I love you, Moony

Ošetřovna✔

Sedím na své posteli a nechávám své myšlenky volně proudit. Už je to týden, co jsem s Remusem seděla v knihovně a od té doby na něj pořád myslím. Kéž by na mě taky myslel, alespoň jednou. Někdo mi položil ruku na rameno.
,, Lily?"
,, Jak jsi mě poznala?" divila se.

,, Podle vůně, je to možná divné, ale zvykla jsem si na tvůj parfém."

,, Vážně? Já nic necítím."
,, To proto, že tě rozptyluje zrak. Já jsem se naučila plnohodnotně vnímat, protože se na něj nemůžu spolehnout."

,, Stejně tě obdivuju."

,, Alespoň, že mě nelituješ," usmála jsem se.
,, To ne."
,, Lily, no, mohla bys mi prosím popsat, jak vypadá Remus?"
,, Jo, jasně, ale proč?"
,, Jen tak, zajímá mě to."
,, Takže, má rovné světle hnědé vlasy, jantarové až oříškové oči, je moc pěkný, ale má spoustu jizev."
,, Jizev? Neubližuje mu někdo?"
,, Já nevím, ale každý měsíc má nějakou novou. Včera říkal, že zase pojede za matkou, prý je nemocná."
,, Aha. Přijde mi takový uzavřený a smutný. Možná se s ním osud taky nemazlil."
,, Cass, tobě se Remus líbí?"
,, Jsem slepá, Lil, já nevím, jestli se mi líbí."
,, Ale no tak, vždyť víš, jak to myslím." 
,, Bojím se, že je to se mnou ještě horší."
,, Cože?"
,, Myslím si, že jsem se do něj zamilovala. Hned, jak jsem uslyšela jeho hlas. Je to hloupé, že? Zamilovat se do někoho proto, že se ti líbí jeho hlas a že ti voní po čokoládě."
,, Ne, vůbec ne, je to naopak krásné."

,, To jo, ale já můžu mít leda tak své představy. Nedokážu si představit, že by ke mně cítil alespoň náklonnost, prostě, jsem jenom troska toho, co jsem bývala. Už nikdy neuvidím východ slunce, jarní louku, mámu s tátou a hlavně sama sebe. Už přestávám vědět, jak vlastně vypadám. Mám chuť do něčeho kopnout. Zatraceně, milovala jsem famfrpál a i toho jsem se musela vzdát-" hlas se mi zlomil a propukla jsem v šílený pláč. Chňapla jsem po polštáři a jedním škubnutím jsem ho roztrhla napůl. 

,, Potřebuješ se z toho dostat. Na, tady máš skleničku, mrskni s ní o stěnu," řekla Lily a podala mi jednu do ruky. Pevně jsem ji stiskla a praskla mi v dlani. 
,, Cass, ty krvácíš, odvedu tě na ošetřovnu! Promiň, byl to hloupý nápad," řekla Lily starostlivě, chytila mě za zdravou ruku a táhla mě pryč.
,, To nic Lily, myslelas to dobře."
Šly jsme chodbami, když se Lily zastavila a otevřela dveře. Dovedla mě dovnitř.
,, Slečno O'Neilová, co se vám-ach, co jste prováděla?"
,, No, praskla mi v ruce sklenička."
,, Posaďte se na postel vedle pana Lupina."
,, Jistě, můžete mi prosím popsat trasu?" utrousila jsem.
,, Omlouvám se vám," řekla a posadila mě na jednu z postelí. Potom někam odběhla.
,, Cass, nechtěla sis doufám ublížit?" zeptal se mě najednou Remus.
,, Chtěla, ale tohle nebylo v plánu."

,, Buď rozumná, to se časem zlepší, neboj se."
,, Ne Remusi, nic se nezlepší. Už nikdy neuvidím slunce, jak vychází, nebo louku na jaře, už nikdy nebudu moct hrát famfrpál a navíc, zapomínám. Jednoho dne už třeba nebudu vědět, jak vypadají mí rodiče a ani jak vypadám já. Neumíš si to vůbec představit."

,, Cassiopeo, já vím, že teď bys nejraději se vším skoncovala a věř, že já ten pocit znám. Nesmíš to udělat, mysli na své rodiče, na své přátele."

,, Přátele? Mám jen Lily a rodiče."

,, Máš taky mě, Jamese a Siriuse."
,, Vážně?"
,, Jistě."
,, Tak moc bych si přála vidět tě, ani nevíš jak."
,, Teď na mě asi nebude zrovna moc hezký pohled."
,, Remusi, někdo ti ubližuje?"
,, Proč si to myslíš?"
,, Lily mi říkala, že máš spoustu jizev."
,, Tím se netrap."

,, Tys mi hodně pomohl, tak proč neodvolíš to samé udělat mně?" 
,, Protože...ty mi nemůžeš pomoct."
,, A nemůžu tě třeba obejmout? Třeba to pomůže."
,, Víš, no, já jsem obvázaný, takže raději ne. Teda, ne, že bych nechtěl-"
,, Rozumím ti. Nemůžu tě vidět, můžeš říct, co chceš."
,, Ne Cass, vážně, klidně na mě sáhni, jestli mi nevěříš. Ježiš, někdo by ti měl obvázat tu ruku, než vykrvácíš, už je na posteli krvavá šmouha."
,, Vždyť už jdu, pane Lupine," odsekla madame Pomfreyová a chytila mi ruku. Dala mi na ránu nějakou odporně pálící mast a pak mi ránu zavázala.
,, Ještě tady nejméně hodinu zůstanete a s tou rukou nic nedělejte, aby se vám co nejrychleji zahojila. Můžete si třeba lehnout," navrhla a odešla se věnovat někomu jinému.
,, Remusi, já, no, možná něco tuším. Teda, asi vím, proč tady teď jsi,"řekla jsem. Teď mi už vše zapadá. Ach strýčku, nejsi jediný úžasný člověk, který si nese tak hrozné prokletí. 
,, Vážně?" zeptal se s obavami v hlase.
,, Myslím si, že ti tohle udělal vlkodlak."
,, No, ehm, ano, máš pravdu," vysoukal ze sebe.
,, Ovšem, musel to být dost masochistický vlkodlak. Copak v lese nemáš dost stromů, na kterých by ses vyřádil, Remusi?" řekla jsem tiše a čekala na jeho rekaci
,, Já, ne, to ne, Cass-" koktal a já ucítila, jak mě vzal za zdravou ruku.
,, Neboj se Remusi, nikdo se to nikdy nedozví, nikdy," řekla jsem a pousmála se.
,, Nebojím se," zašeptal a stiskl moji ruku ve své.

Casiopea O' Neilová

Je tady další kapitolka, votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)