Black Walls /Evanstan (dočasně pozastaveno)

Get ready

Ahoj ^-^. Tak co zatím škola? :D U mě zatím dobrý, jen do dojíždění je na nic.

Původně měla tahle kapitola vyjít až zítra, no bohužel mám zítra školu na 7 (tělák, help) a budu určitě 'neskutečně' unavená, tak jsem si pohla a dnešní kapitolku dopsala už teď. Tak si ji užijte a budu ráda za každé přečtení, koment a samozřejmě vote. ^-^

Počet slov: 939

Domů jsem se doplazil asi tak před půlnocí. Ani jsem se neobtěžoval s převlékáním, usnul jsem hned, jak jsem si lehl do postele. Jak snadno se člověk opije, když chlastá po dlouhé době, že? Naposled jsem pil na premiéře jednoho z mých filmů, a to je asi tak rok zpátky. Jo, to se tehdy pilo. Ani si popravdě nepamatuju, jak jsem se vlastně dostal domů, ale to už je tak nějak jednou.

„Halo, slyšíš mě? Vstávej." probudil mě otravný hlas. Nebo se o to aspoň snažil. „No ták, vstávej už. Přijdeš pozdě. Kolik jsi toho včera sakra vypil? Smrdí celý byt."

„Jen trochu. A kam že to přijdu pozdě?" zabručel jsem potichu a pomalu s vracel do říše snů, když v tom jsem si vzpomněl. „Sakra, přijdu pozdě!" vystřelil jsem z postele a rychle běžel do koupelny, zatímco se mi Zoe v ložnici smála. Představil jsem ji vůbec? Ehm, takže... Celým jménem se jmenuje Zonda Lenny Williams. Příjemná holka. Potkali jsme se opět na jedné z mých premiér asi před dvěma lety. Pracuje v takovém větším pekařství a měla za úkol dovést pečivo do restaurace, kde se konala afterparty. A já měl za úkol to pečivo přebrat. No nějak jsme se zakecali a potom se i začali scházet. Asi před půl rokem jsem se k ní nastěhoval a teď bydlíme spolu. A dál už to znáte.

Když jsem vyšel z koupelny, umytý a probuzený, vrhl jsem se na rychlou snídani. Jenže po včerejšku není moje tělo ještě připravené na běh, takže po prvních pár skocích jsem se svalil na sedačku s kocovinou.

„Včera jsem ti říkala, abys tolik nepil, ale jakoby jsi mě někdy poslouchal." vyčítala mi Zoe. A měla pravdu, fakt jsme to trochu přehnali. Opatrně jsem se došoural do kuchyně, kde už na stole ležely předem připravené tlumiče bolesti a sklenice vody. Podíval jsem se na Zoe a ta se na mě usmála, zná mě fakt dobře.

„Budeš se muset nasnídat až na místě." řekla Zoe, když jsem se šoural k ledničce.

„A to jako proč?" zeptal jsem se trochu drzeji, než jsem původně chtěl.

„Protože tam máš za dvacet minut být." usmála se na mě škodolibým úsměvem. Rychle jsem vyběhl z kuchyně, popadl kličky a se slovy „Půjčím si auto!" jsem seskákal schody až do přízemí.

...

Dorazil jsem před studio s pěti minutovým předstihem. Asi jsem porušil pár předpisů, ale teď už je mi to jedno, hlavně že jsem tady.

Byl klasický podzimní den. Šedá obloha, chladný vítr a šance na déšť. Před studiem se hemžilo seschlé listí a drobné kaluže z ranního deště. Ani jsem si v tom spěchu nevzal kabát. Studio je mimo veškeré městské dění, aby měli klid a prostor. A proto tady nebyl nikdo, kdo by se na moje oblečení mohl dívat s podiveným výrazem. Tedy, skoro nikdo.

„Teda, Chrisi. Dneska nějak na lehko, ne?" zasmála se hned po mém příchodu Spencerová. Na pohled možná milá holka, ale ve skutečnosti pěkně protivná.

„Říká ta, která má na sobě šaty." odvětil jsem jí.

„To je součást outfitu. Myslíš si, že budu chodit po New Yorku v džínech a softshellce? To jsi na omylu." řekla a dál se o mě nezajímala. Posadil jsem se do nejbližšího křesla. Před natáčením vždycky čekáme v takovém malém obýváku do doby, než si pro nás někdo přijde. Většinou tedy režisér nebo maskéři. Všichni už tady byli, tedy kromě Stana.

„Hele Tille, je tady už Stan?" zeptal jsem se Tilla, který sebou po oslovení lehce trhnul.

„Jo, šel na záchod." odpověděl jednoduše bez toho, aby se na mě podíval. Seděl na židli u malého stolku a pořád dokola si četl scénář. Nejspíš ho trochu sebral ten Schamův včerejší výstup.

„Ale, ale. Čekal jsem, že po včerejšku radši zůstaneš doma." zasmál se za mnou Stan.

„To ti můžu říct taky. A mohli bychom si o něčem promluvit na chvilku o samotě?" zeptal jsem se ho. Přikývl a nechal se odvést ven.

„Co to včera mělo znamenat?" vyjel jsem po něm hned, jakmile jsme se dostali z dosahu ostatních.

„Co myslíš?" hrál si na nevinného.

„Ty moc dobře víš, co myslím!" vyhrknul jsem na něj, v obličeji už celý rudý.

„Aha, ty myslíš tu pusu. Myslel jsem, že si to nepamatuješ. Ber to jako takovou malou přípravku." usmál se na mě.

„Jakou přípravku?!" teď už jsem začínal křičet.

„Si myslíš, že se tenhle seriál obejde bez líbacích scén? To jsi teda pěkně naivní. Proto tě chci na to připravit. A věř mi, u líbání tenhle seriál neskočí." šibalsky se na mě usmál a zase zalezl dovnitř. Bouchl jsem pěstí do zdi studia a tiše zaklel.

„Sakra. Kdybych věděl, co mě v herectví bude čekat, dal bych se na toho pitomýho účetního!"

„Copak, má náš nováček nějaké problémy, které nezvládne vyřešit?" zeptal se mě medový hlas. Za mnou samozřejmě stála Laura.

„Víš, fandom má celkem rád Woodsella, tak snad si oblíbí i tebe." jemně se na mě usmála.

„O čem to zas meleš?" začínám být tak trochu protivný, to asi ta kocovina se mi vrací. A taky mě vytáčí, že mluví o něčem, o čem já nemám nejmenší tušení.

„A to si říkáš herec!" 'plivla' mi hned do tváře, „Fandom jsou fanoušci. A Woodsella je pairing Richieho Woodse a Kevina Caselly, postavy z minulé série. Lidi nebyli moc nadšení, protože Sethu Greenovi, který hraje Casellu, skončila smlouva a musel odejít. Jen doufej, že nebude mít comeback."

„A to víš odkud?"

„Tumblr, samozřejmě." odpověděla a šla zpátky dovnitř. Po chvíli jsem slyšel zevnitř nějaký hluk a pochopil, že Schama zrovna dorazil. Nechyběla samozřejmě protivnost z brzkého vstávání. Ihned si nás vzaly do parády maskérky a do půl hodiny jsme byli připraveni natáčet.