SasuNaru - Tábor pro Genniny

Boj a Pohřešování

Sasuke- Tučně (Miw)

Naruto- Normál (Viky)

Sakura- Podtrženě (Viky)

Aibu- Kurzíva (Miw)

Ráno jsem se vzbudila a začala balit Sasuke už taky balil .. Po chvíli k nám přišel Kakashi-sensei.. "Neviděli jste Aibu? od včera se nevrátila.. " řekl Kakashi "Já jí neviděla.. Co ty Sasuke?" Zeptala jsem se Sasukeho, protože nevím kdo jiný by to mohl vědět..

''Jak mám vědět, kam se poděla má sestřenice? Ikdyž, vědět bych to ksakru měl!'' zalapal jsem po dechu, dobalil a vystartoval ji hledat. Po cestě jsem potkal Gaaru. ''Neviděls Aibu?!'' ''Ne proč?'' ''od včera se nevrátila a nevíme kde je'' řekl jsem zoufale. Gaara řekl že mi pomůže a já se vydal dál.

Sasuke mě tu nechal s Kakashim a šli jsme hledat taky akorát jiný směr.. Žeby Aibu našla Naruta ?.. To ne.. To by se už vrátili.. V hlavě se mi promítaly různé myšlenky.. Zatřepala jsem hlavou a šli jsme dál.. 

Ještě chvíli jsem si povídala s Keou a pak jsem si všimla silného záblesku. Běžela jsem tam s Keou za sebou. ''Narutooo!'' zakřičela jsem a vběhla do Obitovi rány. Rychle jsem stačila udělat ochrannou bublinu před jeho ránou. Když jsem viděla vyděšeného Naruta, nezmohla jsem se na nic jiného než na pouhé usmání. Obito se na mě podíval a odhodlaně se zasmál. ''Tebe jsem čekal. Počkej, Naruto, Nejprve si to vyřídím s ní'' Naruto se na mě vyděšeně podíval a mým pohledem jsem mu dala najevo, že se nemá čeho bát a že to zvládnu.

Slyšel jsem své jméno, když jsem se otočil tak tam byla Aibu i s Keou .. Nemůže se to opakovat.. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat.. Jen jsem tam nečině přihlížel a nemohl jsem se hnout..

Naruto vypadal... nehybně tak jsem se postavila proti Obitovi sama. Naruta jsem ,,uzamkla,, do ochranné bubliny a vyřídila ho. Obito poraženě odešel a já se portovala do bubliny k němu. Byl všemožně poškrábaný a měl hodně modřin. Potom i jeden velký šrám na zádech. Ošetřila jsem mu to a zeptala se. ''už jsi v pořádku? Nech si to prosím vysvětlit'' Naruto jen přikývl. ''Před tím jsi to asi jaksi nepobral... Ještě jednou a stručněji. Jsem druhá Jinchuuriki devítky. Chápeš?'' kývl a koukal na mě. ''Je to vzácné. Jdou proto hlavně po mě. Ne po tobě'' opět kývl a já se pousmála. ''za to, co se stalo ty nemůžeš jasné?'' ''asi jo'' ''Není důvod utíkat'' usmála jsem se na něj a zmizela v lese. 

Gaara vyběhl na druhou stranu a já zmateně pobíhal sem a tam. Po hodině a půl jsem se zastavil. Nemohl jsem popadnout dech tak jsem jen chodil. Po chvíli jsem našel rozvalenou osobu pod stromem. Šel jsem blíž a viděl blonďaté vlasy. ''Naruto?!'' běžel jsem tam a byl to on. ''Sasu...ke...'' vypadal vyčerpaně a trochu vyděšeně. ''Stalo se něco?'' ''Byla tu Aibu...'' ''a? Kde je?'' zděsil jsem se nad myšlenkou co tu asi dělali. ''Zase mě ochránila a zmizela...'' Objal jsem ho při vzpomínce na jeho útěk. ''To už mi prosím nikdy nedělej...''

Aibu po chvíli zase někam zmizela.. Sedl jsem si lehl pod strom s čekal dokud mě alespoň trochu nevyléčí Kuramova síla.. Slyšel jsem jak na mě někdo volá .. Otočil jsem se a stál tam Sasu .. Byl jsem ještě dost unavený z toho boje .. Než jsem se nadál znovu jsem usnul..

Naruto mi usnul v náruči. Vzal jsem ho a odnesl ho na jedno z ANBU tábořišť a vyslal světlici. Po chvíli přiskočila Sakura a pár z Anbu týmu.

Zanedlouho jsem viděla světlici a Sakuru s jedním z ANBU. Přidala jsem se k nim a šla tam. Takže ho Sasu přece jen našel. Dobrá. Pomyslela jsem si a stála vedle nervózní Sakury. ''Vyleč ho'' pronesl druhý z dvojice. Sakura kývla a začla s léčením. 

Začala jsem léčit Naruta, který asi vyčerpáním usnul.. Nemohla jsem uvěřit, že ho vážně našli.. Šlo asi poznat, že jsem dost nervózní.. Dál jsem nic radši nic nevnímala a soustředila jsem se na Narutovi rány..

Sakura byla pěkně nervózní že se skoro nesoustředila. Měla štěstí že přišla Tsunade. Pomohla jí s léčením a já šla svolat zbytek ANBU, ninjů a zdravotníků. Všechny jsem je vzala a šli jsme do Konohy. Než jsem odešla, zaznělo mé jméno. ''Aibu...'' otočila jsem se a Naruto na mě koukal. ''Děkuju...'' pousmál se a zase si lehl. ''Není za co... Tsunade, počkáme v Konoze. Pomůžu zdravotníkům ostatní poraněné dostat do nemocnice.'' Tsunade kývla, usmála jsem se a šla za týmem. Pomohla jsem zraněným do nemocnice a sama se nechala vyšetřit.

Sakura z léčení vypadalo dost vyčerpaně. Měla štěstí, že se Tsunade vrátila z jakési výpravy či co. Takže vystřídala Sakuru a ta šla nabrat síly. Jakmile se vrátila Tsunade, Aibu zase odešla se zraněnými ninji a mediky. Chtěl jsem jí něco říct ale vždy než jsem stačil, byla zase pryč. Však já jí dostanu. Přeci jen, bydlí u mě. Když Tsunade doléčila Naruta, podebral jsem ho a vyrazili jsme do vesnice. Naruto byl sice vyléčenej ale pořád byl dost slabej. Donesl jsem ho k němu domů, dal mu na stolek nějaké pití a nechal ho spát. Než jsem odešel, dal jsem mu pusu na čelo a napsal vzkaz. Pak jsem odešel domů. 
Aibu doma nebyla, takže musí být ještě v nemocnici. Počkám na ní. Myslím, že na tom tak hrozně nebyla což znamená, že tu za chvíli bude. 
Jak jsem řekl, tak bylo. Aibu se vrátila přesně v 19:3o. ''Promiň. Chtěli mi zkoumat mé ,,oko,,'' zasmála se a přišla ke mě. ''Fakt promiň...'' ''Nezlobím se...'' 

Probudil jsem se až doma.. Vlastně jsem si věci ani tak nepamatoval.. Naposled jsem viděla jak se Sakura vyměnila s Tsunade, protože vypadala dost vyčerpaná.. Pokusil jsem se vstát šlo to těžko, ale vykoupat se potřebuju.. Nějak jsem se dobelhal do koupelny a začal napouštět vanu.. Po chvíli jsem si tam vlezl .. byl jsem tam asi hodinu .. Chtělo se mi zase spát.. Vylezl jsem vzal si čisté věci a spáchal hygienu.. Odebral jsem se potom spát..

''Fajn tak co je...'' zeptala se nejistě, protože věděla že mi něco je. ''Proč se pořád vystavuješ takovému nebezpečí?!'' ''mám to v popisu práce, bránit ostatní lidi...'' pousmála se. ''promiň... Asi si půjdu lehnout...'' ukončila to a odebrala se do své místnosti. Z té do koupelny, z koupelny po chvíli do kuchyně a z kuchyně do obýváku pro náplast na oko, znovu do koupelny a nakonec do své místnosti. Hrozně zmatkuje. Šel jsem se ujistit že spí protože tam bylo až moc velké ticho. Díky bohu tam byla. Myslím, že bych asi zpanikařil kdyby tam nebyla. Přec jen, je jí 14 a mě 16 let. Měl bych jí hlídat, když už teda je poloslepá a dobře postižená na levou nohu. Rozhodl jsem se že se taky půjdu prospat. Šel jsem se umýt a do postele. Bylo dobrejch 21:oo a já konečně usnul. 

Hoj! :3 Doufáme, že se vám další kapitolka líbila ^^ Brzy můžete čekat další :D 

See ya!

Viky & Miw