Žít svůj život od začátku

Čtvrtý díl

Triss

Po přestávce vejde učitelka do smějící se třídy. Nechápu je a ani si jich nevšímám. Proč taky, že? Vím, že jsem se jim nezalíbila a ani nečekám, že se něco změní a vím, že je to mým vzhledem. Jsem z toho smutná, ale koho to zajímá? Když se snažím s někým navázat nějakou konverzaci, posmívají se mi a odejdou ode mě. Snažím se samu sebe přesvědčovat, že to bude dobré. Všechno zlé se přece v dobré obrátí. A já doufám, že je to i v mém případě.
,,Posaďte se." řekne učitelka a sama si sedne za učitelský stůl. Projede nás přísným pohledem a nakonec se otočí dozadu. Zkřiví obočí, když uvidí naši tabuli. Byla celá pokreslená a popsaná. Pochopitelně to udělali kluci, včetně toho hezkého kluka co sedí úplně vzadu. A to je další věc. Vím, že se nikdy nevdám. Nikdo mě nebude milovat, protože není schopný mě ani poznat. Netvrdím, že jsem kdovíjak zábavná, ale přece na mě musí být něco dobrého, ne? A mě se hlavně nesmí líbit kluci, jako je on. Chci to pokušení překonat, ale nějak mi to nejde.
,,Jill! Běž smazat tu tabuli!" nařídí učitelka jedné dívce sedící v předposlední lavici. Zrovna se bavila s ním a nečemu srandovnímu se smáli. Taky bych to chtěla zažít. Nemám moc přátel, se kterými se dá takto povídat.
,,Já to ale nebyla!" brání se Jill.
,,To mě ale nezajímá." prosadí se učitelka.
,,To fakt nebyla ona. To byla Triss!"vzvolá někdo mé jméno a ukáže na mě. Vyruší mě tak z obdivování přírody, když se dívám z okna ven.
,,Opravdu Triss?" podívá se na mě učitelka přísně a než stačím cokoli namítnou, řekne, abych to tedy smazala já. Nemá cenu se dohadovat. Stejně by byla celá třída proti mě a navíc je to jen tabule, kterou musím smazat. Nejde o nic závažného. Zkrátka si musím zvyknout na mé spolužáky a na to, že mě budou jen využívat. Tak, jako v minulých školách. Vezmu si hadru a najednou se celá třída začne opět smát.
,,Ticho!" zahřmí učitelka, ale když se na mě podívá, ztuhne. Otočím se čelem ke třídě a začnu se červenat. Co se děje?
,,Triss? Co to máš na sobě?" zeptá se mě učitelka. Prohlédnu se.
,,Oblečení." řeknu nechápavě.
,,To vidím, ale co to máš na zádech?!" sáhnu si na záda a pak ucítím, že mám na sobě nalepený papír. Strhnu ho a přečtu si, co je na něm napsáno: Jsem krásná, jako záchodová štětka. Zrudnu a okamžitě papír zmačkám. Celá třída už dávno propukla ve výbuch smíchu. Učitelka je vážným pohledem a zdviženou rukou zastaví.
,,Omlouvám se." pípnu, ale asi mě nikdo neslyšel.
,,Kdo to byl?" zahřmí třídní, ale oni se stále smějí.
,,Tak kdo?!" zařve, ale odpověďi se jí nedostane. Věděla jsem, že to byl někdo z těch kluků, co sedí vzadu, ale nebudu to na ně kecat. Nenáviděli by mě ještě více. To nepotřebuju.
,,Sedni si!" nařídí mi učitelka a já bez reptání poslechnu. Cestou vyhodím papír do koše. Ještě pořád slyším smích mých spolužáků. Do konce hodiny se ani jednou neotočím dozadu. Cítím se tak hrozně. Ne jen z toho, co mi provedli, ale vůbec pro všechno. Proč mě nemá nikdo rád?
,,Hodinu končí učitel!" prohlásí učitelka. Nesnáším, když nám toto učitelé dělají. Ti, co si už stihli stoupnout, opět těžce dopadnou na své židle a batohem bouchnou o stůl.
,,Chovejte se slušně, prosím." počká ještě minutu, a teprve potom nás propustí. Pomalu si balím své věci, a když chci vycházet ze třídy s ostatními, odrážejí mne od sebe, takže stejně jdu jako poslední.

Matthew

Nemohl jsem udržet smích. Bylo to tak směšné, když si sundávala ten papír ze zad a vidět při tom její tupý výraz. K mému smíchu se postupně přidali ostatní. Učitelka se z nás snaží dostat, kdo to udělal, ale samozřejmě jsem se nepřiznal. To bych se dost ponížil a to nechci. Co by si o mě mysleli ostatní? Nesmím si tím pokazit svou reputaci.
Jako vždy na konci hodiny zazvoní a ta blbá učitelka nás nechá jet přes přestávku. Když si konečně vychutná naše utrpení, propustí nás. Jako obvykle první vystartuju ze třídy. Na chodbě potkám May, která na mě vrhne sladký pohled, ale já si ho nevšímám. Proč se o mě pořád snaží? Jasně jsem jí řekl, co si o ní myslím. Je to kačena. K tak dokonalému klukovi, jako jsem já, se nehodí. Já potřebuji holku, se kterou mezi lidmi zazářím. K čemu mi je ošklivá holka? Nemusí být chytrá, jen hezká.
,,Matty! Čekej na mě!" volá Jimmy, kterého doprovází Chip.
,,Jdeš domů?" zeptá se Chip.
,,Ne. Vypadám na to, že by se mi chtělo domů? Co by jste řekli na to, kdybychom si zašli do nějakého baru, nebo tak?" nabídnu jim a oni okamžitě příjmou...

Tak je tu po dlouhé době nový díl. Snad se vám bude líbit. Nezapomeňte dát hlas... Díky. :D Líbí se vám tento příběh? Ono se tu toho zatím moc nestalo, co? :DD