith. Já jen přikývl. "Jsem moc rád, že se nezlobíš... Mrzelo by mě to..." řekl a já se pousmál a podíval jsem se mu do očí.

"Miluju tě." zašeptal jsem a on ztuhnul. "Věděl jsem to... Promiň, neměl jsem to říkat" zamumlal jsem se slzami v očích... Dan mě chytl kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Vzhlédl jsem k němu a on se usmál.

"Taky tě miluju ty trdlo." zašeptal a na pár vteřin nehybně přiložil rty na mé. Přišlo mi zvláštní, co se mnou udělal tak krátký dotek. Byl jsem šťastný jako ještě nikdy v životě. "Dnes po práci u mě?" zeptal se a já s úsměvem přikývl. "Výborně. A teď zpět do práce." řekl Dan a pustili jsme se do práce. Moc jsme toho ten den neměli, takže jsme si jen povídali a chvilku jsme na poočítači hráli karty. Musím říct, že Danovi to vůbec nešlo...

"Hej. Proč to pokaždé prohraju. To není féf." řekl naštvaně a já se začal šíleně smát.

"Neumíš to." řekl jsem pobaveně. On se na mě uraženě podíval, ale pak se jeho pohled změnil.

"Zato umím jiné věci." zašeptal mi do ucha a něžně ho políbil. Rukou mě pohladil po hrudi, přes bříško až k mému rozkroku, kde se zarazil. "A vypadá to, že to umím až moc dobře." pousmál se a jemně můj naběhlý rozkrok stiskl. "Takže. Tvá práce. Vem tohle šéfovi." řekl a já vyvalil oči.

"Ale Dane, co když mi něco udělá?" zeptal jsem se vystrašeně.

"To se nestane. Je na holky." ujistil mě a přísně se mi zahleděl do očí. "Tak na co čekáš? Chceš snad strike číslo dvě?" zeptal se a já zavrtěl hlavou, vzal jsem složku a mířil jsem do šéfovi kanceláře. Zaklepal jsem a po vyzvání jsem vešel.

"Co mi Dan posílá tentokrát?" zeptal sepobaveně a já mu podal složku. "A tohle má být co?" zeptal se pobaveně a poukázal na můj rozkrok.

"Vzal jsem si místo prášků na spaní viagru." řekl jsem a zakryl jsem se rukama.

"Tak tedy jďete no..." pobídl mě a já se rchle vrátil k Danovi.

"To bylo fakt vtipný." řekl jsem naštvaně a posadil jsem se na pohovku v rohuu místosti.

"Ale kocourku. Tak se na mě nezlob." řekl a já otočil hlavu na druhou stranu.

"Budu se zlobit." zamumlal jsem a on se zvedl a přesedl si ke mně. Vstal jsem a šel jsem pryč. "Jdu domů." řekl jsem vážně, ale on mě zarazil.

"Práci jsme dodělali. Můžeme jít rovnou ke mně." navrhl a já se zamyslel.

"Ne... Zlobím se. Nejdu k tobě." řekl jsem. On se zvedl, přešel ke mně a natiskl své tělo na mé. Jednou rukou sjel na můj rozkrok a pohladil ho.