Angel (Teen Wolf FF)

2. WTF? Shower.

Ahoj! Kapitola je déle, než jsem slíbila (Překvapivě), ale doufám že bude stát za to! Taková překvapivá kapitola pro EMISAAC! Láf jů, ól! Adél :)

 Pohled Emily

Probudím se zmatená, bolí mě hlava a mám hroznou žízeň a hlad. Nevím, co se děje a přijde mi, že jsem snad lépe ve svém životě nespala. Nemůžu si vzpomenout, co se stalo, že jsem usnula.

Pamatuji si, že jsme zachránili rodiče z Nemetonu a pak to mám nějaké rozmazané. Nevím, co se stalo.

Přemýšlela bych nad tím déle, ale mám takový hlad, že nemůžu. Vstanu z postele a rychle se obleču. Je to zvláštní, věci mi jsou nějaké větší. Podívám se do zrcadla a vykulím překvapeně oči. Jsem pohublá, ale to je hodně slabé slovo. Jsem vychrtlá, všude mi lezou kosti, jako bych dobu nejedla.

Zakroutím hlavou, co se sakra stalo, když jsem spala?!

Vezmu si peníze a běžím do obchodu. Nákup to je jak pro armádu spásy, ale mám takový hlad, že bych to snědla už tam. Mám problém to domů donést a je mi nepříjemné, jak se na mě lidé dívají. Hned jak vyjdu z obchodu, si do ruky beru suchou housku, a po cestě ji spokojeně zbaštím.

Doma rozsvítím a věci uklidím na místo. Rychlostí blesku si nachystám tousty, protože to je rychlé a teplé. K tomu si udělám salát a spoustu sladké minerální vody.

Už mám jeden toust snědený, když někdo začne šíleně mlátit na dveře.

Zakňučím. „Teď ne!" Ale zvednu se a jdu otevřít. Téměř se vyděsím, když je tam vidím koukat na mě jako na zjevení.

„Emily!" vydechne Isaac neschopen pohybu.

„Isaacu? Ehm, ahoj? Nechcete jít dovnitř?" řeknu nervózně. Nechápu proč na mě tak civí.

Nedá se říct, že by vešli. Oni na mě všichni skočili, až spadnu na zem a začnou brečet.

What the fuck? Co dělaj? Jsou zhulený?

„Ehm Taky vás ráda vidím, můžete ze mě slézt?" zeptám se jich. Vykuleně se na mě dívají, když ze mě lezou pryč.

Vyškrábu se na nohy a nechápu, proč si mě prohlížejí jako svatý obrázek. „No, tak já udělám čaj nebo kafe nebo kakao," pohodím hlavou. „Pojďte si říkat, co si dáte."

Všichni chtěli kafe, tak jsme jim ho uvařila. Snažím se nevnímat jejich zvědavé obličeje a jiskřící očička. Ale štve mě to a to dost.

Je mi jedno, že na mě tak koukají, vezmu si toust a na dvě sousta ho zbaštím. Talířek hodím do dřezu, asi víc než jsem měla v úmyslu, ale začínají mě pěkně štvát.

Otočím se k nim čelem s rukama založenýma na hrudi. „Tak řekne mi někdo, co se tady děje, že na mě koukáte jako na svatý obrázek?"

Přejedu všechny pohledem, zastavím se na Roxi, dlouho jsme se neviděli, odjela někam pryč, to vím, ale nepsali jsme si. Pousměju se na ní.

„Ehm," odkašle si Stiles. „Co si pamatuješ jako poslední?" zeptá se opatrně, snaží se dělat jakoby nic, ale tohle Stiles prostě neumí.

Promnu si ukazováčky kořen nosu a zašklebím se. „Nic moc. Jako bych měla fakt silnou kocovinu," zamračím se a podívám se na ně zpod řas. „Neožrala jsem se, že ne?"

Allison zaškubají koutky.

„Však ani nemůžu," povzdechnu si. „No, pamatuji si, že jsme zachránili rodiče?" podívám se na ně a všichni kývají hlavou na souhlas, kromě Roxi. „A taky si pamatuji, něco se Scottem...," snažím si to vybavit. „Stal ses alfou nebo to byl jen výplod mojí fantazie?"