Ztracení přátelé?

5.1K 449 91
                                    

Ležela jsem na své veliké posteli a koukala do stropu. Už je třetí týden prázdnin a Remus mi pořád nenapsal. Já vím, že z Norska do Anglie je to pěkně dlouhá cesta, ale že by ji sova nezvládla za tři týdny? Já mu poslala už dva dopisy. A taky holandskou čokoládu, kterou jsem pořídila cestou domů. Myslím, že mu bude chutnat. Ach jo, moc se mi po něm stýská. Je to divné, nevidět ho celý den. Mezitím mi psala Lily a já jí poslala typický norský svetr. Já vím, že je léto, ale během zimy ho jistě skvěle unosí.
Naši byli takoví smíření. Od rozhovoru nádraží jsme se už o tom, kam nastoupím příští rok nebavili. Přemýšlela jsem, jestli mě někdo přijde navštívit. Nepochybuju o tom, že už se všichni dověděli o tom, že zase vidím. Vytáhla jsem si hůlku a prohlížela ji. Letos během školního roku mi bylo už sedmnáct a tím pádem můžu kouzlit. 

,, Expecto patronum," zašeptala jsem a má stříbrná sova začala poletovat po místnosti. Usadila se vedle mě a koukala na mě svýma zářivýma stříbrnýma očima.

,, Miluju tě a doufám, že jsi v pořádku," šeptla jsem a sova zmizela oknem pryč. 
,, CASS? POJĎ DOLŮ!" volala mamka a já se líně šourala po schodech. 

,, Už jdu," houkla jsem a nakonec sjela po zábradlí.

,, Máš tady návštěvu!" volala a to mě probralo. Určitě je to Remus, nebo Lily! Běžela jsem ke dveřím a měla jsem co dělat, aby můj úsměv neochabl.

,, Ahoj Silke, Kurte," řekla jsem neutrálně a pozvala je dál.

,, Ahoj."

,, Ahoj," pozdravili mě oba. Je to divné. Sily s Kurtem byli mí nejlepší přátelé, ale po tom, co jsem oslepla, vlastně, já nevím. Hned druhý den jsem cestovala až ke Svatému Mungovi a pak už jsem je neviděla.

,, Pojďte ke mně do pokoje," vybídla jsem je. Byli v něm alespoň stokrát, ale teď je to jiné, vážně jiné. Posadila jsem se do svého ušáku a oba se posadili naproti mně na postel.

,, Cass, jsme moc rádi, že zase vidíš. Vrátíš se k nám, do Kruvalu?" zeptal se Kurt mile.

,, Nehrajte to na mě. Berger mi udělal tak parádní pověst, že už se tam nikdy nevrátím."

,, O tom jsme taky chtěli mluvit. Já, dal jsem Bergerovi pěstí, za to, co o tobě říkal. Věděli jsme, že to není pravda. A potom, když se ti to stalo....asi za to cítil vinu, tak všem řekl, jak to bylo, že tě pomlouval, protože měl vztek, že jsi ho odmítla, všichni už znají pravdu a nemyslí si o tobě nic špatného."

,, Já....vy, byli jste mí nejlepší přátelé, tak proč jste se mi neozvali? Nebo mi alespoň nenapsali dopis?"

,, Moc nás to mrzí, ale Karkarov.... zakázal nám to."
,, Cože? Ředitel vám zakázal mi psát?"

,, Všem nám řekl, že jsi byla vyloučena ze školy a že by nebylo správné, kdybychom s tebou udržovali kontakt."
,, To je určitě nějaká hloupá výmluva," odbyla jsem Silke.

,, Není, my ti nelžeme! Záleží nám na tobě! Vážně jsme nemohli!"
,, Promiň, ale nevěřím, že je to pravda."

,, Bohužel je. Cass, prosím, odpusť nám! Oba jsme ti napsali, ale tys nám neodpověděla."

,, Ale, já...žádný dopis jsem nedostala."

,, Jak to?" divil se Kurt a mě to došlo. Naši. Asi mi nechtěli způsobit ještě větší stres, tak mi ty dopisy prostě nedali.
,, Takže vy jste se na mě nevykašlali?" zeptala jsem se nalomeně.

,, Ne! To bychom nikdy neudělali!" řekli oba sborem.

,, Pojďte ke mně!" řekla jsem dojatě a mačkala je v objetí.

,, Musíš nám vyprávět, jaké je to v Bradavicích a jak to, že zase vidíš?" ptala se Silke.
,, No, jejich hrad je větší, než náš a studenti se dělí do čtyř kolejí. Havraspár, Zmijozel, Nebelvír a Mrzimor. Já jsem v Nebelvíru. Nejdřív jsem se cítila úplně ztracená. Ale ve vlaku, který vozí studenty, jsem potkala moc fajn kluky, všechno mi vysvětlili a pomáhali mi. A do jednoho se mi povedlo se zamilovat. Byl takový zamlklý, ale když mluvil, tak jsem se zamilovala do jeho hlasu a voněl po čokoládě. Asi vám to přijde hloupé, ale já ho neviděla. Měla jsem radost, že je ve stejné koleji. Jednou mě dokonce dovedl do knihovny...bylo na něm něco zvláštního. Pokaždé se jednou za měsíc někam vytratil a jedna úžasná dívka, moje nová kamarádka, Lily, mi řekla, jak vypadá a že je prý zjizvený. Chtěla jsem vědět, co mu je. Zjistila jsem, že mizí vždycky o úplňku a pak mi to došlo. Jednou se mi podařilo se pořezat a šla jsem na ošetřovnu. Našla jsem ho tam ležet. Bavili jsme se a on se mi přiznal. Asi víte, co. Potom, jeden kluk chtěl zneužít mé slepoty a prostě, mít mě....Remus mě zachránil. Normálně je to klidný a mírný kluk, ale kvůli mě ho zbil. Zamilovala jsem se do něj ještě víc. Nevěděla jsem, jestli to cítí stejně. Nakonec cítil. Jeho láska mě uzdravila."
,, Páni, to je nádherný, moc ti to přeju," vydechla Silke a objala mě. 

,, Takže...ty máš kluka a on je...vlkodlak?" zeptal se Kurt.

,, Ano. Vím, že byste se to jednou nebo později stejně dozvěděli."

,, Máš nějakou jeho fotku?" zeptala se Silke.

,, Ano, mám," řekla jsem s úsměvem a vytáhla černobílou fotografii, kde se Remus usmívá a mává mi.

,, Náhodou, je to moc hezký kluk," zhodnotila to Silke.

,, Já vím. Ale zamilovala jsem se do něj ještě než jsem viděla."

,, A, ehm...tobě nevadí, že je to vlkodlak?"

,, Zase ty hloupé předsudky."

,, O to nejde, ale...víš, že se to prokletí přenáší na děti? Já, netvrdím, že byste měli mít děti, ale víš to?"

,, Ano, vím," řekla jsem pevně. 
,, A?"

,, Nevadí mi to. Miluju ho a on je moje všechno."

,, Páni, myslíš to s ním opravdu vážně," řekl Kurt trochu suše.

,, Snad nežárlíš," zlobila jsem ho.

,, To ne, ale zase nám zmizíš," řekl a usmál se na Silke.

,, Hele, co je mezi váma?" chtěla jsem vědět.

,, Víš, tak trochu jsme se dali dohromady."

,, Já to tušila! Chodili jste kolem sebe jako mátohy a pořád nic. Páníí konečně jsi přišel na to, že Silke je ta pravá, ty troubo," zpívala jsem a boxla ho do ramene.

,, Směj se mi ty jedna," řekl naoko uraženě. 
Myslela jsem si, že mi nezbyli žádní přátelé a že se na mě všichni vykašlali, ale nebyla to pravda. Co by se stalo, kdybych to věděla? Možná bylo nejlepší, že jsem se cítila opuštěná, protože bych možná nepotkala nikoho z Pobertů a hlavně, nepotkala bych Remuse.

Další kapitolka je tady! To vás rozmazluju, co :D? Druhá kapitola dneska :3 Votes/komenty potěší, vaše sprucelady123 :)

I love you, MoonyKde žijí příběhy. Začni objevovat