BTS [Short stories]

My Valentine [Yoongi]

Upřímně, nejsem s tím moc spokojená a je to dost o ničem :(  Doufám, že to příště napravím

Poslední pohled do zrcadla a mohlo se jít.

Byla jsem dnes se sebou spokojená víc, než kdy jindy. Taky jsem si dala záležet. Tmavé vlasy jsem si upravila do sympatických vln a taky si udělala hezký make-up.

V červených šatech jsem si připadala sebevědomě a to mi přidávaly i boty, které byly docela vysoké. No se svou výškou si to můžu dovolit. Doufám ale, že se na nich po cestě do restaurace nezabiju.

Rozloučila jsem se s mámou a vyšla do rušné noci. Docela mě zamrzelo, že mě Il Sung nemohl vyzvednout, dělá to vždy. No nehodlala jsem si tím kazit večer. Je přece Valentýn. Navíc mám takové tušení, že Il Sung chystá něco speciálního. V poslední době se choval vážně zvláštně. Mluvila jsem o tom s kamarádkami a všechny jsme se shodly na tom, že mě určitě chce požádat o ruku.

Což o to, jsme spolu opravdu dlouho a vážně bych nemusela dlouho přemýšlet nad odpovědí. Už z tohoto důvodu jsem se hrozně těšila.

Vzala jsem si taxi a ten mě dovezl až před jednu velmi luxusní restauraci. Wau, to mi jen napovídá, že se dnes určitě něco stane.

Zaplatila jsem taxikáři a šla dovnitř. Il Sung už tam čekal. Pozdravil mě polibkem na tvář a pomohl mi z mého kabátu.

„Vybral jsi opravdu speciální podnik." Usmála jsem se, když mi pomohl se posadit. To, že byl Valentýn, šlo poznat snad všude. Krom stropu, který byl vyzdobený, ani na stole nechyběly malé papírové srdíčka. Byla posypané a uprostřed byly dvě svíčky. Bylo to vážně krásné. Do toho ta tichá, romantická hudba.

Když přišel číšník, Il Sung nám objednal bílé víno, které obsluha vzápětí hned donesla, a my podali své objednávky.

„Snažil jsem se." Trochu nervózně se pousmál. Chytil svou pravou rukou tu mou a propletl si se mnou prsty.

„Víš, Cho." Oslovil mě a já mu věnovala další široký úsměv.

„Mám tě moc rád." Řekl a já pokývala hlavou.

„Taky tě mám ráda, Sungu."

„Ale musíme se rozejít." Dodal.

Zůstala jsem na něj hledět s pusou dokořán. Poslouchala jsem ho dobře, takže mi hned došlo, co vlastně řekl. On se semnou rozchází? Dnes večer? Teď? Na Valentýna?!

„P-proč?" dostala jsem ze sebe jen tohle. V první chvíli, když mi to řekl, tak jsem se chtěla hned rozplakat.

„No, já..." zakoktal a druhou rukou, kterou nedržel tu mou, si postřapatil tmavě-hnědé vlasy.

„Někoho jsem potkal." Polknul a já zalapala po dechu.

„To myslíš vážně?!" už jsem vykřikla. Chuť plakat byla ta-tam. Teď do mě vešel neskutečný vztek.

„Omlouvám se. Vážně." Snažil se mě uklidnit, abychom nestrhli pozornost v restauraci ještě víc, ale bylo to celkem zbytečné. Můj rozčílený křik přilákal snad všechny přítomné.

„Ty jsi hajzl, táhnuls to ještě s nějakou za mými zády a teď se semnou rozcházíš? Teď?" vytrhla jsem svou ruku z té jeho a s hlasitým vrzotem židle se postavila. Vyplašeně sledoval mé počínání.

„Cho, prosím, uklidni se." Pořád se rozhlížel okolo. No jo, to on je tu od toho, aby si hlídal reputaci. Důležité bylo vždy to, co si o něm myslí ostatní.