Výměna rolí [DOČASNĚ UKONČENO]

*15*

On

Páni tady je to opravdu krásné! Jak to, že jsem tu nikdy nebyl? Všichni si sedneme na trávu a Nino s Alyou si sundaj boty a nohy si strčí do jezera. Mari udělá to samé. Teď všichni koukají na mě. Já si nakonec boty sundám taky. Sedíme tam a namáčíme si nohy. Voda je vlažná. Dalo by se v ní i koupat a člověk by nezmrzl. Po chvilce všichni vyndáme nohy a jdeme do altánku. O páni! Už vím, kam Mari vezmu na první rande! V altánku je to velké. Jsou tam dvě lavičky. Posedáme si a povídáme si.
"Hele..Nino a Alyo. Vy spolu chodíte?"
Tuhle otázku bych od Mari nečekal. Ale popravě? Taky mě to zajímalo. Alya zčervená a Nino povídá.
"No...vlastně jo."
Povídáme si takhle ještě asi dvě hodiny. Podívám se na mobil. Už je sedm?! Musím domů.
"Hele lidi, já už budu muset jít."
"Já jdu taky."
"My tu ještě chvíli zůstanem. Že Alyo?"
Zasmál se Nino a Alya s ním. To by mě zajímalo, co tam budou dělat. Ne fuj! Raději tuhle myšlenku vytěsním z hlavy. Hned. Já a Mari jdeme v tichosti parkem.
"Adriene? Můžu se na něco zeptat?"
Mari se zdá být nervózní.
"No ptej se."
Mari se na mě podívá.
"Nedoprovodil by jsi mě domů? Já-já se bojím Kima."
"Jo jasně."
Máma sice řekla, ať jsem doma v půl osmý, ale co bych pro Mari neudělal, že? Jdeme směrem k jejímu domu. Najednou na mě ze tmy něco vyskočí. Nebo spíš někdo?
"Tady jsi ty hajzle!"
Zařve na mě Kim.
"Nech ho!"
"Mari uteč!"
Křiknu na Marinette. Ta se právě naopak k nám víc přiblíží.
"Ani náhodou! Nenechám tě tu!"
Mari kopne do Kima a ten ze mě spadne.
"Marinko proč chceš jeho a ne mě?!"
Je on řekl 'chceš jeho' jsem zvědavej, co Mari odpoví.
"Protože on je hodnej a pomáhá mi! Ty jsi mi dal pěstí! Teď jako myslíš, že tě budu chtít?! Omyl kamaráde!"
Mari vlepí Kimovi facku. S tím to ani nehne a flákne Marinette tak, že se svalí na zem. Samozřejmě ona se svalí na zem.
"Mari!"
Přiběhnu k ní. Leží na zemi.
"Mari. Prober se!"
Dávám jí lehké "facky" no spíš jí malinko bubnuju do tváří.
"Kime ti magore! Právě jsi jí mohl zabít!"
Konečně se Mari probrala.
"Ale nezabil."
Přijde k nám a dá mi pěstí do toho stejného oka jako předtím. Sakra to je blázen! Divím se, že jsem ještě na to oko neoslepl. Chytnu se za oko a Kim něco vytáhne z kapsy. Ve světlu z pouliční lampy se to zaleskne. Co to je? Kapesní nožík?! Co s ním chce dělat?!
"Skončím s tebou Adriene Agreste!"
Pomalu se ke mě začne přibližovat. Já vstanu ze země. Kim ke mě přiběhne a vystřelí nožík směrem k mému břichu. Mě se nožík ale ani nedotkne. On ho zapíchl do Marinette!?
"Marinette?!"
Ona zas schytala ránu místo mě! Ona je skvělá ale tohle si nezasloužila. Ten blázen jí nechal nožík v břiše a utekl. Rychle vyndám nožík.
"Mari měla by sis přestat stoupat přede mě, když mě někdo chce zabít."
Usměju se ale z očí mi padají slzy. Marinette na mě kouká. Její oči ale nejsou jako vždy modré jako nebe ve dne bez mráčků. Teď jsou její oči tmavě modré, jako nejhlubší oceán.
"Adriene....b-bolí t.."
Nedořekla to. Její oči se zavřeli.
"Ne! Mari ne!"
Rychle s ní běžím do nemocnice.
Vběhnu do ní a začnu křičet.
"Pomoc! Prosím! Někdo!"
Slzy mi kapou z očí. U zraněného to trochu bolí, ale ne tak, jako mě bolí myšlenka, že to nepřežije. Přijedou sem i s lehátkem (nevím co to je) a odvezou jí za nějaké dveře. Sednu si na židli. Někdo se přede mě postaví.
"Ty ošetřit nechceš?"
Zeptá se mě nějaký doktor.
"Ne! Hlavně zachraňte jí!"
Doktor kývl a odešel. Sedím tu a slzy mi tečou proudem. V čekárně, kde sedím, nikdo jiný není. Jenom ženská z recepce mě sleduje. Mě je to nějak jedno a v klidu brečím dál. Někdo přijde.
"Chlapče, měl by jsi jít domů se vyspat. Zítra můžeš přijít znova."
Kývnu a zvednu se. Vyjdu z nemocnice. Mari! Proč Bože?! Vem si raději mě! Jí nech žít!
Řvu v duchu. Co když Marinette umře? Co když...ne! Vždy myslím na nejhorší! Určitě neumře! Určitě přežije! Dojdu před pekárnu, která je už zavřená. Odemknu a po schodech dojdu k našemu bytu. Ten taky odemknu. Když se kouknu dovnitř, uvidím brečící mámu, která sedí na gauči a tátu, který jí utěšuje. Zavřu dveře a oba se na mě podívají.
"Adrianku! Konečně! Báli jsme se o tebe! Kde jsi byl?! Už je devět! Měl jsi přijít v půl osmé!"
Najednou si všimne mých slz.
"S-stalo se něco?"
"Ne. Nic. Pardon, že jsem přišel pozdě. Jsem unavený. Jdu si lehnout."
Jdu do svého pokoje. Kdyby jen věděli...
Mari. Moje Mari! Jdu do koupelny, kde se vysprchuju a obléknu do pyžama. Vyčistím si zuby a lehnu do postele.
"Plaggu, proč?"
"Protože jsi naštval Kima..."
"Ty si myslíš že za to můžu já?!"
"Raději nic neříkám, nebo mě přestaneš krmit."
Plagg si lehl na noční stolek a usnul. Co když za to opravdu můžu já? Ach jo! Já zabil Marinette! Dnes v noci asi neusnu! Po hodině přemýšlení, kdo za to vlastně může jsem usoudil, že Kim a usnul jsem.
____________________________________
Ahoj! Přináším novou kapitolu! Mě hrozně baví ubližovat Marinette ale nepřehnala jsem to trochu? 😃😃 no nic. Hezký den Berušky a Kocourové 😂😍
*donuttik*