Výměna rolí [DOČASNĚ UKONČENO]

*18*

Sedím u Mari v nemocničním pokoji a povídám si s ní.
"Marinette!"
Do pokoje vběhne udýchaný Kim. Co ten tu dělá?!
"Kime! Říkal jsem ti ať jí necháš na pokoji!"
"Nemůžu!"
"Cože?! Jak jako nemůžeš?!"
Koukám na něj a čekám, co z něj vyleze.
"Já se musím omluvit!"
"Jo dík za omluvu a teď už padej!"
"Ne tobě blondýno! Ale Marinette!"
Neasi.
"No tak spusť."
Kim jde blýž k Mari.
"Marinette. Prosím odpusť mi to! Chtěl jsem bodnout Adriena! Ne tebe!"
"Kime...já nesnáším násilí! A i kdyby jsi se mi omlouval stokrát denně já bych ti to nikdy neodpustila! Já nikomu, kdo někomu vážně ublížil neodpustím!"
"Ty nesnášíš násilí jo? Tak proč se bavíš s ním?! Ty nevíš o..."
"Kime drž hubu!"
Ne! Jak ten to ví?! Tohle se Mari nesmí nikdy dozvědět!
"Co? Co nevím?!"
"Ale nic. Kim už je na odchodu!"
Vytlačím Kima před pokoj a zavřu za náma dveře.
"Jak ses to sakra dozvěděl?!"
"Hele kamaráde...tady se nic dlouho neutají...řekl mi to můj zdroj, co mi o tobě říká všechno.."
"Kdo?! Kdo to je?!"
"Ona..."
Ne! Ona ne! Proč?! Jo sice jsem jí ublížil ale tohle?! Bylo to už před dvěma lety!
"Proč?! Proč ti to říká?!"
"To protože ona je moje sestřenice..."
C-cože?! Tak to jsem v....
Nevěděl jsem, že mi taková kráva zkazí jednou život...

Ona

"Ale nic. Kim už je na odchodu!"
Adrien vytlačí Kima před pokoj a zavře za nima dveře. Co nevím?! Adrien má nějaké tajemství? A kdyby, tak jak o něm ví Kim? Slyším jak tam na něj Adrien řve, ale nerozumím mu. Řve něco ve smyslu: "Proč ti to říká?!"
Ale kdo a co mu říká?! Ááá nesnáším, když mi někdo nechce něco říct! Po chvíli se dveře zase otevřou, ale tentokrát tam stojí jen Adrien. Kouknu na něj pohledem, který přímo křičí: Tak mluv!
"No...neřeš to! Asi se opil. Mele nesmysli jen, aby ses se mnou přestala bavit."
Nezněl moc přesvědšivě.
"Mě se opilý nezdál. Adriene tohle nezakecáš! Co se stalo?!"
"Marinette ale já...já...já ti to nemůžu říct!"
"Fajn! Když ne ty, tak Kim mi to rád poví!"
Posadím se na postel a vyndám si všemožné hadičky co mám na ruce. Vstanu a zamířím ke dveřím.
"Marinette ne! Prosím vrať se do postele! Ještě si něco uděláš!"
Adrien mě chytí a táhne zpátky k posteli.
"Ne! Adriene nejsem malá! Nic se mi nestane!"
Vyškubnu se mu a běžím ke dveřím. Rychle je otevřu a běžím k výtahu. Adrien běží za mnou. Mačkám čudlík u výtahu, ale nepřijíždí. Adrien se rychle přibližuje. Tak si vyberu tu druhou cestu. Rychle běžím po schodech dolů.
"Marinette! Sakra stůj konečně!"
Já neodpovím. Běžím dál. Kim přeci nemůže být tak daleko. Zamotá se mi hlava. Na chvilku se zastavím. Když se se mnou přestane vše točit, rozeběhnu se nanovo. Běžím dál. Seběhnu posledních pár schodů a už vidím Kima u dveří.
"Kime!"
Zakřičím a ten se okamžitě otočí.
"Marinette ne!"
Adrien taky seběhne schody a běží k nám. Já už stojím vedle Kima. Všichni okolo na nás koukají jak na blázny.
"Kime...co...co..
Celá udýchaná se zapřu rukama o kolena. Adrien nás doběhne a udělá to stejné co já.
"Kime! Co má Adrien za tajemství!"
Adrien přiskočí ke Kimovi a zacpe mu pusu.
"Kime mlč! Nic jí neříkej!"

On

Marinette se zbláznila! Co jí to tady dávají za prášky?! Běží po schodech za Kimem! Za Kimem! Doufám, že chápete vážnost situace! Jestli se to Marinette dozví, bude mě nesnášet! A to já nemůžu dopustit!
"Marinette! Sakra stůj konečně!"
Neodpoví. Má celkem náskok. Jak to, že jí prostě nemůžu dohonit?! Najednou se Marinette zastaví a chytne se zábradlí. Něco se stalo! Já to poznám! Běžím za ní, ale ona se znovu rozeběhne. Už je na posledních schodech.
"Kime!"
Běží dál. Kde ten Kim je, že běží tak dlouho?!
"Marinette ne!"
Křiknu na ní a seběhnu posledních pár schodů. Marinette už je u Kima.
"Kime...co...co.."
Marinette se opře rukama o kolena. Konečně k nim doběhnu a udělám to samé.
"Kime! Co má Adrien za tajemství?!"
Rychle skočím ke Kimovi a zacpu mu rukou pusu.
"Kime mlč! Nic jí neříkej!"
Kim se na mě podívá a...kousne mě?! No fakt! Kim mě kousnul do ruky! Rychle jí odtáhnu.
"Proč asi Adrien přestoup...."
"Kime ne! Prosím!"
"Adriene! Stejně se to dřív nebo později dozvím! Kime pokračuj!"
"Takže, Adrien přestoupil do nové školy z jediného dů..."
"Co se to tady děje!?"
A sakra. Přišel na nás ředitel nemocnice. Mari má na sobě pořád noční košili. V tuhle chvíli jsem rád, že přišel, jinak by Kim všechno vykecal.
"Vy! Vy dva okamžitě vypadněte z mé nemocnice! Měsíc vás tady nechci vidět! Jinak na vás zavolám policii! A ty! Charlotto! Pojď jí odvést na její pokoj!"
"Ne! Moment! Musím to vědět!"
"Ne! Už jsem řekl! Vy dva ven! Charlotto pohni!"
Přiběhne k nám ženská v modrém oblečení. Nejspíš sestřička. Vezme Marinette za ruku a táhne jí k výtahu. Marinette protestuje, ale když už stojí ve výtahu dojde jí, že už protestuje zbytečně.
"Tak, vypadněte!"
Já se hned otočím a nastvaně odejdu.
"Proč?!"
Křiknu na Kima, který jde za mnou.
"Protože mi chceš vzít Marinette!"
"Prosím! Nevytahuj před ní minulost!"
"Nevytáhnu, když jí necháš na pokoji."
"Já...já ale nemůžu!"
"Budeš muset kamaráde."
Po téhle větě se otočil a odkráčel. Čeká mě těžké rozhodnutí. Buďto se s ní přestanu bavit, ale to já nedokážu! A nebo se to dozví a bude mě nenávidět. To bych nesnesl. Vždyť já jí miluju! No a proto bych jí měl nejspíš nechat na pokoji...
____________________________________
Ahoj! Tahle kapitola měla vyjít dřív (včera) ale měla jsem oslavu a byli jsme na zahradě, kde není WiFi. Omluva za zpoždění! Tak co říkáte na novou kapču? Kdopak je ta "ona" a jak se Adrien rozhodne? Co se vůbec stalo? To se dozvíte, když budete číst dál 😉😉 hezký slunečný den!
*donuttik*