Black Walls /Evanstan (dočasně pozastaveno)

Sleepover

Zdravím lidi! Konečně jsem ze sebe vytřískala další kapitolu. :D Dneska jsem musela udělat mini-slohovku (vyprávění) na téma 'na vodě'. A pokud opravdu při čtení mých kapitol dáváte pozor, tak si nejspíš všimnete, že mám ve zvyku roztahovat. A te%d mi povězte, jak mám sakra narvat příběh do 160 slov?! :D Vždyť tahle kniha má skoro 8000 slov a to nejsme ani ve třetině (hurá! -.-¨ :D). A jinak pardon, že dlouho nebyla kapitola, nějak jsem střední podcenila. :D

Btw. ve čtvrtek jsem byla v kině na Dr. Strange. Mega film <3. Byl někdo? :D

Btw.2 Nedávno jsem si koupila knížku Snowman, osmdesátidolarový šampion. Doporučuji přečíst. :D

Když jsem vešel dovnitř, zaslepilo mě jasné světlo. Všechen nábytek byl laděný do modrobílé barvy a ve zdech byla zasazená obrovská okna. I přes ostatní vysoké domy v okolí, z oken šel vidět kousek Central Parku. Nebyly zde žádné mrakodrapy, které by bránily slunečnímu světlu a i přes zamračenou oblohu byl pokoj bohatě osvětlen. První věc, které jsem si při vstupu všiml, byl světlý obývák s obrovskou televizí. Nalevo byla menší kuchyň s barem, a také úzká chodba vedoucí ke dvěma dveřím, nejspíš do ložnice a koupelny. Stan, ehm, teda Seb se usadil v dlouhé sedačce z bílé kůže a já si sedl na opačný konec.

„Co děláš?" zeptal se mě zmateně, když jsem si dal za záda polštář. Poslední dobou se učím scénáře v předklonu a to vážně není moc dobré pro moje záda.

„Bolí mě záda." odpověděl jsem a zahleděl jsem se ke kuchyni, jen abych se vyhnul očnímu kontaktu.

„Nejde mi o to, jak sedíš, ale kde sedíš. Neměl by ses od svého přítele tolik odtahovat. Pojď sem." vysvětlil a poplácal na místo vedle sebe. I přes menší hádku mého svědomí s mým rozumem jsem vstal a sedl si asi tak 30 cm od místa, na které předtím ukázal.

„Ale notak." prohodil a posunul se blíž ke mně. Pomalu se protáhl a přehodil svoji ruku kolem mých ramen.

„To se ti nepodařilo najít nějaký starší balící trik?" zeptal jsem se výsměšně, i když zevnitř mi to bylo docela nepříjemné.

„Chtěl jsem jen vidět, jestli to vůbec funguje, nebo si z nás ve filmech dělali legraci. A jen tak mimochodem, je ti tohle nepříjemný?" otočil se na mě a lehce se usmál.

„Celkem jo." odvětil jsem a propaloval jsem pohledem dřevěnou podlahu. Jak se za tohle rozhodnutí nenávidím.

„Fajn," odtáhl se a vyndal zpod polštáře nějaký notes. „Takže pokud chceme, aby ti tahle situace nebyla nepříjemná, musíme udělat něco ještě nepříjemnějšího, aby to tuhle situaci ulehčilo. Takže, ehm, chceš začít s líbáním teď nebo až za chvíli?"

„Cože?!" vykřikl jsem a odskočil na sedačce asi 2 metry od něj. Počítal jsem s něčím takovým, ale že tak brzo.

„Fajn, uklidni se. Tak zkusíme něco snazšího. Přespáváš." rozhodl.

„Cože? Odmítám!" nesouhlasil jsem, ale nějaký vnitřní hlas mi říkal, že nemám na výběr.

„To nebyla nabídka." řekl a odešel do kuchyně. „Půjčím ti nějaké oblečení."

„Fajn." souhlasil jsem nakonec, „Ale nejdřív zavolám Zoe a řeknu jí o tom ok?" vytáhl jsem si mobil z kapsy a vyhledal v kontaktech její číslo. Když se po pár vteřinách vytáčení ozval její hlas, vše jsem ji vysvětlil (fajn, řekl jsem jí, že jen přespím u Seba a o nějaké 'přípravce' jsem se nezmínil),

Zbytek dne se líně táhl. Celé odpoledne jsme strávili v obýváku a mluvili o všem možném. Chvílemi to bylo příjemné mluvit s někým, kdo se aspoň trochu vyzná ve tvorbě filmu, protože se Zoe si o tomhle tématu moc nepopovídám. Jindy to začínalo být vážně otravné a konverzace se zadrhávala na nejrůznějších tématech. V jednu chvíli jsme probírali možné kandidáty na Oskary, v další jsme zase diskutovali o různých značkách instantní polévky. Modlil jsem se za to, abych mrkl a na mobilu by se objevilo zítřejší datum. Pomalu jsem se podíval na hodiny nad kuchyňskou linkou. Půl sedmé. Seb si všiml mého zaujetí a podíval se stejným směrem jako já.

„Páni! To je už půl sedmé? Ten čas ale letí, ne?" usmál se na mě a vstal. Sledoval jsem ho, jak vchází do kuchyně a hrabe se v ledničce. „Co si dáš?"

„Nemusíš mi nic dělat." opřel jsem se o opěradlo a otočil hlavu k oknu. Slunce už zapadlo a nad New Yorkem se vznášela vůně noci.

„Nebo chceš jít někam na večeři?" vyrušil mě po chvilce přemýšlení. Otočil jsem se na něj a sledoval mě ještě zaujatěji než já před chvílí na město.

„N-ne, to je v pohodě. Najíme se tady."

„Tak co teda chceš? Nebudu tady stát věčně a čekat na tvoje rozhodnutí!" čekalo ho ode mě další mlčení.

„Fajn, tak si objednáme pizzu, ok? Jakou chceš?" rozhodl nakonec a vzal si ze stolu mobil.

„Sýrovou, prosím."

„Fajn." prohodil ledabyle a začal vytáčet. „Halo? Johnnyho pizzerie? Jo, to jsem zase já. Jako obvykle plus jednu sýrovou. Jo, zas na stejnou dobu. Dobře, tak za hodinu." vyřídil rychle a zavěsil. „za hodinu to tady je." oznámil a vešel do prvních dveří nalevo od kuchyně. „Jdu si dát rychlou sprchu."

Zůstal jsem v pokoji sám. Vzhledem k tomu, že pohledem jsem už celou místnost prozkoumal, natáhl jsem se po ovladači a zapnul si televizi. Automaticky jsem zapnul kanál č. 12 (naštěstí má Seb televizi nastavenou stejně jako já, takže nemusím ztrácet čas hledáním) zrovna ve chvíli, kdy začala blondýna, jejíž křivky mi celkem připomínaly Amazonku, vykládat nejnovější drby o celebritách. Nemám rád drby a tak, ale občas by se mi nějaký ten kec mohl hodit.

„A je to tady! První exklusivní snímky z natáčení snímku Ruler." na obrazovce se objevilo pár fotografií Chrise Hemswortha bez trička. Podobné fotky s ním mi byly celkem známé, protože v televizi bylo něco takového skoro furt. „A dále. Právě nám odstartovala nová série našeho oblíbeného seriálu Black Walls. První díl byl odvysílán včera, a jak jste si mohli všimnout, casting se až na nějaký ten přírůstek nijak nezměnil." najednou se tam objevil Schamův obličej. Snažil se usmívat do kamery, ale v jeho podání to vypadalo jako pokus o roli asistenta nějakého šíleného vědce ve sci-fi filmu. Vykládal jim skoro vše, co řekl nám na první schůzce, přitom si dával pozor, aby neprozradil žádný z jeho plánů.

„Můžeš." vyrušil mě ze sledování Sebův hlas. „To je Schama? Tím jeho ksichtem by moh strašit děcka."

Opatrně jsem vstal a došel ke dveřím koupelny. Byla sladěná do stejných barev jako obývák. Byla taky poměrně menší. Tvořilo jí jen umyvadlo, záchod, malá skříňka a sprcha.

„Nějaké oblečení je ve skříni!" slyšel jsem přes zvuk proudící vody. Měl jsem takový divný pocit z toho, že se sprchuju v cizí koupelně. Co když tady najdu něco, co nemám? Radši jsem nad tím nepřemýšlel dál, bůhví, kam bych se s těma myšlenkama dostal. Chvíli jsem neuměl najít ručník, ale po chvilce hledání jsem ho našel vedle tepláků a tmavého trika. Tepláky mi naštěstí sedly (vážně nechci mít zařezanou prdel před tím úchylem), ale triko mi bylo opravdu těsné. Nakonec jsem vytáhl z hromádky mého oblečení moje tričko, které jsem měl na sobě i před tím.