I love you, Moony

S Remusem u jezera✔

Sedím u břehu jezera a vítr mi čechrá mé platinově blonďaté vlasy. Ne, že bych je viděla, ale doufám, že tuhle barvu stále ještě mají. Vdechuji čerstvý vzduch, který ke mně uháněl po hladině. Teď konečně chápu, ano, pochopila jsem. Přesvědčila jsem se, že povrchnost pomíjí a ti, kdo nevidí vnitřní krásu člověka, jsou vlastně ti nejsmutnější. Nikdy nepoznají, neporozumí. Smířila jsem se s tím. Už se nebudu smát lidem, kteří se zamilovali do smíchu, úsměvu, hlasu, vůně, nebo kvůli oblíbené básni. Už nikdy nebudu. Já jsem se zamilovala do chlapce, kterého nikdy neuvidím. Jen proto, že jeho hlas se mi zdál neobyčejně laskavý a vůně čokolády mi vždy připomene jeho, protože to on je vůně čokolády. On je můj vesmír, můj záchytný bod. Tak moc bych chtěla se vrátit v čase a říct to svému minulému já. Člověk vybírá, až jednou přebere. Bůh mne potrestal, ale já mu chci poděkovat. Nebýt mého, možná smutného osudu, nepotkala bych jeho. Ano, miluji Remuse Lupina, chlapce s jizvami, které nevidím, a osudem, který je stejně krutý a poučný jako ten můj.
,, Ano, miluji ho," šeptala jsem a prsty hladila větrem rozvlněnou trávu. Přitáhla jsem si mikinu blíže ke krku a knihu, která mi ležela v klíně, jsem vzala do rukou. Pomalu jsem prstem přejížděla po řádcích, vnímala jsem každý dotek jemného papíru, na kterém bylo tolik krásných slov. Nebyla to vlastně ani knížka, spíš to byl spis. Spis milostných dopisů, které nikdy nebyly doručeny.
Má nejdražší Madeline,
každý den, jen co se slunce vynoří a vše se začne probouzet, myslím na to, jak tě držím v náruči a nikdy tě už nepustím. Tvá sametově hebká pleť se dotýká mých rukou, tvé vlasy barvy zapadajícího slunce mne lechtají na tváři. Mé myšlenky směřují jen k tobě, má lásko. Jsi má radost, bolest, jsi mé všechno. Mysli na mne a já zato doufám, že mne stále ještě miluješ.
Tvůj milující Adrien.
Tenhle byl vážně krásný. Nikdy jsem nebyla nijak romantická, nechápu, co se to se mnou děje. Co bych za to dala, aby mě někdo napsal řádky plné lásky a něhy. Já vím, že jsem vždycky říkala, že o tohle nestojím, ale lidé se mění, stejně jako dno moře. Jeden den na něm najdeš škebli s perlou a zítra třeba jen písek. Já zatoužila být perlou, chtěla jsem být objevena. Doufala jsem, že mě Remus objeví a že už se mě nevzdá. Jak pošetilé myšlenky a ještě pošetilejší sny! Zaklapla jsem svou knížku a schovala ji pod mikinu. Najednou jsem ucítila magii, byla to, dobrá magie, prosím, ať je to Remus!
,, Remusi?"
,, Jak jsi poznala, že jsem to já?" zeptal se udiveně a posadil se ke mně.
,, Podle tvé magie," řekla jsem tiše.
,, Dnes je krásně."
,, Vážně? To jsem ráda," řekla jsem bez náznaku ironie a sarkasmu. Nemyslela jsem to špatně. Měla jsem jen radost, že je krásně, i když nevím jak.

,, Panebože, já jsem blbec, promiň, já, nemyslel jsem to tak-"
,, Ne Remusi, je to v pořádku. Už jsem se s tím smířila."
,, Vážně?"
,, Ano a poučila jsem se. Vlastně mi to teď docela vyhovuje. Jen kdybych byla trochu samostatnější."
,, Můžu být tvýma očima?" zeptal se.
,, Pokud chceš a nevadí ti to-" usmála jsem se.
,, Pro tebe všechno, teda, ehm, moc rád ti pomůžu, když budeš potřebovat-"
,, To je moc milé. Vsadím se, že se červenáš."
,, Ehm, no nečervenám," řekl rozpačitě a já se usmála.
,, Prozradil ses."
,, Tak fajn, červenám se," vykoktal a já se pousmála.
,, Je to snad k smíchu?" zeptal se mírně podrážděně.
,, Ani trochu, je to roztomilé."
,, Tak to na mě sedí. Jako by vlkodlaci byli roztomilí," utrousil a já nevěděla, co mu mám odpovědět.

,, Proč mlčíš?"
,, Protože mě momentálně nenapadá žádný vtip na vlkodlaky," řekla jsem s úsměvem. 
,, Co máš pod tou mikinou?" zeptal se najednou a já sebou trhla.

,, N-nic."
,, Ale, ale, že by nějaká nevhodná literatura?" řekl s trochou smíchu v hlase.
,, N-ne, jenom nějaká knížka o-o, prostě knížka."
,, Může se podívat?"
,, NE! Nepochopil bys to a smál by ses mi," řekla jsem a přitiskla si ji k sobě. 
,, Jak můžeš něco takového říct?"
,, Vím to-"
,, Červená knihovna?"
,, Něco na ten způsob, jsou to ztracené dopisy, které se našly, ale nebylo je už komu doručit," utrousila jsem.
,, To přece není tak strašné, abys mi to nemohla ukázat-"
,, No, totiž, ony to nejsou běžné dopisy, ale, ale..."
,, Milostné?"
,, Ehm, jo, je to hloupé, já vím," řekla jsem a přísahala bych, že teď nejspíš budu rudá jako rajče.
,, Kdopak se nám to tady červená teď?" řekl se smíchem.
,, Já nevím, nevidím se. Je to moc?" zahuhlala jsem.
,, Spíš je to...roztomilé," uchichtl se.
,, Užíváš si to, co?" rozhodila jsem rukama, hodila po něm onu knížku a natáhla se do trávy. Remus mnou vrženou knížku chytil a nalistoval stránku, ve které jsem měla list lípy jako záložku.
,, Má nejdražší Madeline, každý den, jen co se slunce vynoří a vše se začne probouzet, myslím na to, jak tě držím v náruči a nikdy tě už nepustím. Tvá sametově hebká pleť se dotýká mých rukou, tvé vlasy barvy zapadajícího slunce mne lechtají na tváři. Mé myšlenky směřují jen k tobě, má lásko. Jsi má radost, bolest, jsi mé všechno. Mysli na mne a já zato doufám, že mne stále ještě miluješ.Tvůj milující Adrien," četl a hlas se mu chvěl.
,, J-já vím, je to hloupé a no, ani nevím, proč to vlastně čtu..."
,, Jsi má radost, bolest, jsi mé všechno. Krásné a výstižné zároveň..."
,, C-cože?"
,, Já, no, ale nic," vykoktal a podal mi knihu zpět. Na malý okamžik se letmo dotkl mé ruky a já ucítila, že mi naskočila husí kůže. 
,, R-Remusi-"

,, Cass, já, to nejde, my-"
,, Prosím-"

,, Nechci ti ublížit, zasloužíš si někoho lepšího, než jsem já-"
,, Tohle jsi mi už říkal a já ti stále nevěřím, že bys mi ublížil-"

,, Zamiloval jsem se a to je dostatečný důvod k tomu, držet se od tebe dál-"
,, Ty ses zamiloval a...do koho?" zeptala jsem se s lítostí v hlase.
,, J-je moc krásná, laskavá a milá. Kdykoli na mě jde splín, je se mnou a pomáhá mi."
,, Aha, znám ji?"
,, Až moc dobře," řekl a mně se vybavila Lily. Zavřela jsem oči a snažila se zastavit příval slz, které se mi do nich draly.
,, Lily?"
,, Samá voda."

,, Už mě nikdo nenapadá-"
,, Vážně? Vážně netušíš, O' Neilová?" řekl a chytil mě za ruku.
,, Já?" zeptala jsem se nevěřícně.
,, A-ano-"
,, Takže ty ses do mě zamiloval a proto se ode mě budeš držet dál?"
,, Přesně tak, navíc nevím, jak to máš ty, když jsem ti to teď řekl, tak, asi už se mnou nebudeš chtít být-"

,, Ty sis myslel, že když se mi přiznáš, tak se od tebe budu držet dál?"
,, No, ano-"
,, Myslel jsi to vážně?"
,, Bohužel jo-"

,, Bohužel?"
,, Ty to zřejmě máš jinak."
,, To ano."
,, Myslel jsem si to."
,, Upřímně, řekni mi, co by sis ze všeho nejvíc přál, abych ti řekla-"
,, To nejde, budeš se mi smát-"
,, Smál ses mi ty?"
,, Ne, ale..."
,, Ale?"
,, No tak dobře. Naivně jsem si myslel, že mě obejmeš a řekneš mi, že mě miluješ-"
,, Aha."
,, Víš co? Zapomeň na to, prosím. Možná je to ode mě dost troufalé, ale co bys nejvíce chtěla, abych ti řekl?"
,, To nejde."
,, Já jsem se ti taky přiznal."
,, No právě. Už jsi mi to řekl-"
,, Co?"
,, Už jsi řekl to, co bych od tebe nejvíc chtěla slyšet."
,, Ale vždyť si řekla-"
,, Já vím. Nejdříve mi přišlo hloupé, zamilovat se do člověka jenom kvůli jeho hlasu, ale mně se to prostě stalo. Miluju tě, Remusi Lupine, chceš obejmout?" zeptala jsem se a on mě schoval ve své náruči. Hlavu jsem mu zabořila do jeho svetru a vítr mě čechral ve vlasech. I když jsem slepá a musela jsem se hodně věcí vzdát, nikdy jsem nebyla šťastnější.

Casiopea O' Neilová

Je tady další kapitolka, votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)