Butterfly [DOKONČENO]

8

Popostrčila jsem vozík do maskérny.
Utírala jsem stoly plné makeupu, řasenek, tužek na oči-obočí, nůžek a různých dalších pomůcek.
Nechala jsem hadr být a vzala do ruky kulatou pixly s stíny.
Povzdychla jsem si a podívala jsem se do zrcadla.
Žárovky kolem zrcadla dobře osvětlovali mou pobledlou tvář.
Pod očima mi vycnivali hluboké a temné kruhy.
Mé rty byly trochu oteklé a vlasy rozcuchané a neupravené a tváře propadlé.
Svázala jsem si vlasy do culiku a dál si prohlížela líčení.
Sice jsem na to neměla školu, ale věřila jsem si, že bych dokázala někoho dobře namalovat a ostříhat.
Ano, tohle byl můj sen. Vyzážistka.
Chtěla jsem spolupracovat s hvězdami a dobrými firmami a vydělávat dost peněz.
Nechat otce i s jeho prochlastanym mozkem bejt.
"Hodláš na to čučet dlouho?" probudilo mne z přemýšlení něčí hlas.
Podívala jsem se na své ruce a ani jsem si nevšimla, že držím velký hřeben.
"Em. Ne" položila jsem hřeben zpět na místo a doutřela stoly aniž bych se na toho dotyčného koukla.
Hodila jsem hadr do kýble a sundala si rukavice.
"Proč jsi ten hřeben tak paralizovala?"
A, Suga. Nikdo na mne tak milý z tej skupiny není.
"Já... Jen jsem se zamyslela."
"Nad čím?"
"To není důležité. Na mých snech nezáleží." vyhrkla jsem ze sebe a podívala se na něj.
Stál tam s rukama založenýma a díval se na mne. Je hezký, ale není to moc můj typ. Ale nikdo není takový jak si ho vysníme.
"Snech? Má to co dělat s tím co si chtěla být?"
Trefa. Dostal mne.
Jen sem tam stála a tupě zírala.

Suga
Stála tam a jen na mne zírala a já poznal, že jsem se trefil.
Pousmál jsem se.
"Tak hádám, že uklízečka ne. Něco jiného."

Dívala se na mne tak, jakoby si rozmýšlela, jestli mi odpovědět, nebo jen utéct.
"Já..." začala a podívala se do země,"chtěla sem být vyzážistkou."
Ona? A vyzážistka? Neříkám že bych po ni nějak jel, ale ona by spíš mohla být modelka. Je docela pohledná a na to aby trcela zavřená někde v budově a dělala jiné lidi kouzelné aspoň na pohled.
"Hm.Fajn." řekl jsem a sedl si na židli,"Udělej ze mně někoho neodolatelného."
Podívala se na mne svýma unavenýma očima jako na právě zvýšení platu a v tu chvíli jsem si uvědomil, co to vlastně dělám.
Nechávam své úžasné vlasy na pospas té uklizecce? Co to se mnou je?
Fajn. Max to zpraví profesionálka když bude blba barva a střih. Ale nejvíc se bojím, že budu bez vlasů.
Po chvíli jen zírání, se do toho konečně vrhla.

____________
Chci vám poděkovat za tolik podpory. Jste úžasný :) . snad se vám budou další pokračování líbit.