Angel (Teen Wolf FF)

5. I'm not part of their pack, anymore.

Ahoj, kapitola je zde po dlouhé době jen díky třem dívčinám. Jessica357x, Lucinda_Ellis, @AdrianaADF děkuju holky!

Asi vám došlo že kapitoly budou po delších intervalech, dokud se nějak zase nezaběhnu se systémem. Přeju příjemné čtení! Adél :)

Scott mi večer napsal sms, jestli by nemohl se Stilesem přijít. Čekala jsem, že mi napíše, jelikož si bude myslet, že za to, že mě ublížil, ho obviňuju. Nebyla to pravda. Za nic ho neobviňuju, moc dobře jsem věděla, že to nebyl on.

Jenomže potom jsem si uvědomovala, že čím víc se blížila chvíle, kdy se kluci měli, ukázat tím víc jsem byla nervózní a bála jsme se, aby Scott náhodou znovu neztratil kontrolu.

Abych na tu myšlenku nemyslela, beru do ruky mobil a píšu Isaacovi. Celý den se mi neozval, cítila jsme se dotčeně. Nechci, aby mě litoval. Jen jsem prostě potřebovala vědět, že je tady se mnou.

Odpověděl, že něco hledá v knihovně. Natolik mě to naštvalo, že jsem úplně zapomněla na Scotta i Stilese.

Opravdu jsme na ně nemyslela, do té doby než se ozval zvonek. Srdce se mi rozbuší nervozitou.

Jenže Scott je v pohodě, ovšem oči má plné bolesti nad tím co mi udělal. Stiles je roztěkaný a pořád se dívá okolo sebe jakoby se bál, že někde vykoukne stalker.

„Tak pojďte vy dva. Udělám čaj, hodně čaje," zkonstatuju.

Jen co se usadí, Scott už zpustí. „Emily, já..."

„Sklapni, Scotte."

Překvapeně zamrká. Nadechuje se, že něco řekne, ale já ho znovu přeruším.

„Je ti líto, že jsi mi ublížil, bylo to to poslední, co bys udělal a vyčítáš si to. Nechceš, abych se na tebe zlobila, ale zároveň si myslíš, že bych měla. Ještě něco jiného? Ne? Tak buď zticha."

Tím rozhovor se Scottem začal i skončil. Chvíli jsme si povídali o všem možném, všichni jsme se po dlouhé době aspoň na jeden večer uklidnili. Kluci mi vyprávěli, co se dělo během toho, co jsem byla mrtvá.

Už jsme doufala, že to bude jeden klidný večer, když zazvonil zvonek. Tázavě se podívám na Scotta.

Pokrčí rameny. „Nemůžu použit vlkodlaka, nevím, kdo tam je."

K mému překvapení za dveřmi stojí Isaac. „Co se děje?" zeptám se, když mu pohlédnu do očí.

Chytne mě za ruku, zavře dveře a jde se mnou do kuchyně.

„Allison málem zabila Lydii," řekne místo pozdravu.

„Cože?" zalapám po dechu.

„Vystřelila na ní šíp. Přímo do hlavy, ať už se s vámi děje cokoliv zhoršuje se to. Kdybych tam, nebyl, už by byla mrtvá."

Těžce dosednu na židli. Tohle nemůže být snad ani pravda.

•••••••••••••

Že mi chybí Guardien, jsem začala pociťovat za týden. V každé věci jsem ho hledala a nemohla se sžít s tím, že tady není.

Byla jsem zoufalá. Hodně zoufalá, že jsem zašla za Deatonem.

Podíval se na mě, od hlavy k patě a řekl. „Vím, že ti chybí." Pak mě pozval dovnitř. Sedla jsme si na židli.

„Nevím, co mám dělat, a jediný kdo by to mohl vědět, jste vy."