SasuNaru - Tábor pro Genniny

Další tábor

Sasuke- Tučně (Miw)

Naruto- Normál (Viky)

Sakura- Podtrženě (Viky)

Aibu- Kurzíva (Miw)

Byl jsem na cestě, když jsem slyšel jak na mě někdo volá.. Otočil jsem se a v dálce viděl Sasukeho.. Po pár krocích jsem k němu došel a nevypadal moc nadšeně.. "Vím jak zachránit Kuramu.." řekl jsem hodně potichu, ale ani nevím jestli mě vůbec slyšel.. Díval jsem se na zem .. Teď jsem nechtěl navazovat oční kontakt.. 

''Jak...?'' zeptal jsem se potichu a podíval se na něj. Vypadal dost sklesle a já se bál co to bude. ''Doufám že to nemá nic společného s tvou... smrtí...'' poslední slovo jsem vyslovil potichu, skoro neslyšitelně. (Omlouvám se, nebudu psát tak moc jako vždy. Nemám dobrou náladu kvůli zprávě co mi před chvílí přišla... Ještě jednou, promiňte a promiň Vik... -Miw)  

"Ne.. asi?" řekl jsem.. "Potřebuji dohnat Kakashiho a Sakuru, když jsem bojoval s Obitem něco mu musel udělat" řekl jsem a pořád pohledem vraždil zem.. Nechtěl jsem se na něj dívat a na víc za chvíli musím vážně vyrazit.. Čekal jsem jestli mi něco neodpoví a pomalu se otáčel, že půjdu..

''Obito...'' zaťal jsem pěsti a v duchu zuřil. ''Mám s ním nevyřízené účty. Jdu s tebou.'' zaťal jsem zuby a trošku s nimi skřípal. ''Jdeme'' řekl jsem a rychlým krokem jsme vyšli. ''Ještě je stihneme. Nebudou moc daleko!'' řekl jsem když jsme zrychlili do běhu.

Nebyli tak daleko.. To se tedy pěkně plouží.. "Kakashi-sensei, jsme zpátky" řekl jsem posmutněle "Naruto, co Kurama?" Zeptal se Kakashi překvapeně .. Jen jsem zakroutil hlavou a snažil se nahodit úsměv.. "Noták Naruto co se stalo?" Začala vyzvídat i Sakura.. "Kurama je na tom hodně špatně.." řekl jsem a měl jsem slzy na krajíčku.. 

Když začala vyzvídat i Sakura, bylo mi jasné, že to Naru nevydrží a na místě se zhroutí. ''Nebavme se o tom a pojďme...'' prohodil jsem a chytl Naruta nenápadně za ruku. ''to bude dobré, věř mi...'' zašeptal jsem. Naruto se na mě smutně podíval. ''Neboj...'' pousmál jsem se a on se o to pokoušel taky. Setřel jsem mu slzy a vyrazili jsme.

Šel jsem se Sasukem vzadu.. Neměl jsem náladu na ty jejich otázky.. Celou dobu jsem hlídal batoh ve, kterém jsem měl Kuramu.. Nezáleželo mi moc na mém životě, ale na Kuramovi.. Byl se mnou vždycky.. Vždycky mi pomáhal.. Zase jsem měl ten pocit, že nás někdo sleduje, ale teď jsem si to nemohl ani potvrdit.. 

Pořád jsem se ohlížel a kontroloval jestli tu nikdo není. Díky bohu nikde nikdo. Ujistil jsem Naruta a v klidu jsme šli dál. Když jsme dorazili na místo, několik členů už tam bylo. Zarazil mě třeba Deidara. Bývalý dobrý kamarád Aibu. Nebo Kisame a Zetsu. Konan, Pein a Hidan ale nebyli nikde. Stál jsem tváří tvář nejhorší (pro ostatní nejlepší) zabíjející organizaci. Měl jsem chuť je teď do jednoho vyzabíjet.

Docela to se mnou trhlo, když jsme tam dorazili.. Obito nikde.. Musím se ještě poohlídnout okolo budovy.. Snažil jsem se to obejít než si mě někdo všimne.. Myslím, že ostatní ani nezaregistrovali, že jsem odešel.. Za budovou byl Obito.. Na nic jiného jsem nečekal a objevil jsem se u něj.. "Co jsi udělal Kuramovi?!" řekl jsem podrážděně a začal být pěkně naštvanej.. Zdá se být, že čekali, že přijdu.. To mi je teď jedno.. Hlavně aby byl Kurama v pořádku! "On se pořád neprobral?!" začal se smát .. To už jsem byl vytočenej úplně .. Začal jsem bojovat na plno.. Šlo to docela dobře, když nevyvolal Jubiho..

Ztratil jsem Naruta. SAKRA! nikde nebyl a Deidara se na mě koukal vítězným úsměvem. ''Moc se netlem, zrádče'' chytl jsem rapla a Kakashi se mě snažil uklidnit. Vytrhl jsem se mu z ruky a šel blíž k Deidarovi. ''To co jsi jí provedl ti nikdy neodpustím!'' sežehl jsem ho pohledem a on se začal hlasitě smát. Pak jsme se hádali dokud jsem nezaregistroval mírný záblesk za nějakou budovou. To bude Naruto... Našel Obita. Neměl bych se do toho míchat ale bojím se. ,,odsunul'' jsem si Deidaru a šel za tu budovu. Opatrně jsem nahlížel přes roh a viděl jsem skoro vyčerpaného ale odhodlaného Naruta.