Butterfly [DOKONČENO]

12

..
Seděla jsem v maskérně a nějak se snažila dát do kupy.

Paruka mi nějak nechtěla držet ale vyřešila jsem tento problém sponkami.
Jen tak jsem se pohupovala chvíli na židli a trochu přemýšlela o včerejšku.
Když jsem tak úspěšně unikla Namjoonovi, na schodech směrem až dolů, jsem potkala Jina. Tedy, spíš sem ho malém sejmula na zem.
"Ummm... Jine? Promiň. Co tu děláš?" pousmála jsem se na něj a nervózně si zastrčila vlasy z paruky za ucho.
Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že na pohled jsou jako pravé, ale na dotek jsou jako... Prosté vlasy panenky.
On se na mne roztomile usmál a poškrábal se na zátylku: "Slyšel jsem, že často chodíš sem dolů. Proč taková holka jako ty chodíš tam za splodinou?" Trochu mne to namýchlo.
"Víš, tam mám klid před lidmi. A tak slavná nejsem."
"Ale nebuď tak skromná! Si nejslavnější vyzážistka v koreji." A sakra. To sem asi podělala. Je snad nějaká vyzážistka s tímhle jménem?!
"No... Jo..." tohle téma sem radši už nechtěla dál rozšiřovat.
"A proč si vlastně šel tam dolů ty?"
"Víš, no... Chtěl sem tě pozvat do jedné malé kavárny. Vím, nebude to nic nobl pro někoho jako my ale bude tam klid. Ale pokud to odmítneš, pochopím to."
"Nenenene! Půjdu ráda!" malém sem se rozkřikla.
Jin se na mne díval s nadzvednutym obočím. Dala sem si ruku před pusu a ihned jsem se omluvila.
"V pořádku." nevypadal že by mu to vadilo. Spíš naopak. Asi ho uspokojovalo, že žena tak na úrovni jako já po něm "šílí". Ježíši co to kurva placam?! Nejsem nikdo! Jen se za někoho vydávám! Musím se co nejrychleji sebrat.
"Tak se zítra domluvíme. Měj se Taehee." zamával mi a odešel.
Opřela jsem se o zeď a mé srdce pukalo radostí a malém vyskočilo z hrudi.
Nevím, proč na mě zapůsobil zrovna Jin. On je sám o sobě okouzlující.
---
Skončila jsem dřív a stavila se v tej knihovně jako posledně a vyhledala jsem jméno Kim Tae Hee.
'Kim Tae Hee. Věk: 21. Nejznámější jihokorejská maskérka.
Spolupráce s velkými korejskými i zahraničními hvězdami. Známa i pro svou práci pro Hollywood.'
No bezva. To jsem podělala.
Podívala jsem se na fotky a byly jsme si docela podobné až na nos a trochu tvar obličeje.
Vypnula jsem počítač a odešla domů.
Tak, nos- plastika, tvar obličeje-střih vlasů. Tady v jižní koreji jsou plastiky obvyklé takže se to občas bere jako samozřejmost.

"Vím kdo si!" ozvalo se vedle mne.
V mžiku jsem se otočila. Stál tam Namjoon a díval se na mne vykulenyma očima.
Sakra, on na mně přišel. Teď mně vyrazí. Zabije, zbije. Poníží. Kurva ja nechci umřít!
Srdce se mi malém zastavilo. Ledový pot mi stekal po čele.
"J-j-jak to..." vykoktávala jsem ze sebe.
"Ty si ta vyzážistka! Že sem si to neuvědomil dřív!" Kurva Namjoone! Mi takhle způsobíš infarkt ty blbe jeden!
Myslela jsem, že ho trefim, ale ulevilo se mi.
"Jojo. Co potřebuješ?"
"Chci abys mi udělala fajn účes na show. Musím vypadat fakt dobře." řekl jako nějaká panicka a sedl si. Zdá se mi to, nebo že by Namjoon... Neee... To ne. Zasmála jsem se nad tou myšlenkou. Namjoon neni na chlapečky.
Vzala jsem do ruky barvu a dala se do práce.
---
Víte, Namjoon neni tak hrozný, nebo se aspoň takhle hezky chová jen k lidem jeho úrovni. Rozpovídal se. Je hodně upovídaný, ale to je dobře, nemusela jsem mluvit já. Což by bylo fakt o hubu.
Ale Namjoon až moc mluvil o Jungkookovi.