Učitel

Z koupelny na gauč

Potichu jsem otevřela dveře, vešla jsem a opatrně za sebou zavřela. Nákup jsem měla v látkové tašce, takže šustění mě neprozradilo. Zaposlouchala jsem se. Měla jsem promyšlené tři varianty toho, co doma najdu, až se vrátím. První byla, že Petr  bude pořád v koupelně. Druhá, že už bude venku a uvaří mi třeba čaj. Třetí byla taková, že vylezl z vany a usnul.

Ani jsem nevěděla, která z variant by mi byla nejpříjemnější. Situace na chodbě byla tak podivná, že jsem se ještě nerozhodla, co si o tom mám myslet. Nehledě na to, že si ani nedokážu představit, jak je na tom on. 

Po pár vteřinách bylo jasné, že nespí. Zula jsem se a šla za ním do koupelny. Cestou jsem to vzala přes kuchyň a nechala jsem nákup na židli. Zaťukala jsem na koupelnové dveře.

"Můžeš dovnitř," zněl divně. Nedivím se. Otevřela jsem dveře a ovanula mě horká pára. Evidentně řeší stres stejně, jako já. Alespoň částečně. Ještě uvidím, s jakou vervou se vrhne na zmrzlinu. 

Stál zády ke dveřím, ručník omotaný kolem pasu, a díval se do zrcadla. Neviděla jsem přes něj, jak se tváří. Ani jsem se o to moc nepokoušela. Opřela jsem se o futra a založila si ruce na hrudi. Přepadla mě touha mu ten ručník servat, ale situace nebyla úplně nejvhodnější. Achjo, on má svaly i na zádech!

"Jak je?" zeptala jsem se, jakmile jsem zkrotila svoje myšlenky.

"Jak asi myslíš, že mi je? Během jedné minuty se mi život převrátil vzhůru nohama..." rukama svíral umyvadlo a přestal se dívat do zrcadla. Upřel pohled do odtoku, jakoby tam hledal ztracenou půdu pod nohama. 

Přistoupila jsem k němu, objala jsem ho kolem pasu a položila si čelo na jeho rameno.

"Kdyby tě napadlo, jak bych ti mohla pomoct, tak stačí říct."

Chvíli jsme tam jen tak stáli, pára pomalu mizela a svět zase začínal mít ostré kontury. Myslela jsem na to, že má na sobě pořád jenom ručník...

"Asi bysme se měli někam přesunout, třeba na gauč," navrhla jsem po chvilce a pustila ho. Otočil se ke mě čelem a moc hezky se usmál.

"Máš pravdu, jen bych měl jednu otázku..."

Teď to přijde! Na co se zeptá? Chce se líbat? Nebo víc?! Tak už to vyklop! Jako jasně, už jsme se líbali, přece spolu v podstatě chodíme, ale ta situace na chodbě mohla změnit paradigma našeho vztahu...

"Neměla bys něco, do čeho bych se vešel?"

Cože?

"Všechno moje oblečení je kdovíproč mokrý."

Musela jsem se zasmát. "Něco ti najdu."

Za chvíli jsme se na gauči ládovali zmrzlinou, Petr ve vytahané mikině po mém tátovi a v teplácích stejného původu. I já jsem se převlíkla do pohodlnějšího. V telce běželo nějaké scífko, pračka vrčela z koupelny a pod okny hučela silnice. Prostě idylka.

"Můžu teď jednu otázku já?" 

Přikývnul.

"Co budeš dělat?"