Assistant

*11*

Cítil jsem se na dně. Nevěděl jsem kam jít. Zbývala mi jediná naděje... Můj bývalý... Nechodili jsme spolu, jen jsme se trochu líbali... Vlastně jako teď s Danem... Buď on, nebo ulice. Zavolal jsem si taxíka, aby mě odvezl do vesnice za městem... Vytáhl jsem mobil a napsal jsem.

Tod: Bezemně ti bude líp. Měl pravdu rozptyloval jsem tě... Doufám, že budeš šťastnější... Budeš mi moc chybět.

On neodepsal. Vystoupil jsem před domem mého ex. Zaklepal jsem.

"Tode? Co tu děláš?" zeptal se překvapeně.

"Mohl bych tu pár dní přespat. Slibuju, že nebudu dělat problémy. Nemám kam jít." řekl jsem se slzami v očích.

"Jo pojď dál." řekl a ukázal mi pokoj, kde budu spát. Poděkoval jsem a řekl jsem, že potřebuju chvilku čas... Vzal jsem mobil... Stále žádná odpověď.

Zavolal jsem mu. Zvedl to během chvilky. "Dane, já..." chtěl jsem něco říct, ani nevím co, ale on mě přerušil.

"Nemluv na mě. Nevolej mi a nepiš mi. Nechápu, jak jsi to mohl udělat." řekl zklamaně.

"C-cože? Dane, já nevím o čem mluvíš... Co jsem udělal? C-co to říkáš?" zeptal jsem se s pláčem.

"Nech mě už sakra na pokoji." zavrčel. Z hlasu bylo poznat, že je naštvaný, zklamaný a smutný.

"Ale já tě miluju... Myslel jsem, že budeme..." znovu mě nenechal domluvit.

"Že budeme spolu? Jo to jsem si taky myslel. Díky bohu, že jsem zjistil jaký opravdu jsi. Chtěl jsem se tě zeptat, jestli budeš můj přítel. Díky bohu, že jsem si nezkurvil život." zavrčel a já se rozbrečel víc a típl jsem to. Schoulil jsem se na zemi do klubíčka a plakal jsem.

Tod: Co tak hrozného jsem ti udělal?

Poslal jsem zprávu... Tentokrát odepsal hned.

Dan: Řekl jsi, že jsem namyšlenej kretén, že mě nenávidíš a že tím, co jsme spolu měli sis chtěl šplhnout a mít to jednodužší. Řekl jsi, že jsi rád, že konečně můžeš vypadnout... Potom si ještě po Rckovi chtěl, aby tě kryl a tvrdil mi, že tě vyhodil...

Znovu jsem mu zavolal. "Dane, tohle jsem v životě neřekl. Miluju tě... On mi řekl, že tě rozptiluju a že on tě potřebuje v práci aby ses soustředil, tak řekl ať jdu. Vzal mi dům a zakázal mi jít k tobě."

"Jo jasně... To by Rick neudělal..." řekl a já vzlykl. Nemá to cenu.

"Dobře, tak mě prosím vyslechni." zamumlal jsem. "Chci abys věděl, že přes všechn co se stalo, děje nebo stane tě miluju, ano? Jsi moje všechno a bez tebe to nemá cenu... Nemá cenu žít... Miloval jsem tebe, to jak jsi byl přísný, tvoje polibky, tvoje doteky, tebe, když ses opil, když si řekl, že jsem tvůj hodný chlapeček... To všechno jsem nadevše miloval... Mrzí mě, že mi nevěříš. Nedokážeš si představit, jak mizerně se teď cítím... Nemám kam jít, nemám nikoho... Hrozně to bolí..." zavzlykal jsem a típl jsem to. Otřel jsem si slzy, což bylo k ničemu, protože je nahradily nové, a šel jsem do obývváku. Simon tam seděl s nějakým klukem. "Nevěděl jsem, že někoho máš... Nebudu překážet." zamumlal sem a otočil jsem se zpět k pokoji.

"Klid... Pojď sem a řekni nám o co jde." řekl Sim a já přikývl a sedl jsem si na křeslo. "Mimochodem tohle je Filip, můj přítel. Filipe tohle je Tod... Můj kamarád... Dřív to mezi námi slušně jiskřilo, ale nic nebylo." řekl a filip se na mě usmál. "Tak spust." řekl a já kývl.

"Dostal jsem práci v té velk firmě ve městě. Dělal jsem asistenta zástupci ředitele... Byl docela ostrej, ale zdálo se, že na mě je hodnější než na ostatní... Jednou se opil a tak trochu jsme se líbali a od té doby jsme tak nějak neoficiálně byli spolu a dnes nás načapal šéf a vyrazil mě. No a vypadá to, že jemu nakecal, že jsem o něm řekl, že je nesnesitelnej idiot a že jsem s ním byl jen, abych to měl v práci snadnější a že jsem ho přemlouval, aby řekl, že mě vyrazil." řekl jsem a znovu jsem se rozplakal.

"Pojď sem." řekl Sim a natáhl jsem ke mně ruce. Obejmul jsem ho...

"Mrzí mě, že jsme se přestali bavit... Chyběl si mi." řekl jsem a on mě stiskl pevněji.

"Ty mě taky..." zašeptal Ten Filip se zvedl a z kapsy vytáhl mobil.

"Čau, kámo. Až skončíš v práci potřebuju, abys přijel k Simovi domů a přivez sebou nějaké květiny." řekl do telefonu. "Mě nezajímá, že se ti nechce, tohle je naléhavé." řekl a nakonec s poděkováním zavěsil. Já jsem stále plakal... Nedalo se to zastavit.

"Miluju ho." zavzlykal jsem a on mě pohladil po zádech. Zůstal tam se mnou asi hodinu dokud do domu někdo nevešel. Zvedl jsem se do sedu, otřel jsem si slzy a podíval jsem se kdo to je. Byl to Dan. Podíval se na mě.

"No tak to ne. Na tohle já nemám... Sbohem" zavrčel na Filipa a odešel. Rozplakal jsem se. Cítil jsem se na dně. Nic nemělo cenu. Bez něj opravdu ne...

---

Táák... Prosím, abyste schovali veškeré ostré předměty, které by mohly zranit mou osobu, děkuji :D

Já vím... jsem krutá...

Jo a mimochodem kdyby měl někdo chuť na nějakou hetero storku... Píšu příběh s názvem Painting pod nickem Lucc55, tak to můžete zkusit třeba se vám to zalíbí :D