Výměna rolí [DOČASNĚ UKONČENO]

*22*

Omlouvám se, blbne mi wattpad. Možná se někomu ukázala tato kapitola jako krátká.
"...no to je vše."
Dokončila vyprávění Mari.
"Páni. To je strašné."
Ano bylo to strašné. Byla to strašná lež! Takhle to vůbec nebylo! Emily ze sebe dělá jen chudinku! Já jí opravdu jednou zabiju!...Adriene klid. Uklidni se. Za pár let si Marinette vezmeš a utečete spolu do Ameriky! Budete mít dvě děti a psa.
"Haló! Kocoure?!"
Podívám se na Mari.
"Hm?"
"No p-ptám se, proč jsi vlastně přišel a ty tu stojíš a koukáš na zeď se zasněným výrazem, tak nevím, jestli ti náhodou něco není nebo tak."
"Ne nic mi není, jen...jen jsem se zamyslel."
Na Marinette je vidět, že se jí ulevilo.
"Tak já už půjdu."
Řeknu.
"J-jo. Běž."
"Tak ahoj."
"Ahoj."
Vyskočím z okna a běžím do parku. Za stromem se přeměním na Adriena a vydám se domů. Bože já Mari tak miluju! Proč jen nebodl Kim mě?! Marinette je tak dokonalá! Ty oči, ty vlasy, ty uši! Ano uši. Na ní je dokonalé naprosto všechno! A ten její úsměv? Když se na mě usměje, srdce mi račne bít tak moc, že mám pocit, že mi vyskočí z hrudi. Jak by řekl Nino:
'Jsem v tom až po uši!'
A já to přiznávám. Jsem v tom až po uši! Já si ale nedokážu pomoct! Jmenujte jediného kluka ve Francii, kterému se nelíbí.
.....
Nic co? A taky je pravda, Marinette má na výběr z kluků z celé Francie. Proč by si vyhbrala zrovna mě? Koktám před ní a chovám se jako blázen, když jí jsem nablízku. Roztaju při každém jejím úsměvu a když se mě dotkne, místo, kam se mě dotkla si už nikdy nemyju. Zní to nechutně, ale takhle moc já jí miluju! Neznáme se dlouho, ale já vím, že jsem našel svou spřízněnou duši. Konečně dojdu domů. Odemknu dveře a vyjdu schody. Odemknu dveře od bytu a vyjdu další schody do mého pokoje. Pane bože kolik máme tady doma schodů?! Musím si na trénovat mluvení s Mari. Až jí jednou budu říkat
"Staneš se mou ženou?"
tak u toho přeci nebudu koktat. Ale jak si to natrénuju? Už vím! Už jednou jsem si říkal, že bych měl zkoušet mluvit s Marinettinou fotkou! Tak jednoduše vezmu nůžky, máminý katalogy s oblečením (kde má fotky i Mari) a začnu stříhat. Po chvilce tu mám asi deset fotek. Tak kam je dám? Jo! Támhle na zdi je prázdno
Dám je tam! Vezmu fotky a lepenku a jdu k již zmíněné zdi. Začnu lepit Marinettiny fotky. Když jsem se svou prací hotov, tak přichází ta nejtěžší část. Začít mluvit. Tohle vlastně ale není nejtěžší. Nejtěžší bude, až budu mluvit se skutečnou Mari!
"Ahoj Mari...ne to je ujetý."
Sednu si na postel a dám hlavu do dlaní. Proč je to tak těžké? Proč se před Marinette nemůžu chovat normálně?
Protože jí miluješ!
Vážně? Tyjo hlásku to bych bez tebe nevěděl...
Ty se tady ptáš, proč je to těžké! Já jen odpovídám!
No jo. Tak už mlč.
Za dva dny Mari pustí. Konečně!
Kolik je vůbec hodin? Osm. Jdu do koupelny. Vysprchuju se a vyčistím si zuby. Obléknu si pyžamo a jdu do pokoje. Vlezu do postele a zapnu mobil. Jdu na YouTube. Co je to za video? Zapnu a pokojem se rozezní hrozně vadná hudba, na kterou začne tancovat chlápek. Najednou začne zpívat:
I have a pen...i have an apple.
OH! Apple pen!
Rychle to vypnu. Co to sakra bylo?! Jmenuje se to...PPAP. Bože. A tohle je nejsledovanější video na YouTube? Jako fakt?

Raději mobil vypnu a položím na noční stolek. Otočím se na druhý bok a usnu.

On-ráno

Budík. Ach jo. Otevřu oči a mobil vypnu. Vylezu z postele a jdu do koupelny. Vyčistím si zuby a převléknu se. Sejdu schody a ocitnu se v obýváku.
"Ahoj mami."
"Dobré ráno Adrienku."
Sednu si a mamka přede mě položí talíř s chlebem. Sním to a jdu do pokoje pro věci. Popadnu batoh a seběhnu schody. Rozloučím se s mamkou a běžím do školy. Proč běžím? Jedním slovem: nestíhám. Jako vždy. Zítra už Marinette pustí z nemocnice! Počkat. Zítra už Marinette pustí z nemocnice! Budu jí muset chránit. Kašlu na Kima. Já se s Marinette nemůžu přestat bavit! No bavit. Prostě nemůžu jí nebýt na blízku! Chápete mě, ne? Ať mi Kim třeba zlomí obě nohy! Stálo by to za to. Doběhnu do školy a do někoho ve dveřích narazím.
"Promiň! Nekoukal jsem na cestu...zase ty?!"
"Ale ale. To jsem nečekala, že zrovna ty na mě budeš skákat."
Rychle se postavím.
"Já neskočil! Ty jsi stála uprostřed dveří!"
"Nech si ty keci! Všichni znají pravdu, že?"
Rozhlédnu se.
"Vždyť tady nikdo není."
"Opak je pravdou."
"Ahoj."
Přidal se třetí hlas.
"Bože. To snad ne. Vy jste se na mě zase domluvili!"
Teď jsem koukal na Emily a na Kima. Něco mi říkalo, že skončím v nemocnici u Marinette.
"Co mi chcete udělat?"
"Kime postaral jsi se o kamery?"
Vykulím oči.
"Jo. Neboj. Jsou nefunkční."
"Fajn. Chceš to pomalu, nebo rychle?"
"Ale co?"
"Smrt!"
Řekne Kim.
"Proč mě chcete zabít?!"
"Abych měl Marinette pro sebe."
"A já čistě jen z pomsty."
"Emily ale ty jsi mě podvedla!"
"Ale ty jsi mě začal mlátit!"
"Fakt jsem nevěděl, že taková kráva jako jsi ty mi zničí život!"
"Ticho! Kime? Jdeme!"
Najednou na mě oba skočej. To je jako ze špatného filmu! A má postava neskončí dobře...
____________________________________
Ahoj! Omlouvám se, že straaaašně dlouho nebyla kapitola! To s tím Adrienem na konci jsem vůbec neplánovala! To přišlo nějak samo 😂 moje prsty psaly a já ani nevědela, co píšou 😂 a co naše slavné PPAP? Jak se vám líbí tahle 'písnička'? 😂😂 mě to leze na nervy, ale musela jsem to sem dát 😂😂 doufám, že se alespoň malilinko líbí 😃 omlouvám se za chyby a dobrou noc!
*donuttik*