Angel (Teen Wolf FF)

3. I can't control it!

Ahoj! Moc se omlouvám kapitola není v dobu kdy jsem slíbila, pořád si ještě zvykám :D Kapitola se vůbec nepovedla, ale doufám, že se najde aspoň jedna dušička, které se líbit bude.

 DALŠÍ DŮLEŽITÁ VĚC, PROČ NEVYŠLA KAPITOLA JE... že jste sice dávali hlasy, ale já jsme byla s minulou kapitolou hodně nervózní a ani jsem vám nestála za ten jeden komentář! I kdyby měl byl záporný... Hodně mě to mrzelo a vůbec se mi nechtělo do další kapitoly. Takže vás vyzývám:

 PIŠTE KOMENTÁŘE AŤ VÍM, JESTLI MÁM PSÁT JEDNOU TÝDNĚ NEBO JEDNOU DO MĚSÍCE. 

 Adél :) 

„Musím s vámi mluvit, naprosto tomu nerozumím a neuvědomila jsem si to dřív!" přecházím po obývacím pokoji. Zavolala jsem Scotta a Stilese, abych jim to řekla. Isaac sedí v křesle a maličko se mračí.

„Co se stalo?" zeptá si Stiles. Všimla jsem si, že má kruhy pod očima, už když přišel. Tvrdil, že se jen nevyspal, doufám, že má pravdu.

Podívám se na Scotta. „Dokážeš to vycítit?" urychleně zavrtí hlavou. Co se to s nimi děje?

„Nejsem vlkodlak. Ani Guardien. Jsem obyčejný člověk," vyhrknu.

Překvapeně se na mě podívají a pak se podívají na sebe.

„A-ale to není možné. To prostě nejde, jen tak vymazat..." zakoktá se Scott.

„Já vím, ale prostě je pryč!" řeknu zmateně a rozhodím rukama.

„Jsi si jistá?" zeptá se Isaac.

Povzdechnu si a dojdu do kuchyně, kde si vezmu nabroušený nůž. Vejdu do obýváku a hrot si zatlačím na zápěstí. Isaac vystartuje jako střela a nůž mi sebere. „Zbláznila si se?" naštvaně zakřičí.

Zamračím se na něj. „Zahojí se to. Ale jako vlkodlak, bych to už měla zahojené. Nemám!"

„To je zvláštní," zamyslí se Scott a zamračeně si mojí ruku přeměří. „Není – chci říct – nemělo by to být možné..."

Založím si ruce na prsou, opatrně, abych si tričko nepotřísnila krví. „A dost. Ani se nesnažte dělat, že nad tím přemýšlíte. Co se to s vámi děje?" zeptám se naštvaně. „Nechci po vás abyste kvůli mně Bůh ví co dělali, jen jsem chtěla aby MOJE alfa věděla, že už má dva lidské členy ve smečce, ale s vámi něco není v pořádku!"

„Je toho hodně, málem mi zabili taťku a jemu mamku. Potřebuju klid aspoň chvíli," odpoví Stiles. Nemusím být vlkodlak, abych poznala, že lže, ale nechám to být a přikývnu.

Ještě chvíli u mě byli, ale vypadali jako leklé ryby tak jsem je poslala vyspat se.

Vydržela jsem to do oběda, kdy se nám nikam nechtělo tak jsme něco rychle uvařili s Isaacem sami. Potom jsme ho zavalila otázkami. „Co se s nimi stalo?"

Isaac si povzdechne. Ležíme na gauči a koukáme na televizi. Vezme do ruky ovladač a vypne ji, abychom měli klid.

„Když jste byli v Nemethonu, museli něco udělat, aby vás dostali zpět," vymáčkne ze sebe.

„Co udělat?"

„Já tomu pořádně nerozumím! Nevím, co to bylo. Jako bychom je přenesli do jiné dimenze, nebo něco takového. Deaton je varoval, že je to může pozměnit. Nějakým způsobem. Nevím, co se jim stalo, ale něco určitě."

Zamračeně se koukám na zeď. „Moc tomu nerozumím," přiznám.

„Ani já, ale doufám, že budou brzo v pořádku," řekne Isaac.