I love you, Moony

Nový začátek?

Je červen. Včera mě postihl další silný "záchvat" nebo jak tomu říkat. Jsem hodně slabá. Bojím se, že se to stane každým dnem. Profesor Brumbál je stále u mně, připravený to udělat. Remus u mne i spí. Ubíjí ho mne takhle vidět a mne také, ale potom to nebudu já, chci si ho ještě užít, dokud vím co jsme spolu zažili. Mé vzpomínky, je to nejcennější, co v tuhle chvíli mám.Otevřela jsem oči.
,, Cass, jak se cítíš?" zeptal se bezbarvým hlasem a držel mě za mou studenou ruku.

,, Když jsi tady ty, tak krásně," řekla jsem slabě. 

,, Miluju tě. Říkáš, že se z toho dostaneš a já, nepřál bych si nic jiného, ale vidím, jak mi mizíš před očima. Proboha Cass, já o tebe nechci přijít," hlas se mu zlomil a jeho tělo se otřásalo vzlyky. Tiskl mě k sobě pevně.

,, Reme," vydechla jsem a po chladné tváři mi stékaly slané slzy.
,, Ty mi nesmíš odejít, díky tobě vím, že stojí za to žít-"
,, Reme, to neříkej. Kdyby....kdybych odešla, tak mi slib, že půjdeš dál. Zapomeneš na mě a najdeš si holku, ano? Neboj se znovu zamilovat, udělej to, prosím-"
,, Ty nesmíš umřít!" skoro vykřikl a pevně mě objal. Já, ach ne, cítím, že slábnu.

,, Reme, běž pro naše a pro Brumbála, prosím," sýpala jsem, ach ne, zase je to tady, dusím se.
,, Neopustím tě."

,, Prosím, prosím," řekla jsem ztěžka a chytila se za hruď. Rem vyběhl z pokoje, do kterého vběhli mí rodiče a po chvíli se objevil i Brumbál. Nedostatek kyslíku způsobil, že se mi začalo rozostřovat vidění. Nemohla jsem popadnout dech a žádná kouzla nepomáhala. Ucítila jsem na sobě něčí ruce a z dálky ke mně doléhal jeho hlas.
,, NE, NEUMÍREJ, TY NESMÍŠ UMŘÍT, NE, PROBOHA, NE-" křičel Rem a já se naposledy usmála. Tělem mi začalo prostupovat teplo, viděla jsem světlo.

,, Satirucsbo sunretea!" řekl někdo. Pocítila jsem strašlivou bolest, jako by někdo rval mé tělo na dva kusy! Najednou vše pominulo a já jsem se cítila tak lehká! Otevřela jsem oči a vstala jsem. Nikdo si mě ale nevšímal, oči všech byly stále upřené na lůžko. Otočila jsem se a spatřila samu sebe. Jak to, že mám stále své vědomí? Neměla jsem být někým jiným? J-já, zemřela? Viděla jsem, jak z mého nehybného těla vyletěl černý oblak a rozplynul se. Že by mne kletba opustila?Proboha, já se tam chci vrátit, musím své tělo a duši opět spojit, prosím, ach ne. Remus se naklání nad mým tělem, které drží v náručí a křičí mé jméno.

,, REME, JÁ JSEM TADY!" křičela jsem, ale on mne neslyší. Sáhl do nočního stolku a třesoucí se rukou vytahuje dopis. Dal se do čtení, ale výhled mu kalí slzy. Po chvíli dopis odloží a rozpláče se na plno. Já jsem se taky rozplakala, ale mé slzy nejsou ničím. Naposledy jsem se ohlédla na sebe a ostatní. Otočila jsem se a mířila ven. Opouštím je, navždy. Vše se se mnou zatočilo a opět jsem uviděla ono světlo.
Najednou jsem opět skoro nemohla dýchat. Přišlo mi, že je mi zase hrozná zima. Obklopilo mě světlo a spousta lidí v zelených hábitech.

,, Je to holčička, je to holčička!" volal jeden muž. Najednou jsem si přišla hrozně malinká, ale...jak to? Zabalili mě do přikrývky.
,, U-ukažte mi mou holčičku-" ozval se unavený, ale šťastný ženský hlas. Byla celá udýchaná a její hnědé vlasy byly mokré. Měla slzy v očích a nějaký muž jí položil ruku na rameno.

,, Lásko, je to holčička," řekla ona žena a muž se na mě láskyplně usmál. J-já, já se znovu narodila?!

,, Vítej na světě, Nymphadoro," řekla žena a já cítila, že se začínám vytrácet. Miminko bude mít mou duši, ale mé vědomí odejde. Poslední slova, které jsem slyšela, byla Milujeme tě. Přesně tak, jak jsem si vždycky přála.

THE END.

Poslední kapitola mého příběhu je tady! Já vím, že Nym byla s Remem o třináct let, ale tohle je jen fan fikce a fantazii se meze nekladou :) Tenhle příběh mě napadl podle snu, který s emi zdál a psala jsem ho opravdu náhodně. Měla jsem v něm chvíli tvůrčí krizi, ale chtěla jsem v něm pokračovat, myslím, že se od ostatních fan fikcí na Poberty liší. Psala jsem ho hlavně jako takovou oddychovku, když na mě půjde splín, proto je příběh většinu času smutný. Od začátku jsem věděla, že Cass odejde, jen jsem si pořád nebyla jistá, jestli zemře, nebo bude i jiná možnost. To s Nym mě napadlo dneska. Doufám, že jste si čtení mého příběhu užili a že se vám líbil. Budu moc ráda za jakékoli ohlasy, vaše sprucelady123 :) 

PS: Původně jsem vás chtě napínat až do zítřka, ale sama nesnáším, když to někdo dělá, tak tady to máte :)