Počet slov:521
38 let/2.května 1998Proboha... Sesunula jsem se k zemi a chytila se za hlavu. Zavřela jsem oči a kousala se do rtu, abych zahnala slzy. Ne, nemůže být válka!
Co když přijdu o všechny své blízké, své milované? Nedokážu je ochránit, jsem příliš slabá! A Pán Zla je neušetří...
,,Slečno Raddleová," hlas jako by ke mně doléhal z velké dálky. ,,Slečno Raddleová!"
Zvedla jsem oči. Studenti do sebe strkali, jak se snažili dostat se ven z Velké síně. Ti mladší byli přemisťováni pryč z Bradavic, starší zde směli zůstat a při válce pomoct.
,,Ne..." zašeptala jsem.
,,No tak, Raddleová! Vzchopte se!" zatřásla se mnou hrubě McGonagallová. ,,Jste silná!"
,,Nedokážu to!" rozbrečela jsem se jako malá holka. Obdivuji ty sedmnáctileté studenty, kteří jsou odhodlaní bojovat, zatímco já, skoro čtyřiceti letá ženská, tu sedím a brečím.
,,Horacio, Molly, Filiusi! Pojďte prosím se mnou!" křikla na ně McGonagallová a i oni se vyhrnuli ven.
Vstala jsem, opírala jsem se zády o stěnu. Bedlivě jsem se rozhlížela po Velké síni. Najednou jsem tu byla sama.
Pečlivě jsem se snažila zapamatovat si každý kousek.
,,Je to můj domov," šeptla jsem si pro sebe. Najednou se v mém nitru objevila vlna odhodlání. Pomohu uchránit Bradavice a studenty. Musím se mu postavit a vyhrát nad svým strachem.
,,Panebože!" vyjekla jsem, když jsem vrazila do Freda a George.
,,Nemusíte nám takhle říkat," zakřenil se Fred. ,,Neviděla jste naši mamku?"
,,Šla někam s McGonagallovou. Co vy tady děláte?"
,,Samozřejmě jdeme pomoct. Víte něco o bitevním plánu? Mám pocit, že profesoři se na něm domlouvali -" Bitevní plán? Tak dělají si už ze mě srandu?
,,Ne, nic nevím."
,,Bezva! Tak my jdem improvizovat!" zasmál se George a obě dvojčata se rozeběhla po schodech nahoru.
Neviděla jsem nikde nikoho známého. Kde je Remus a Nymfadora? Kam zmizel zase Harry, Ron a Hermiona?
Sykla jsem, když jsem ucítila pálení na levém předloktí. Chytla jsem ho. Měla jsem ruku v jednom ohni a vypotácela se ven.
Před bránou se právě řadily veliké sochy a já na ně zírala s otevřenou pusou. Pohlédla jsem nahoru. Nad hradem se začínala tvořit ochranná bariéra.
,,To nevydrží věčně," zamumlala jsem.
,,Ale aspoň Vy-víte-koho na chvíli zdrží!" vypískl profesor Kratiknot.
,,Říkejte mu Voldemort, Filiusi, stejně se vás pokusí zabít!" křikla na něj McGonagallová a s úzkostí na mě pohlédla.
,,Volá mě," vysvětlila jsem.
,,Běžte za ním. Pokud vás pošle do bitvy, pomožte nám, prosím," podívala se na mě prosebně. ,,Budeme potřebovat každou posilu, Voldemort má daleko víc následovníků -"
,,Ale my máme něco, co on nemá," řekla jsem pevně a vyjekla, když se Znamení rozpálilo. ,,Dokážeme cítit lásku!"
,,Jste silná a mocná čarodějka, Millie. Teď už běžte," popohnala mě a já se rychle přemístila k Pánovi Zla.
Bylo to vlastně jenom kousek. Měl krásný výhled na Bradavice a koukal teď na ně s posměšným výrazem na tváři. Pak se ke mně otočil.
,,Millie! Dlouho jsme se neviděli! Začínal jsem si dělat starosti, co s tebou je... neukázala ses."
,,Musela jsem učit, můj pane," uklonila jsem se mu. Musela jsem, ač jsem nechtěla.
,,To rozhodně chápu a jsem rád, že nezanedbáváš své povinnosti. Proč jsem si tě ale zavolal... nechci, aby ses účastila bitvy."
ČTEŠ
Other Slytherin girl III. ✔
FanfictionO tom, že nastávají temné časy už není pochyb. Millie před sebou má důležitou volbu. Zůstat na straně svého bratra a nebo být Brumbálovým špehem? Jak se nakonec rozhodne? Zvládne ochránit své blízké? Potlačí pravdu o svém původu? A jak celá bitva na...