Assistant

*8*

"Dobré ráno, Toddy." probudil mě sladký hlas a já otevřel oči. Ležel jsem na Danielovi, který se na mě sladce usmíval.

"Dobré ráno... Pamatuješ si něco ze včera?" zeptal jsem se zvědavě a Dan přikývl.

"Všechno. Nidky se mi nestalo, že bych si nepamatoval." řekl a krátce mě políbil na rty. "Tak vstávat. Za chvilku musíme být v práci." řekl a já se zvedl a protáhl jsem se. On mě zezadu obejmul a políbil mě na krk. "Jsi rozkošný." zašptal mi u ucha a mě přeběhl mráz po zádech. Otočil jsem se a pevně jsem ho obejmul...

"Děláš si prdel?! Okamžitě vstaň a vypadni z mýho domu!" probudil mě ze sladkého snění křik. Okamžitě jsem otevřel oči a pohlédl jsem na naštvaného Daniela... Objímal jsem ho. Rychle jsem ho pustil a zvedl jsem se z gauče.

"Ale já..." zamumlal jsem se slzami v očích.

"Drž hubu a jdi!" řekl ostře a já se otočil a se co nejtišším vzlykem jsem odešel. Šel jsem rovnou do práce. Cesta mi trvala dýl než obvykle, protože jsem přes slzy skoro neviděl... Když jsem konečně došel do té budovy, šel jsem automaticky do kuchyňky za Anne. Když jsem jí viděl, rozplakal jsem se a padl jsem jí kolem krku.

"Ne... Neplakej... Co se stalo?" zeptala se.

"Včera to bylo tak úžasné... Znovu jsme se líbali a pak jsme spolu usnuli. Přesněji jsem ležel na něm a on mě držel... A dnes ráno mě vyhodil." zašeptal jsem a ona mě pohladila po tváři.

"Promluvíte si." řekla a znovu přikývl. Začal mi pípat bzučák v kapse. Nejistě jsem se od Anne odtáhl, otřel jsem si slzy a šel jsem do kanceláře.

"Takže chci, abychom měli jasno. Já nejsem žádná zasraná buzna a nechci s tebou nic mít, jasný?" zeptal se ostře a mé srdce se začalo pomalu rozpadat. To co řekl mi ublížilo. Věděl jsem, že u něj nemám šanci, ale slyšet to od něj bolelo.

"A-ano pane." zašeptal jsem a on přikývl.

"Takže. Jako vždy. Přines mi kafe a pak budeš číst smlouvy a podepisovat je za mě." řekl přísně. Já přikývl a šel jsem do kuchyňky,

"Jedno kafe prosím." řekl jsem tiše a ona přikývla a beze slova to kafe udělala. "Slyšela si to, že jo?" zeptal jsem se s čerstvými slzami v očích.

"Jo... Je mi to líto. Promluvím s ním." řekla a já zavrtěl havou.

"Ne... Nemá to cenu..." řekl jsem tiše. Ona mi podala šéfův hrnek a obejmula mě.

"Najdeš si někoho lepšího." řekla a já jen sklopil pohled.

"Jsem idiot. Jak jsem se do něj mohl zamilovat? Jak jsem to mohl dopustit?" zeptal jsem se spíš sám sebe. Anne mě pohladila po tváři.

"Ukaž mu, že jsi silný..." řekla a otřela mi slzy.

"Dobře, tak já jdu. Ahoj." řekl jsem a ona se smutným úsměvem pozdravila a já odešel. "Tady to je, pane." řekl jsem tiše a položil jsem kávu na jeho stůl.

"Fajn, sedni si na pohovku a začni číst." řekl a já přikývl. Na pohovce už ležel štos smlouv. Bohužel jsem se vůbec nemohl soustředit. Celou dobu jsem se koukal na pana Smithe a přemýšlel jsem.

"Smím se na něco zeptat?" zeptal jsem se tiše a on zvedl pohled a podíval se na mě. Mírně kývl. "Pamatujete si, co se včera dělo?" zeptal jsem se a sklopil jsem pohled.

"Ano. Pamatuju si všechno." řekl a já si povzdychl.

"Co je se mnou špatně?" zašeptal jsem a doopravdy jsem se pustil do čtení té smlouvy a snažil jsem se, abych ji nezmáčel slzami. Když jsem skončil, vstal jsem a položil jsem mu to na stůl... "Ehm..." odkašlal jsem si, abych přilákal pozornost. On se na mě podíval a pozvedl obočí. "Já... Chci dát výpověď..." 

...

Táák... Tohle je trošku smutná kapitola, ale nebojte se, nebude to trvat věčně ;)