Other Slytherin girl III. ✔

Bonus 2/2

Cítil jsem, jak se mi chvějí víčka a pomalu otevřel oči. Přiložil jsem si ruku k hrudníku a úlevně zaznamenal, že mi srdce začalo bít a že se mi hrudník v pravidelných intervalech nadzvedává. V jednu chvíli jsem si opravdu myslel, že protijed nebude fungovat.

Posadil jsem se a opřel se o sklo, na kterém byla krev. Moje krev. Levou rukou jsem si přejel po hrdle, které mi prokousla Nagini. Teď už po tom nebylo ani stopy. Zůstala jen krev.

Napůl úlevně a napůl zklamaně jsem zjistil, že tu Millie není. Doufám, že je v pořádku, že jí nikdo neublížil...

Zašmátral jsem rukou v kapse a vytáhl lahvičku s nápisem Medojedí protijed. Ušklíbl jsem se. Ještěže jsem si pořídil tu velkou knihu o všemožných lektvarech, jinak bych teď byl už opravdu mrtvý.

Vstal jsem a vytáhl hůlku. Raději jsem se skryl zastíracím kouzlem, nevím, zda se ještě bojuje a nebo válka skončila. Přemístil jsem se a pak se rozhlédl kolem sebe. Byl jsem uprostřed jedné bradavické chodby. Všude byl klid, což znamenalo, že válka skončila.

Zamířil jsem do ředitelny, přesně jak jsme na tom byli s Brumbálem domluvení. Jen mu v rychlosti vše řeknu a pak musím najít Millie. Musím se ujistit, že je v pořádku. Neunesl bych, kdybych viděl její mrtvé tělo. Zemřel bych taky...

Vystoupil jsem po schodech nahoru a opatrně stlačil kliku. V ředitelně bylo ticho, lidé v obrazech zde nebyli, byl tu jen jeden. Zrušil jsem zastírací kouzlo.

,,Báječné, Severusi!" usmál se široce Brumbál a já přikývnul. ,,Vše proběhlo podle plánu. Lord Voldemort padl a náš plán vyšel. To jsem moc rád." Brumbál radostně hrábl do sáčku s bonbony a já protočil očima. On se nikdy nezmění.

,,Mohu teď odejít?" Byl jsem už skoro opět u dveří, když mě zarazil ředitelův hlas.

,,Ještě ne, chlapče, Millie bez tebe bude muset ještě malou chvíli vydržet. No, malou," pousmál se tajemně Brumbál a já nadzvedl obočí. ,,Neukážeš se jí až do prvního září."

Překvapeně jsem zamrkal. Ale proč? Není snad konec války?

,,Potom nastoupíš na místo profesora lektvarů a nakonec Millie vše vysvětlíš. Do září tě nesmí vidět, jasné? Ještě se několik věcí musí vyřešit a pro ni by asi nebylo dobré, kdyby tě tak brzy viděla. Mohla by si myslet, že přišla o rozum, že už blouzní..."

Vložil jsem tvář do dlaní a zaúpěl. On mi to snad dělá naschvál! To musí být pořád nějaké překážky?

,,Teď už můžeš odejít. Ale pamatuj: Neukazuj se jí!"

Zabručel jsem a opustil ředitelnu. Nikdo mě opět nemohl vidět a já se rozhodl najít Millie. Chtěl jsem ji alespoň vidět, abych opravdu věděl, že se jí nic nestalo.

Ve Velké síni nebyla, a tak jsem zamířil ven. Uviděl jsem její hubenou postavu klečet u jezera, a tak jsem se rozešel za ní.

Opřel jsem se zády o strom, který byl nedaleko, a pozoroval plačící Millie. Měla potrhaný a špinavý hábit. V dlaních svírala květ lilie a mě bodlo u srdce, když jsem zaslechl, jak říká: ,,Pro tebe, Severusi."

Musel jsem se držet, abych za ní nepřišel, neodhalil se a nenechal ji, aby mi padla kolem krku a vyplakala se mi na rameni. To musí počkat.

,,Ale my to zvládneme, Millie," zamumlal jsem tiše při pohledu na ni, ,,a pak nám už nic nebude stát v cestě."

Heh. Milujete mě?:DD
-Milka💕