Other Slytherin girl III. ✔

Z M A T E N É P O C I T Y

Počet slov:516
36 let/29.září 1996

,,Jak proběhl konkurz?" zeptala jsem se Harryho, který vypadal nadmíru potěšeně.

,,Skvělý. Ron se dostal do týmu," sdělil mi vesele a zamával na přicházejícího profesora lektvarů.

,,Á, zdravím vás, Harry, a vás samozřejmě taky, Millie," zasmál se dobrosrdečně Křiklan. ,,Musíte si perfektně rozumět, oba dva jste tak zdatní v lektvarech... Jak se daří Severusovi na novém místě?"

Nakrčila jsem obočí. Oba zdatní v lektvarech? Vždyť ty Harrymu nikdy pořádně nešly! ,,Uhm, ano, daří se mu dobře. Ale - promiň, Harry - říkal jste, oba zdatní v lektvarech?"

,,No jistě, Harrymu jdou lektvary velmi dobře! Je nejlepší z celé mé třídy," chválil ho Křiklan.

,,Opravdu? Tak to... to je skvělé, Harry..." vykoktala jsem. Tady mi něco nehrálo. Jak se mohl tak rychle zlepšit, když v lektvarech vždy plaval?

Spatřila jsem Draca, jak rychle míří pryč z Velké síně a jak vybíhá schody nahoru. Že by šel do knihovny? Křiklan s Harrym se rozloučili a odešli na večeři do Velké síně. Co se to zase děje? Všechno je podivné. A stejně tak se chová Severus...

•••

13.října 1996

,,Takže Severus konečně dostal místo profesora obrany proti černé magii?" zeptal se mě dnes už podruhé Remus.

,,Ano, přesně tak."

,,Jak to s ním vůbec máš?" mrkla na mě Dora a já protočila očima.

,,Nijak," pokrčila jsem rameny. Remus vstal a líbl Nymfadoru na tvář.

,,Už budu muset jít. Povinnosti volají. Určitě se brzy uvidíme, Millie," usmál se na mě a odešel do předsíně. Až teprve když bouchly domovní dveře, se Dora začala šťastně smát.

,,Jsi v pohodě, ty cvoku?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím a pobaveným úsměvem.

,,Merline, já ho tak miluju! Ani nevíš jak moc! Jsem tak ráda, že jsme se po tom nekonečném přemlouvání dali dohromady!"

Měla jsem z toho radost, ale také jsem cítila i trochu smutek. Pocítila jsem osten žárlivosti.

,,To je skvělé," zamumlala jsem.

,,Chudáčku!" vykřikla Nymfadora a běžela mě obejmout. ,,Ty miluješ Severuse, že ano? A on to neví, že?"

,,Nech toho," zamumlala jsem a snažila se vyprostit se z jejího objetí. ,,Jsem fakt ráda, že jste spolu. Moc."

,,Mil, tebe něco trápí."

Možná. Ale já sama nevěděla, co mě vlastně tak moc trápilo. Chtěla jsem být jen šťastná. A místo toho se měním na zlou mrchu, která prahne po pomstě a bolesti druhých. Proč mi připadalo, že mám rozdvojenou osobnost?

,,Možná," vydechla jsem, ,,ale stejně mi nemůžeš pomoct."

,,Millie, jsi... jsi šťastná?" zeptala se mě tiše.

Vstala jsem a přešla k oknu. Pohrávala jsem si se záclonou a hlavu měla opřenou a zeď. ,,Ne," odpověděla jsem váhavě. ,,Nebo ano. Já nevím."

,,Zlato, musíš mu to říct. Když to budeš držet v sobě, tak ti bude jen hůř. A koukni se na mě s Remusem. Taky byl ze začátku proti. Ale pak svolil, přiznal to. A ty jsi okouzlující, milá, chytrá, krásná, úžasná a vtipná."

,,Co mu mám říct? Vždyť s ním v poslední době sotva prohodím pár slov. A já sama nevím, co k němu vlastně cítím. Navíc se mi v poslední době vrátily ty živé noční můry. Však víš, Azkaban. Ne, promiň!" vykřikla jsem rychle, když jsem spatřila, jak Dora sklání hlavu k zemi. Sirius.