Assistant

*3*

"Ahoj." pozdravil jsem z vesela a Anne se usmála.

"Co chce tentokrát?" zeptala se a já se usmál.

"Nic. Mám pauzu." řekl jsem hrdě a ona uznale pokývala hlavou.

"Tak to se mu buď líbíš, nebo ho nenapadá, jak tě co nejvíc odradit a snaží se to vymyslet." zasmála se a já se zamylslel...

"Co s tím má společného jestli se mu líbím?" zeptal jsem se.

"Myslím, že je gay. Teda nejsem si jistá, je to jen moje spekulace... Nikdy se ne jednáních nekoukl ani na jednu holku se sukní sotva pod zadek, zato se jednou koukal na zadek servírovi, kterému spadla mince na zem. Nemám to podložené, tak si to nech pro sebe." řekla a já přikývl."Nemám skoro šanci si s ním promluvit, když sem posílá ty svoje poskoky." řekla a já sklopil pohled. "Promiň nemyslela jsem to tak." řekla rychle a já k ní natáhl ruce. Ona mě pobaveně objala. "Chováš se jako dítě." zasmála se a já se odtáhl.

"Nene." zamumlal jsem. V tom mi začala pípat ta věc v kapse. Rychle jsem Anne obejml "Musím jít, tak pa." řekl jsem a vyběhl jsem z kuchyňky. "Ano, pane?" ohlásil jsem se v jeho kanceláři.

"Chci slyšet tvůj názor. Pojď sem a řeni mi, která je hezčí." řekl a já přešel k počítači. Byly tam fotky dvou dívek. Jedna byla blond s modrýma očima a hruhá bruneta se zelenýma.

"Proč se ptáte, pane?" zajímal jsem se.

"Protože děláme reklamu a šéf řekl ať vyberu tu hezčí a upřímě je mi to fuk." řekl a já ukázal na brunetu v pravo.

"Ta druhá je moc umělá." vysvětlil jsem a on přikývl.

"Díky." řekl a já přikývl. On něco napsal na počítači a potom se otočil ke mně. Jeho oči se zabodly do mých a já se cítil hodně nervózně. Jeho oči jsou tak nádherné. Nemůžu si pomoct. Prostě se mi líbí. On celý. Musím se hlídat, abych neudělal nějakou hloupost. Sklopil jsem pohled. On se uchechtl. "Pověz mi něco o sobě." pobídl mě a já zamrkal.

"Co myslíte pane?" zeptal jsem se a on se šklíbl a podíval se mi do očí.

"Nevím... Něco zajímavého." řekl a já sklopil pohled.

"Můj život není zajímavý, pane." řekl jsem tvrdohlavě.

"Něco jsem snad řekl, ne?" zeptal se přísně a já přikývl.

"Ano, ale já nevím co říct. Měl jsem normální dětství. Pocházím z bohaté rodiny. Od druháku mě rodiče dali na intr a pak jsem byl na koleji na vysoké... Když jsem dostudoval, přestali mi posílat peníze, takže jsem potřboval práci." řekl jsem a on kývl.

"Vidíš, že to jde. Proč ti přestali posílat peníze?" zeptal se a mě se do očí nahrnuly slzy.

"Říkali, že mě živit nebudou." řekl jsem tiše.

"Ale proč? Proč tě nechtěli živit?" ptal se provokativně a já se rozplakal.

"Protože jsem buzerant, jasný. Jste spokojený? Vsadím se, že mě máte tam, kde jste chtěl..." zamumlal jsem a on se na mě překvapeně díval.

"Nebreč prosimtě. A mluv se mnou slušně jasný?" zavrčel a já přikývl.

"Ano, p-pane." vzlykl jsem a pohlédl jsem mu do očí.

"Takže jsi na kluky, jo?" zeptal se a já jen přikývl. Stále jsem plakal. "No teď tuhle konverzaci necháme být, protože potřebuju být sám. Mám práci, takže jdi..." řekl, já se zvedl a chysltal jsem se odejít. "Tode?" oslovil mě a já se otočil, "Neboj. Tvé tajemství je u mě v bezpečí." řekl a já se na něj překvapeně podíval. Nakonec jsem s tichým poděkováním odešel... Nechápal jsem, co se sakra právě stalo. On na mě byl milý... Divné... Ta věc zase začala pípat. Vrátil jsem se do jeho kanclu.

"Teď jsem odešel, pane? Co potřebujete?" zeptal jsem se a on mi hodil nějaké papíry.

"Přečti to a pak mi povíš o co se tam jedná." řekl a já přikývl a sedl jsem si na křeslo. Asi po hodině jsem to dokončil.

"Máš to?" zeptal se a já přikývl.

"Víceméně se tam celou dobu pojednává o tom, že by firma při podepsání vydělala, ovšem podle údajů, které jsou zde uvedené je zřejmé, že se jedná o firmu, které hrozí krach a chce z naší firmy něco vyždímat. Rozhodně tohle partnerství nepodepisovat." řekl jsem a on se usmál.

"Docela ti to pálí, prcku." podotkl a já se usmál.

"Děkuji, pane." řekl jsem a on na smlouvu natiskl jakéci razítko a dal jí na stranu.

"Dnes večer tě se koná večírek, kde budou nejvlivnější lidé města. Potřebuji abys zajistil, že bude připravená limuzína tam i zpět, abychom udělali dobrý dojem." řekl a já se uchechtl. "Přijde ti tu něco vtipného?" zeptal se přísně. Já jen sklopil pohled a mlčel jsem. "Fajn nejedeš nikam. Budeš tady celou noc třídit smlouvy, spokojený?" zeptal se a já zvážněl.

"Omlouvám se, pane, ale pokud chcete udělat dojem, limuzínou nejezděte.... Kdybych chtěl můžu už si jí objednat, aby mě odvezla domů.... Jejich pronájem je dnes tak laciný, že to nikomu impozantní nepřijde. Doporučoval bych to Lamborghiny, co je v garáži." řekl jsem a on se usmál. "Smím vás tedy doprovodit a zařídit nco jiného?" zeptal jsem se a on se šimalsky usmál.

"Víš, nevím, co bys tam dělal... " řekl a já jsem sklopil hlavu a přikývl.

"Co tu bubu tedy dělat pane?" zeptal jsem se a on ukázal na skříňku.

"Tady v té skříňce je spousta smluv. Ty je rozdělíš na Schválené, zamítnuté a nevyřízené. Schválené i zamítnuté vemeš šéfovi a nevyřízené si důkladně pročteš a napíšeš obsah a tvůj názor." řekl a já přikývl.

"Tak dobře, no." povzdechl jsem si.

"Hodný kluk..." řekl a já se zachvěl. Líbilo se mi to oslovění. "Tak a teď si dej pauzu. Do šesti. V šest tu budeš..." řekl a já přikývl.

"Smím jít nakoupit?" zeptal jsem se a on kávl.

"Jo, ale ne moc daleko, kdyby náhodou." řekl a já kývl a šel jsem si nakoupit nějaké jídlo domů...

---

Táák... Nějak jsem se pozapomněla, ale nevadí. Snad jsou tu nějací noční tvorové jako já :'D