Angel (Teen Wolf FF)

6. I wanna be dead!

Ahoj! :* Asi se ani nebudu omlouvat, že je kapitola dlouho, ale takhle to asi už bude, bohužel :/  Tak či tak vás mám moc ráda a děkuju za všechno! :* Budu moc ráda, když mi zanecháte bublinku, zlepší mi náladu a budu vědět, jestli se zlobíte nebo ne :) Áj Láf jú!! ♥

Probudím se ve své posteli u mě doma. Vedle mě leží Isaac. Nespí, dívá se na mě.

„Ahoj," zabručím a točím se na bok čelem k němu.

„Ahoj, jak je ti?" usměje se na mě.

„Bylo mi líp i hůř," uchechtnu se a hned na to zaskučím, když mi hlavou projede neuvěřitelná bolest.

Isaac si toho všimne. „Na stolku máš prášek a vodu, napadlo mě, že tě hlava bude bolet."

„Jsi úžasnej," vydechnu a otočím se, abych si prášek spolkla. Hned se otočím zpět a lehnu si.

„Co ty škrábance? Bolí tě to?"

„Popravdě vůbec. Ani jsem si na to nevzpomněla. Kdo mi to obvázal?" zeptala jsme se a zkoumala nemocniční náplast.

„Melissa. Dala ti na to mastičku, která by to měla zahojit. Jednu jsem ti vzal je v koupelně na umyvadle. Když si to budeš mazat, mělo by se to za dva týdny plně zahojit," vysvětloval.

„Děkuju," natáhla jsem se k němu a pořádně ho políbila. Jen co jsem se ho dotkla, opatrně si mě přivinul do náruče a začal mě hladově líbat.

Ovšem když jsem se ráno probudila, byl pryč. Bodlu mě z toho u srdce.

Šla jsem udělat ranní hygienu a s radostí zjistila, že mě to téměř nebolí.

Přišlo mi rozumné se umýt celá a pořádně ze sebe včerejší noc vydrbat. Když jsem na sebe nanášela mýdlo, zjistila jsem, že mě pálí levá ruka. Při pohledu na ní jsem si uvědomila, že mě Deucalion škrábl. Byl to zvláštní škrábanec, ale já to nehodlala řešit. Dokonce jsme si umyla i ránu, štípalo to, ale nebylo to tak hrozné. Když jsme se utírala do ručníku, ještě jsem si to namazala, aby se to zahojilo úplně.

Přesně jsem věděla, co dnes budu dělat. Když mě už nechtějí v jejich smečce, rozhodla jsem se nevtírat a pátrat na vlastní pěst. Chci vědět, kde jsem byla a co se se mnou stalo, že jsem neumřela.

Okamžitě volám Roxi.

„Halo?" ozve se.

„Roxi? Ahoj tady Emily. Jdu do knihovny, ráda bych šla něco hledat. Půjdeš se mnou?" zeptám se.

„Mě se nechce dělat nic do školy!" zaúpí Roxi.

„Já taky nejdu hledat nic do školy," usměju se. „Chci vědět, co se se mnou stalo, ty víš kdy."

„Jde i Scott a spol.?" zeptá se nenuceně. Ví, co se děje.

„Ne," odseknu hnusně.

„Klídek, jen jsme se zeptala! Okay kdy jdeme?" zeptá se.

„Vyzvedneš mě za hoďku u mě?" zeptám se s očima upřenýma na hodiny.

„Budu tam jako na koni."

Než Roxi přijede, ještě se trošku nasnídám, obleču a poupravím.

Vůbec mě nepřekvapuje, že přijela dlouho. Překvapilo by mě, kdyby tady byla v čas. Každý má kamaráda, který chodí dvacet minut potom, co se domluvíte. Každý...

Díky Bohu, Roxi má auto, takže jsme v knihovně za pár minut. Když chci vejít, uvědomím si, že nemám studentskou kartičku, určitě jsme si jí nechala ve skříňce. Jsem ráda, že knihovna je u školy. Knihovní znám, proto za ní dojdu a porosím jí, jestli bych potom mohla projít dveřmi do školy, abych si kartičku vzala a ukázala jí ji.