Assistant

*9*

"Moment. Je to kvůli mě?" zeptal se a já mírně přikývl. Vážně jsem se snažil nerozbrečet. "Tak já ti něco řeknu, dobře?" zeptal se a já přikývl. "Včera jsem byl při smyslech. Věděl jsem až moc dobře, co dělám. Ten alkohol mě jen trochu povzbudil..." řekl a já svraštil čelo. "Ano, jsem... gay. A líbíš se mi... Jsi zatraceně dokonalý a já si včera prostě nemohl pomoct." řekl a já zrudl a sklopil pohled. "Slibuju, že už na tebe budu hodný. Zůstaneš?" zeptal se a já přikývl. "Děkuju, tak se posaď a něco si dělej... Kdybych něco potřeboval, řeknu." usmál se a já přikývl a sedl jsem si do křesla v rohu místnosti. Projížděl jsem facebook na mobilu, když se otevřeli dveře a vešla Anne.

"Výborně, jsi sám. Musím s tebou mluvit." řekla a pan Smith se na mě krátce podíval a pak se otočil k ní.

"Anne, já..." chtěl něco říct, ale ona ho přerušila.

"Teď budu mluvit já jo? Chci abys mu přestal ubližovat a začal se k němu chovat jako k člověku. To jak si ho ráno seřval slyšelo celý patro. Nevím nic o tvé orientaci, ale i když nejsi gay, mohl bys mu to říct normálně, jasný?" zeptala se a já si odkašlal.

"Snažil jsem se ti říct, že nejsem sám, ale nevadí." řekl pan Smith a já se uchechtl.

"To je fuk. Řekla jsem co jsem chtěla." řekla a hrdě odešla.

"Todde? Skočíš mi prosím pro nějakou limonádu?" zeptal se pan Smith a já se zarazil. On se mě zeptal a ještě řekl prosím? Zdá se, že se věci zlepší...

"Jo jasně." zamumlal jsem a zvedl jsem se z křesla. On si odkašlal...

"Bez pusy na rozloučenou se nikam neodchází." řekl a já pozvedl obočí. "Nové pravidlo. Vymyslel jsem ho teď... Tak šup." zamumlal a já k němu rozvážně popošel k němu. Upřímně jsem přemýšlel, že bych hrál uraženého, ale stihl jsem si to v čas rozmyslet... Podíval jsem se mu do očí. On se usmál. Vytáhl jsem se na špičky a dal jsem mu pusu na tvář. "Tak upaluj." zasmál se a já šel do kuchyňky.

"Dvě nějaké limonády. Já nevím, co má rád, takže to nechám na tobě." řekl jsem vesele a Anne se usmála a udělala kávy.

"Vypadá to dobře, tak povídej." řekla.

"Chtěl jsem skončit, ale on mi řekl, že byl včera při smyslech a že to chtěl udělat a řekl, že už bude hodný. Pak si tam naběhla ty.." zasmál jsem se a ona se usmála a podala mi dvě mirindy. Poděkoval jsem a odešel jsem.

"Tady to je." řekl jsem když jsem dorazil.

"Hodný kluk." usmál se a já vydechl. "Jsi rozkošný..." zasmál se a usrkl si nápoje z plastové láhve. "Nechceš dneska ke mně? Jako na normální návštěvu? Už nebudu pít, slibuju." řekl a já se usmál a přikvýl jsem.

"Tak dobře." souhlasil jsem.

"Dnes tě asi moc potřebovat nebudu, takže jestli chceš, můžeš jít domů..." řekl a podíval se na mě.

"Asi se půjdu domů prospat." řekl jsem a on přikývl.

"Dobře. Počítej s tím, že se pro tebe stavím až pojedu z práce." řekl a já přikývl a šel jsem ke dveřím... "Odcházíš?" zeptal se a já protočil očima a vrátil jsem se k němu a políbil jsem ho na tvář. Potom jsem teprve mohl domů... Skoro jsem skákal radostí... Sice jsem byl zmatený, co mezi námi je, ale i tak jsem měl radost. Najednou vedle mě zastavilo auto. Koukl jsem se tam a seděl tam pan Smith a usmíval se. Nastoupil jsem.

"Co, že jste tu tak brzy?" zeptal jsem se a on se rozjel směrem k němu.

"Jsem Dan... Dal jsem sám sobě volno, abych mohl být s tebou." řekl a já se pousmál. Dojeli jsme k němu a on mě vzal do ložnice... Malinko jsem se vyděsil. "Hele promiň, ale vážně jsem unavený a věřím, že ty taky, tak co kdybychom se na chvilku prospali a potom můžeme dělat něco jiného?"

"Tak dobře." špitl jsem a on si sundal tričko i kalhoty... On měl svaly. Myslel jsem, že už dokonalejší být nemůže, ale on je... Lehl si a natáhl ke mně ruce. "Pojď ke mně." usmál se. Já si sundal bundu a lehl jsem si k němu. On mě objal a políbil do vlasů.

"Děkuju, že tu se mnou jsi i po tom, jak jsem se choval." zašeptal a já jen kývl a přitulil jsem se k němu. Líbilo se mi, když byl tak přítulný. Mozek sice říkal, že je blbost tulit se k chlapovi, který mi ublížil a navíc ho ani tak moc neznám, ale já se s ním cítil dobře. Přišel jsem si vyjímečný a víc sebevědomý... Měl jsem ten pocit rád...

"Vstávej, už je dost pozdě." ozval se milý hlas vedle mě a já nespokojeně zamručel.

"Kolik je?" zeptal jsem se a protáhl jsem se. Nemohl jsem uvěřit, že jsem se právě probudil vedle svého šéfa a přišlo mi to tak správné...

"Šest... Napadlo mě, jestli bys se mnou nezašel na večeři." řekl a já zrudl a přikývl jsem.

"Moc rád." usmál jsem se a sklopil jsem pohled.

"Výborně." usmál se, podal mi ruku a pomohl mi na nohy. S tichým poděkováním jsem si stoupl před zrcadlo a kriticky jsem se na sebe podíval. Prohrábl jsem si vlasy a povzdechl jsem si. Nemám vedle Dana co dělat. On by měl na někoho mnohem hezčího. Najednou ke mně přišel pan Smith a zezadu mě objal.

"Moc ti to sluší." zašeptal a já se šťastně zaculil.

"Děkuju." zašeptal jsem a položil jsem své ruce na jeho, které byly obmotané, kolem mého pasu. On si se mnou propletl ruce a přitáhl si mě blíž. Naše těla byla přilepená na sobě a já z toho byl nervózní.

"Půjdeme?" optal se a já přikývl. Vzal mě na večeři do moc hezké restaurace a zavezl mě ke mně domů. Byl to hoc hezký večer a já jen doufal, že už to bude jen lepší.

---

Táák... Dnes jen jeden update a myslím, že byste si toho měli vážit, protože to píšu z babiččina počítače a ona je celkem homofobní... Opravdu mám pocit, že kdyby o tom věděla, tak mě vydědí :D No nevadí, ale každopádně jsem něco zplodila, tak snad se vám to líbí :D Děkuju za podporu :'))