Zasmála jsem se.
Namjoon miluje Kookio? Stále jsem nemohla tomu uvěřit.
"Bojíš se mu to říct?"zeptala jsem se asi po minutě ticha.
"Trochu. Bojim se nejen toho, že mne odmítne, ale pak i toho, jak s mne budou brát kluci."
"A jak by tebe asi tak mněli brát? Si jejich leader a kamarád, to že máš větší náklonnost ke klukům nic nezmění na vašem vztahu."
"Já nevím. Kluci ve mne vidí někoho víc a když uvidí-"
"Ale buď už zticha!" Přerušila jsem ho, "knouras tu jako děcko. Jsi velkej chlap, tak se za sebe postav. Když tu budeš stát a jen koukat do sněhu nic tim neviresis."
"A ani nic nezkazím." Koukl na mně a zlomene se usmál.
Byla sem na něj asi moc tvrdá.
"Hele, Rape, nechtěla jsem tak vyjet. Promiň. Já jen, chci ti pomoct."
"Já vím Taehee. Díky. Postarám se o to sám."
Kývla jsem a chtěla zastrčit ruce do kapes ale zjistila jsem že jsou plné telefonů a peněženek.
Dál bylo jen trapný ticho a já se už jen modlila, aby už kluci vylezli.
Po pěti minutach, se z atrakce vynořil Tae a trochu se motal:
"Asi budu zvracet." doklopytal se Namovi a opřel se o něj.
"Bro hlavně ne na mně!" začal ho Nam rychle od sebe odstrkovat.
Za chvíli se připojili i ostatní kluci, no, spíš domotaly. Jin byl v pohodě ale byl trochu bledý.
"Jsi v pohodě? " Zasmála jsem se a podala mu kelímek už se studenou čokoládou.
Na tu svou sem úplně zapomněla. Už z ní byl pomalu led.
"Jojo jsem." Usmál se a koukl na svou a moji čokoládu
"Hmm... koupím nám novou."
"Nemusíš." usmála jsem se a vyhodila kelímek do koše a on svůj taky.
Ohlédla jsem se na Nama a viděla jak ho Kookie táhne směrem k Super Mouse.
"Jungu! Este ses ani nedomotal a už lezeš dál!" Karal ho Nam.
"Ale hyung... Já tam chci... chci to všechno rychle projít. " knoural a já viděla jak Nam pomalu taje.
"Fajn. Ale nepobleješ mně! "
"To bych si nedovolil!" Usmál se a táhl Nama k atrakci.
"Jdete s námi? " ohlédl se na nás Nam a kluci ho následovali.
"Jasný! " vzal me za ruku Jin a chtěli jsme jít, ale někdo me chytl za druhou ruku a držel.
Ohlédla jsem se a byl to Yoongie.
"Yoongie. Co je bro?" Usmál se vlidne Jin.
"Půjčíš mi ji na chvíli? Neboj, nedotknu se její svatyně dřív než ty." Falešně se usmál a dál mne držel.
Jin jeho přiblbou poznámku ignoroval.
"Co chceš dělat Yoongie?"
"Vezmu ji do zrcadlového paláce."
Věděla jsem, že když odmítnu, vše na mne práskne.
"V pohodě Jine." uklidnila jsem ho a pustila jeho ruku.
"Budu co nevidět zpět." Ujistila jsem ho a pustila se i Yoongio ruky.
Jin nechtěl, ale i tak se otočil a šel. Když se ztratil z dohledu, Yoongie se vydal směrem k zrcadlovému paláci a já pomalu za nim.
"Co máš v plánu? " zeptala jsem de ho a on se zastavil a s úsměvem se na mně otočil.
"To musím něco chystat abych tě "jen" tak někam pozval? Nebuď tak paranoidní." Otočil se na podpatku a šel dál.
Sklonila jsem hlavu a šla.
U pokladny nám zaplatil lístky a šli jsme dovnitř.
Bylo tu teplejc než venku. Ale to co mi dělalo starosti bylo, že jsme tu byly sami.
Šli sme zrcadlovým bludištěm pár minut, když mně chytl za ruku.
"Co delas?!" Vysmekla jsem se mu a křikla na něj.
"Chceš se tu snad sama ztratit?!"
Ne ale furt lepší než s tebou.
Nedovolila jsem si to říct nahlas. A tak jsem se ho znovu chytla a šla s nim.
Za chvíli, jsme došli do středu labyrintu kam jsme se měly dostat. Do velike místnosti čtvercového tvaru vysazeny zrcadli.
Pustila jsem se ho a rozhlédla se.
"Super. Sme tu, tak můžeme zpátky. " otočila jsem se a chtěla se vrátit, ale Yoongie me chytl za rameno a prirazil na jedno z zrcadel.
"Kam tak spěcháš? Nelibí se ti tu?" Přiblížil se k memu obličeji a pohleděl mi do očí.
"Sugo neblbni. Dem zpátky. Hned!" Chtěla jsem jít ale on mne držel stále za rameno.
"Umm... ale mně se nechce." Usmál se a zkousl si ret.
Ve mne se vařila krev. Do očí mi nahrkly slzy.
"Nedělej to." Prosila jsem ho.
"Jako co?"
"To... Já tě nechci. Mám ráda Jina. Sugo... Prosím. " po tvářích se mi kutalely slzy.
Suga si na povzdychnul a už to vypadalo, jako kdyby mně chtěl nechat bejt. Ale ne.
"Jin tě zná jako Taehee,"řekl a sundal mi paruku, která ladne dopadla na zem. Zavřela jsem oči a snažila se zadržet další slzy.
Pak jsem je znovu otevřela a pohlédla na něj,"ale já si tě vezmu jako Momo." Řekl a prisal se na mé rty.
ČTEŠ
Butterfly [DOKONČENO]
FanfictieSny se plní ale né všem a né každý se narodí se zlatou lžící u pusy. Park Momo je sedmnáctiletá uklízečka v Big Hit entrtaiment. Každý den uklízí po nepořádných skupinách. Ale bude tomu tak napořád?