Black Walls /Evanstan (dočasně pozastaveno)

Breaking someone's heart

Nějak aktivní poslední dobou. Jednu dobu nevydám nic během dvou měsíců, a pak jsou tady dvě kapitoly během dvou dnů. :D

A co holky, těšíte se na Velikonoce? Já naštěstí zdrhám pryč, tak jsem v klidu. Snad to u vás není jako u nás. Tady dostanem tyčkou a ještě vezkou kýbel vody a zlijou nás. :D

Počet slov: 1304

„Odejít jen tak, bez rozloučení. To ti nikdy neodpustím." plácl mě Seb po rameni.

„Stalo se to před dvěma týdny, nemůžeš to už nechat být?" dloubl jsem mu loktem do žeber.

„Pomoc! Napadení! Napadení..." začal hulákat přes celé parkoviště a už se chtěl zhroutit k zemi, ale rychle si to rozmyslel. „Do toho si lehat nebudu."

„Dobře děláš, blíží se zima, ale místo sněhu je pořád víc a víc deště," postěžoval jsem si a vytahoval klíče z kapsy. Celé parkoviště bylo pokryté loužemi vody a v dálce byla vidět další temná mračna.

„Zoe je zas na cestě?" zeptal se Seb, zatímco se pokoušel naladit to správné rádio stanici.

„Jo," odpověděl jsem skoro nepřítomně, protože jsem se snažil nějak sklopit sedačku do nějaké pohodlnější pozice.

„Nebyla nedávno na jedné?" zeptal se, zatímco se snažil z karosérie svého auta setřít suchým listem holubí bobek.

„Já se nestarám do její kariéry a ona zase do mojí, tak zní naše dohoda," otevřel jsem kufr a vytáhl z něj tlustou šálu.

„Pro mě, za mě," nasedl do svého auta a s prásknutím za sebou zavřel dveře. „Nenapadlo tě někdy, že tě třeba podvádí?" zeptal se skrz otevřené okno, zatímco jsme stále stáli na parkovišti před studiem.

„Proč by měla? Jsem přece ten nejdokonalejší chlap v celým okolí," rozmáchl jsem rukou a narovnal se na sedadle.

„Dobře, pane narcisto, my to pochopili. Na tebe nikdo nemá," zasmál se Seb a nasadil si sluneční brýle. „Ale pokud se něco stane, nechoď za mnou se slzičkou, jasný?

„Jako bys o tom něco věděl," vytáhl jsem okýnko nahoru a nastartoval motor. Dnešek byl opravdu vyčerpávající. Když jsem zrovna nebyl na placu, vyplňoval jsem v kantýně různé formuláře a další papíry. Prostě když necháte věci z banky a pojišťovny na poslední chvíli. Radši jsem to proto udělal teď, než se zítra zase o tom hádat se Zoe. Tyto věci byly většinou důvodem k hádce, které většinou končily mým zadkem spícím na gauči.

Projel jsem celý New York, jen abych odevzdal všechny ty papíry. Když jsem míjel odbočku k čínské čtvrti, zaparkoval jsem auto u skromného parkoviště nějakého obchodu s potravinami a vydal se ulicí osvětlenou rudými lampiony, drobnými světýlky a neonovými cedulemi různých podniků. Nejdřív jsem nevěděl, co vlastně hledám, tak jsem oslovil nějakého postaršího pána, jestli neví, kde je tady dobré suši. Ten se ihned rozesmál a odkolébal se k jednomu stánku, aby o mé otázce řekl nějaké své kolegyni. Natož se celý krámek začal potichu hihňat, a když jsem si uvědomil svou chybu, radši jsem se taky odkolébal někam jinam. Druhý pokus o získání něčeho k jídlu už byl lepší. Stačilo jen popojít několik desítek metrů a rozprostřelo se před vámi menu v podobě nekončící uličky jídelních stánků. Rád bych se tady rozpovídal o všem možném jídle, které tady najdete, ale na to mám moc velký hlad. Sedl jsem si na stoličku stojící u pultu jedné prodejny a ukázal jsem prstem na náhodnou mísu nudlí na tabuli. Po pár minutách mi byla naservírována obrovská mísa plná nudlí, různé krájené zeleniny, kousků hovězího a nejrůznějších směsí koření.