Black Walls /Evanstan (dočasně pozastaveno)

Stalker

Opět se mocmoc omlouvám za to, že už dlouho nevyšla žádná nová kapitola, ale prostě škola, znáte to. Pokud toto čte moje skolužačka, tak zdravím. :D

No snad se tato kapitola bude líbit. :)

Počet slov: 1285 :O

Od té noci, co jsem strávil v Sebově bytě, už uběhl týden a celkově se mu snažím vyhýbat. Však to znáte. Řeči jako: „Musím za maskérkou." „Schama chce, abych za ním přišel." „Musím zavolat manažerovi."... No dobře, možná neznáte. Ale i tak se mi celkem daří.

Naštěstí teď se točí epizody, ve kterých moc neúčinkuji, a i když jo, tak tam jsem naštěstí buď s Laurou nebo Angie (pozn. autora: Angie je tam fakt málo, ale brzy ji nějak zakomponuji.).

Jednou ráno jsem šel celý promrzlý do studia, když jsem si všiml malého papírku na dveřích. „Po příchodu jděte okamžitě za mnou. –Schama". Co chce tentokrát? Přešel jsem na druhou stranu budovy a opatrně zaklepal. Pokud si nás takhle hned zavolá, tak možná nebude mít dobrou náladu.

„Vstupte!" ozvalo se unaveně zpoza dveří.

„Dobré ráno." pozdravil jsem.

„No dobré." odvětil a hodil po mně štos nějakých papírů.

„Co to je?" zeptal jsem se, nevěděl jsem, k čemu bych potřeboval tolik dalších papírů.

„Změny ve scénáři." odpověděl stručně a dál věnoval svou pozornost dalším papírům.

„Změny?" zeptal jsem se zmateně. Přikývl.

„Včera jsem to znova četl a našel jsem spoustu chyb a nedostatků. Taky máme málo času na natáčení a děl je příliš uspěchaný (pozn. autora: není můj případ...). A ještě k tomu připočítej špatné rozvržení a zbytečné dialogy, které jen zabírají místo." vysvětlil mi, i když vypadal, že ho to stálo většinu sil.

„Zbytečné dialogy? Neříkal jste právě, že děj je moc uspěchaný? Proč to ještě zkracovat?"

„Protože je rozdíl mezi scénami, které ději pomůžou, a tlacháním, které by kdejaký divák nejradši přetočil." ozval se už trošku nevrle. „Seděl jsem nad tímhle do tří do rána. Takže pokud máš nějaké připomínky, nech si je laskavě pro sebe nebo tě protáhnu ventilační šachtou za pomoci mého pásku u kalhot, jasný?" usmál se na mě ironických úsměvem a já pochopil, že mám radši vycouvat. Pomalu jsem se dosoukal k nejbližší sedačce a začal si pročítat scénář. Hodně přidaných scén, málo odstraněných, pár překopaných. Označil si těch pár novinek a posunul se zpět k učení textů. Naštěstí žádná z přidaných scén se dnes netočí, takže není třeba se stresovat s učením od znova.

„Čau," pozdravil mě nový příchozí, ale já jsem byl moc zabraný do čtení textu ke scéně kombinující zmrzlinu s tequilou, ohrané vtipy a taneční kroky z 80. let, takže jsem přeslechl.

„Hej!" ozval se znova, tentokrát důrazněji.

„A-ahoj," vytrhl mě z myšlení cizinec(?).

„No konečně zas reaguješ jako tupohlavec, za kterého se tady poslední dobou tak mile rád vydáváš," zasmála se tím svým šibalským úsměvem Laura. „Jsi poslední dobou nějaký roztěkaný, není ti nic?"

„Ne. Proč se ptáš?" udivil jsem se nad její neobvyklou otázkou. Tolikrát sarkastická Laura se najednou stará o pocity jiných, pro případ jsem se podíval na hodinky, jestli náhodou neplyne čas pozadu a ji to vrátilo do časů, kdy měla aspoň těch pár kousků citů. Pokud to teda někdy bylo.