Butterfly [DOKONČENO]

23

Momo
Probudila jsem se v 6. Kookie vedle mně spal a cucal si ... palec? On si vážně v 19 cuca palec?
Zasmála jsem se tomu a vstala jsem z postele, potichu a pomalu jsem slezla dolů z žebříku a nalila si mléko a namazala toast s máslem a vklidu jsem ho snědla.
Poté jsem se šla trochu zlictit do koupelny a převlékla se.
Když jsem se koukla na hodiny, bylo půl osmé, vylezla jsem po žebříku zas nahoru abych Junga vzbudila, i když už to nebylo třeba, poněvadž na mně mzoural jeho malýma očima a usmál se:
"Pod zpátky. " natáhl ke mně ruku ale já ho musela odbyt.
"Musíme jít Jungu." Napomenula jsem ho a slezla dolů.
Z hora se ozval jeho naříkající hlas:"Ale já nikam nejdu!"
"Jungu! Honem! Nebo ti Dám led za krk hned!" Křičela jsem na něj jako na malého školáka a on se neochotne zvvedl a slezl.
Jeho vlasy, mirili do všech světových stran a jeho oči vypadali, jako kdyby je neměl vůbec otevřené.
Zastavil se před linkou a usmál se na mne.
"No moc se necul. Di se upravid a musíme jít. "
"Ano mami." Zasalutoval a odebral se do koupelny.
Mezi jeho zkrášlováním, které trvalo dyl než to moje, jsem přemýšlela, co bude dál.
Musím to říct. Všem a hlavně Jinovi. Mám ho ráda, opravdu ale... Jung mi dal něco co mi chybělo.
Pocit bezpečí a lásky. Teda pocit lásky, snad nehraje na jiné noty na které se zdá že hraje.
Byly to zvláštní dny. Život se mi obrátil o 360°. Dokázala jsem se vschopit a vypadnout od mého... otce. Najít si svou vlastní cestu. Ale za to můžu poděkovat nejen Jungovi, ale vlastně, i Sugovi. Bez něj a jeho arogance a debilnosti, bych nebyla tady a s NÍM.
Když Jung konečně vylezl mohla jsem si už obleknout bundu a boty a Jung taky.
Vyšli jsme ven a vlezli do autobusu.
Lidí v nem moc nebylo, takže sme unikli až příliš zvědavim ocim.
"Mo?" Mrkl na mne Jung a chytl mne za pas, abych ustála cuknuti při zastavení.
"No?"
"Nerikej mi Jungu. Říkej mi Kookie. Nebo Oppa. Nelibí se mi to."
"Je to tví meno." Zasmála jsem se. "Ano, no právě. Říkej mi prostě tak."
Kývla jsem a hlavou se opřela o jeho hruď.
Když jsme vystoupili u společnosti, rozdělili jsme se a já šla k zadnímu vchodu a do šaten,  kde na mně čekal Suga.
"Ahoj Momo." Pozdravil mne a usmál se na mne.
"Čau." Opetovala sem mu pozdrav a pověsila si kabát.
"Dnes bych chtěl další účes. Můžeš?" Prohrabl si vlasy a mrkl na mne.
"Ne."odsekla jsem,"už žádné takové.  Už nechci tady hrát divadlo."
Suga se rozchechtal až byl červený. Alw mne nic vtipného natom nepřišlo.
"Ale notak zlato." Řekl na konec a vstal s rukama v kapsách bundy,"to ty neuděláš, protože ty jinou práci nemáš, a ani mit nebudeš. Protože si nicka, co nic nedokázala. Jen se přiživovat na druhých."
Měla sem sto chutí, mu říct,  že je to hajzl, kreten a idiot, ale v jiste věci měl pravdu. Sem nic.
"Ano. Máš pravdu. Sem nic." Vytáhla jsem paruku z batohi a nasadila si ji.
Suha se vytezne usmál, ale smal se předčasne.
Vyšla jsem ven z šatny a šla k výtahu, kterým jsem vyjela do patra, kde meli patrne byt na focení.
Vešla jsem tam a rychlým a rázným krokem jsem k nim přišla a každého si měřila. Az na Kookio.
Dívala jsem se především na Jina. To štěstí v jeho ocich mi zlomilo srdce a podkoplo nohy.

Ta radost, co zářila z jeho úsměvu když mne uviděl,  mi zžírala duši. Ztratila jsem řeč a v tu chvíli i myšlenku.
Vsichni tam staly a jen na mne zírali.
Sklopila jsem oči a zatla pěsti.
"Taehee." Zajásal Jin a už mne chtěl jít obejmout.
Já sem mu to ale nedovolila a ustoupila jsem o krok zpět. Podívala jsem se na Kookio a snažila se najít odvahu.
Kookie
Vrazila tam jako rambo. Šla rázným krokem k nám. V tváři se jí odrážela jistota a v ocich jiskry.
Když k nám ale přišla,  úplně pohořela. Na mne se nedivala, jen na Jina. Uplne zmrzla. Za ní jsem spatřil pobavebeho Sugu a hnedka sem věděl,  co ke za důvod tohohle vpádu.
Už jsem chtěl se jí zeptat na něco nesmyslného aby se na to zapomelo, ale Jin, mne předběhl.
Když se k Momo přiblížil ucukla. Podívala se na mne, jako kdyby ze mne chtěla něco vyčíst.
"Já... přišla jsem... vám něco říct. " vykoktala ze sebe a svůj zrak uprela zpět na Jina.
Momo
Zírala jsem opet na Jina a zhluboka se nadechla.
"Povídej,  všichni jsme zvědavý. " zasklebil se Suga a opřel se zadkem o stul.
Nejradši bych po nem hodila židli ale ovládla jsem se.
"Nejprv Jine, bych se ti chtěla za vše omluvit. I vám všem. Ale nejvíc tobě Jine. Milovala jsem tě, opravdu, ale ty si nemiloval tu pravou."
"Co to říkáš? " jin mne nechápal a v očich se mu objevili slzy.
"Já nejsem Kim Tae Hee. VŠE jsem jen hrála. Nejsem žádna slavna maskerka."
Všichni byly ticho. I Suga, kterého jistě zaskočilo že sem to rekla. Musel si myslet, že když přijdu před ně, roztaju a nechám to tak byt. Na chvíli sem se podívala na Junga a ten se lehce usmál a kývl.
Sundala jsem si paruku a odhodila ji k zemi.
Oči jsem měla sklopený a čekala na jejich reakci.
Chvíli bylo ticho. Tak jsem zvea oči a uviděla Jina, jak pláče.
"Omlouvám se." Špitla jsem.
Uslyšela jsem těžké kroky jak jdou kolem mne. Otočila jsem se za nimi. Jin odcházel. Naštvaný a měl důvod.
Uslyšela jsem i ostatní jak jen tiše kolem mne prošli.
Suga si své poznámky naštěstí nechal jen pro sebe.
Někdo se u mně,  však zastavil.
"Oppa?" Zvedla jsem hlavu a mackala jsem si rukáv.
"Myslím, že je na čase Jít domů Momo."
Kývla jsem s úsměvem a šla.
****
"Slečno Park Momo," řekl rázným hlasem ředitel a pohlédl na mne,"za podvod jste tedy dnes, 18 prosince, dostala výpověď za události, které se děli od pulky listopadu. Nesouhlasíte s ničím? "
"Ne pane." Řekla jsem zcela klidne alw cítila jsem se jako kriminalnik  u soudu.
Ředitel mi podal doklad o výpovědi a ja vstala, poklonila se a pomalu vyšla z kanceláře.
Šla jsem po schodech dolů,  na jejímž konci, jsem potaka Junga.
"Kookie? Co ty tu? Nemáš byt na nahrávání? "
"Posunuli sme to. JHope ma něco s hlasivkama." Usmál se na mne a políbil mne na čelo,"Tak co teď budeme dělat? "
"Budeme? Spíš co já. Já dostala vyhazov." Upozornila jsem ho.
"Já ti s tím pomůžu. Nějaký čas,  budu moct náš byt splácet a tobě, pomáhat se školou."
"Myslíš že to zvládneš? " Zasmála jsem se.
"Jo." Políbil mne na čelo a usmál se,"Spolu,  zvládneme všechno. "

THE END.

___________
Vím , vím.  Konec? Nic moc. Ale nechtěla jsem to již už dál natahovat. A mně nikdy ani konce nešli ale chce to čas ne?
  a promiň SonMam že sem z tvého Yoongio udělala takovou krysu :D