BTS [Short stories]

Make-up girl [JungKook]

Na stůl jsem vyskládala vše potřebné, a pak si zašla taky pro ručník a ubrousky. Zbývala asi minuta, než se měli přihnat zpět a my měli asi jen pět minut na to, abychom je připravili na další část koncertu. Byl to docela adrenalin.

Vše šlo zatím podle plánu, ale kdykoli se cokoli může pokazit. Sice jsme byli každá jedna na jednoho a do toho ještě další tři pomocné síly, no stihněte převléknout a upravit člověka za pouhých pět minut, aby vypadal naprosto dokonale a ještě stihl doběhnout zpátky na pódium.

Líčení a oblékání miluju, ale přesně v těchhle chvílích zažívám fakt nervy. Nejhorší je, že to nemůžu dát najevo, protože JungKook, kterého mám zrovna na starosti, ač by to do něj člověk neřekl, umí být i pěkný stresař. Krom toho, že jsem teda jeho tak zvaná coordi noona a on musí po tom, co ode mě odejde, vypadat skvěle, ho musím i uklidnit. To už mi nikdo ale do smlouvy nenapsal, když jsem ji podepisovala.

„Dvě minuty!" ozval se manažer zadýchaně, když přiběhl do místnosti, kde jsme byly s ostatníma holkama.

Stihla jsem se sotva napít, když do místnosti vletěl jako první Jimin a utíkal ke své maskérce. Po cestě už si stihl svléknout tričko. Za ním to byl Hoseok, který byl naprosto uřícený a sotva popadal dech.

Nervózně jsem je sledovala a pohled mi taky občas šlehnul ke stopkám, které jsem si přesně kvůli tomu pořídila.

„Panebože... nemůžu." Stihl ze sebe vydat ten můj člověk a chtěl se natáhnout pro pití, které jsem měla na stole.

„Teď ne, svlíkej se, dělej!" začala jsem ho komandovat. Ostatní tady už dávno byli a on přišel jako poslední.

Což o to, oblečení šlo dolů dobře. Kalhoty nahoru se taky ještě daly, ale pak měl na sebe navléct košili, která měla spoustu knoflíčků.

„Zapínej si to." Rozkázala jsem, a pak vzala do ruky látkový kapesník. Začala jsem mu sušit všechen pot na obličeji i na krku. Asistentka mi mezitím podala pudr se štětcem, takže jsem upravila i to.

On byl teprve u třetího knoflíku a já už byla hotová.

„Tu máš." Strčila jsem mu flašku s pitím do ruky, a pak mu to zručně zapínala sama.

„Jde ti to rychle, to musí být v posteli rychlovka." Uculil se, na což jsem ho samozřejmě praštila do ramene. Divím se, že dneska na nervy vůbec nebyl. Jindy se mu třesou ruce a mezitím, co mu spravuju make-up, tak tu vyzpěvuje, a pak nadává, že už zase neví slova.

„Nedělej, že to nevíš." Zamumlala jsem tak, aby to nikdo neslyšel, a pak narovnala límeček.

„Právě, že vím." Mrknul. Na to jsem jen protočila očima, ale jinak to raději nekomentovala.

„Minuta!" zakřičel manažer.

„Všechno dobrý?" rychle jsem ho zkontrolovala.

„Pásek." Kývnul dolů.

„Ten si můžeš zapnout po cestě." Odbyla jsem ho. Nespokojeně zamlaskal, naposledy se napil pití, a pak už se rozešel zpátky i s ostatními, kteří byli taky hotoví.

Všichni byli hotoví až na Namjoona, se kterým šla Suji snad až ke vchodu na stage. Vrátila se pak celá uřícená i s lakem na vlasy.

„Ten jeho účes je snad za trest." Povzdychla si.

„Bylo to už i horší." Odpověděla Lina.

„To je fakt." Zabručela jsem. Já můžu být jen ráda, že JungKook teď takové období nemá. Vlasy má normálně ostříhané, stačí trochu laku a nazdar.