Učitel

Jeho pohled

Honza

Sakra, je pěkná. Měl jsem si ji asi všímat víc, když mě ještě chtěla. Ale kdo mohl tušit, že ta pohádka o ošklivém káčátku má něco do sebe?

Takové úvahy mu poslední dobou trochu zatemňují mozek. No poslední dobou. Vlastně ji v sobotu viděl poprvé po velice dlouhé době. A od soboty je to kolik, čtyři dny? Možná je to tím, že je už nějakou dobu sám. Holky se kolem něj sice točej v hojnym počtu, ale všechny už je viděl, zkusil. Žádná nová krev. Až teď.

Líbá krásně. I když nechce.

Při tom pomyšlení se samolibě usmál a lehce si olíznul rty. V sámošce si koupil plechovku koly a nějakou oříškovou tyčku neznámé značky. V tu chvíli o tom nepřemýšlel. Venku si sedl na TU lavičku a i když by rád žvýkal noname tyčku, plechovkou si chladil ret.

Proč jsem si vzal tu pitomou tyčinku? Nanuk by byl lepší...

Slunce krásně hřálo a on vzpomínal na její tělo. Moc se mu líbila a to ho štvalo. Přišlo mu, že jak se na něj dívala to ráno u nich v bytě, že by nebylo těžké ji získat. Teď si to asi trochu posral, ale chtěl prostě Petra vytočit. Stejně jako tenkrát, když u něj ještě nebydlel. Jo, Kristýnka, to bylo tak snadný. Krásná holka to byla, a stejně stačilo ji jen párkrát zalichotit a byla jeho. Jen se mu nepodařilo ji přesvědčit, aby to Petrovi vmetla do ksichtu. To, že za tím byl on, se dozvěděl až po nějaké době a vlastně náhodou.

Honza se snažil vzpomenout, proč ho vlastně Petr tak dohání k šílenství. Ale není to snadné, jsou rivali už tak dlouho. Co si jen dokázal vzpomenout, vždycky spolu soupeřili. O pozornost kamarádů, o lásku holek... Ale proč, to už by říct nedokázal. Univerzální odpovědí by bylo "A proč ne?" Prostě ho nemá rád a tím to hasne.

V úvahách se vrátil ke Štěpánce. A musel si přiznat, že kdyby nezajímala Petra, těžko by si na ni dělal takovej zálusk. Jasně, je pěkná, ale to, že o ní stojí on, z ní dělá přímo boží úlovek.

Asi nebude šťastná, až zjistí, že to obočí má od mého náramku.

Podíval se na svůj kožený náramek s ocelovou přezkou, na které pomalu zasychala krev, o které věděl, že rozhodně není jeho.

Vstal z lavičky, tyčku strčil do kapsy a otevřel si plechovku. Zasyčelo to.

Budeš moje, kočičko.

A zamířil zpátky k tělocvičně.

****************

Petr

Na tréninky obvykle chodí na čas. Dřív tam bývá jen výjimečně. Dnes se na hodinu ale viditelně těšil a to už od rána. Nenapadlo ho, že je to na něm tolik vidět. Ale bylo.

Když přicházel k tělocvičně, doufal, že tam Štěpánka už bude. Sice se na ničem nedomluvili, ale měl takový pocit, že by tam mohla být.

Jakmile vykročil ze stínu posledního domu, který mu bránil ve výhledu na tělocvičnu, krve by se v něm nedořezal. V jednu chvíli pocítil překvapení, vztek a beznaděj. Štěpánka tam opravdu byla, ale nebyla sama. S někým se líbala...

Na vteřinu se mu zastavilo srdce. A pak se rozjelo dvojnásobnou rychlostí, když si uvědomil, že se Štěpánka snaží bránit. A že ten, kdo ji líbá, je jeho posranej spolubydlící!

Rozběhl se, jak nejrychleji dovedl. Dělilo je jen pár desítek metrů. Za chvíli ho strhnul k zemi a začal ho bezhlavě mlátit. Žádná pravidla boje pro něj v tu chvíli neplatila. Líbal jeho holku!

Rvačka netrvala dlouho, ale kdyby se do toho bývala nevložila Štěpánka, mohli se tam válet do noci.

Takhle nasranej už dlouho nebyl. To je v jednom kuse něco. Prázdná krabice od mlíka v lednici, přestože se jasně dohodli, že lednice je rozdělená a obsah se nesdílí, budík na nekřesťanskou hodinu, když nemusí vstávat (a Honza je čirou náhodou přes noc pryč), prostě samé naschvály a teď tohle. To je už totálně poslední kapka, kterou snese!

Naložil jsem mu dobře, ale zasloužil by si daleko víc!

Pomyslel si, zatímco ošetřoval její krásnou tvář. Podíval se jí do očí a věděl, že je ztracenej. Alespoň dokud ho ona bude chtít.

Trochu zasyčel bolestí, když začala Štěpánka ošetřovat jeho. Ale statečně se usmíval.

Přece se neukážu jako slaboch! Až za chvilku, až budu sám. Možná.

Hodina proběhla poměrně v klidu. Věnoval se všem slečnám poctivě a úsměvy rozdával na všechny strany. I když na jednu trochu víc. Myslel si, že to není poznat, ale spletl se. Bylo. Toho dne přišel o dvě žačky.

Po hodině čekal na Štěpánku před šatnou. Počkal, až ostatní odejdou, aby to nebylo tak nápadné, ale čím víc na ní myslel, tím míň mu záleželo na ostatních.

Už abych bydlel jinde.

A tím jinde, myslel pokoj v jejím bytě.

*****************

Vyšli spolu před tělocvičnu.