Black Walls /Evanstan (dočasně pozastaveno)

Meeting

Dneska s věnováním. Díky, hned se píše líp, když vím, že je tady někdo, kdo na ni čeká. :D

Crrrrr. Crrrrr. Crrrrr.

„Co je? Je 6 ráno." v mém hlase bylo slyšet značné 'nadšení' z brzkého probuzení.

„Čau kámo, tady Sebastian. Jen jsem ti chtěl připomenout dnešní schůzku ohledně seriálu. Tak abys nezapomněl." i přes ten telefon bylo slyšet, jak se směje.

„Jaká schůzka? Počkat, mám tu roli?!" buď mi to nikdo neřekl, nebo si ze mě ten hajzl dělá srandu.

„Jejda. Já ti to zapomněl říct? To je mi fakt líto," sarkasmus v jeho hlasu byl cítit z daleka, „Ale tu schůzku v osm stihneš, ne?"

„Už v osm?! Nemohl jste mi to připomenout dřív? Nebo mi to aspoň říct?!"

„Uklidni se, jo? A přijď." zavěsil dřív, než jsem mu na to stihl něco říct. A i kdybych chtěl, tak nemohu. Aspoň ne do té doby, než natočíme pár epizod. Potom se mě bude těžko zbavovat.

Zoe byla už naštěstí v práci, tak jsem se po bytě mohl pohybovat, jak jsem chtěl. I když můj život nemá skoro žádný řád, moje ráno má. Sprcha, káva, snídaně, noviny a cigareta. Nikdy předtím jsem nekouřil, ale po tom propadáku 'Vlak do Asie' jsem nemohl přestat. Bulvár měl přece jen pravdu, táhne se to se mnou z kopce.

...

„Tak fajn, tahle série musí být fakt pecka," začal Schama, „Abychom dostali to nejlepší hodnocení, musíme se vyhnout všem špatným nápadům a opotřebovaným scénám. Skvělý příklad je například film Vlak do Asie," podíval se na mě, „Pokud je ve filmu pár klišé, nevadí, nějak se to překousne. Ale ten film byl jednou velké klišé. Romantická komedie, ve které jsou dva cizinci přinuceni spolu trávit čas a nakonec se do sebe zamilují. Notak, takových filmů jsou desítky, proč zrovna ten Váš měl být něco extra. Od herce takové úrovně bych čekal, že klišé ucítí na míle daleko." fajn, pokud jsme tady jen proto, abychom uráželi mě a můj poslední film, tak můžu v klidu odejít.

„Proto tady na tuhle tabuli," ukázal na bílou desku na zdi, „napíšeme všechny klišé, které nás napadnou, abychom věděli, čemu se vyhnout."

Asi po půlhodině přemýšlení jsme konečně téma 'klišé' uzavřeli. Na tabuli přibyli i věci, o kterých jsem ani nevěděl, že se berou jako klišé. Ale moje 'líbání v dešti' se zamítlo, protože je to prý 'romantika'. Nakonec nám dal scénáře, rozvrhy natáčení různých epizod a se slovy „Nechť vás po cestě odsud srazí autobus." jsme odešli. Fakt mílí lidé tady. Ale já mám ještě něco na vyřízení.

„Proč jste mi neřekl, že tu roli mám?"

„Co? Už jsem ti řekl, že jsem zapomněl. A tykej mi, nesnáším formálnost." vymlouval se Stan.

„Zapomnětliví. Takový typ lidí jako ty fakt miluju." řekl jsem sarkasticky.

„Opravdu?" zeptal se Stan a v očích se mu na moment objevila taková jiskřička.

„Nemyslím to samozřejmě doslova." snažil jsem se vysvětlit.

„Já zase doufám v opak, jinak se ti některé scénu budou natáčet fakt těžko." věnoval mi poslední úsměv, otočil se na patě a odešel. Ten chlap mi fakt leze na nervy.

Ranní autobusy jezdí naštěstí normálně, takže jsem byl doma už před desátou. „Možná bych měl něco napsat na twitter." pomyslel jsem si při vaření další kávy. Sice moje natáčení začne až příští týden, ale text se budu učit už teď. Dostal jsem toho víc, než jsem čekal. Celá složka textů, a ke všemu ještě to jsou většinou konverzace se Stanem... Jo, bude to dlouhej víkend.

Na twitteru žádná změna. Označení pouze od novinářů a bulváru, komentáře většinou negativní. Sakra, člověk si řekne, že jeden film mu kariéru nepokazí a teď tohle? Zkusím tam něco napsat, možná se mi trochu zlepší reputace.

„Pokud mi ten seriál znechutíš, tak si mě nepřej!", „Další věc, kterou chceš zkazit?", „Ten seriál mám ráda, ale teď jsem na něj tak nějak ztratila chuť. :/", „Doufám, že to bude jen cameo..."

Občas zapomínám, jak jsou lidé někdy otravní. Člověk si snaží zlepšit reputaci a dočká se takových komentářů! No mě klepne. Aspoň vím, jaký má většina mých ex-fanoušků na mě názor. Naštěstí se objevily i kladné komentáře, tak moje nálada neklesla na bod mrazu.

...

Probudilo mě hlasité „Jsem doma!". Usnul jsem?

„Ty tady spíš? Myslela jsem, že aspoň uklidíš nebo něco." komentovala moji ospalost Zoe.

„Promiň, vstával jsem v 6 a ty moc dobře víš, že na takové vstávání není moje tělo vycvičené." vymlouval jsem se na svoje krátké zdřímnutí. A vzhledem k tomu, že už je Zoe doma, tak asi na krátké nebylo.

„A co jsi od rána udělal, prosímtě?"

„Napsal na twitter." pochlubil jsem se svým výkonem, tak aktivní obvykle nebývám.

„A ohlasy?" začala se věnovat vaření oběda.

„Nic extra." prohodil jsem potichu a vstanul s úmyslem pomoct s jídlem.

„A proč jsi vlastně vstával tak brzo?" zeptala se po chvilce Zoe.

„Schůzka se studiem." odpověděl jsem prostě.

„Takže máš tu roli?!" otočila se na mě s nadšeným obličejem.

„Pokud to nějak nepokazím, tak ano." usmál jsem se na ni.

„Jupí!" vypískla a objala mě. Má za mě opravdu radost.

...

Dnes taková kapitolka vcelku o ničem, ale nebojte, příště už to bude lepší. ^-^

Samozřejmě předem děkuji za všechny reads, komentáře a votes (pokud nějaké budou). :D