"Would you live for me?"

Kapitola 1

"Podejte mi ruku, doktorko." Neváhala jsem a podala mu ji. Přitiskl mě k tělu. Začala hrát pomalá hudba. Zrychlil se mi tep a krev mi tuhla v žilách. Byla jsem plná elánu ale i strachu. Proč jsem se najednou té bledé tváře tolik bála? Co bylo příčinou? "Pročpak se tak straníte, doktorko?" Začala jsem dýchat rychleji. "J... Já..." Zakoktala jsem. "Já se vás nestraním." Řekla jsem s velkou dávkou odvahy. Asi až s příliš velkou. "Neumíte lhát, doktorko." Usmál se. Má pravdu. Neumím lhát. "Co ke mě citíte? " Nadechla jsem se a pohlédla mu do pomněnkových očí. "Miluji vás. Moc. Tak moc, jak to jen jde." Naklonil se ke mě a šibalsky se usmál. Jeho rty dávaly mým jemné gesto. Vyzývá mě snad k polibku? Vykulila jsem oči a hleděla na něj. "Necháte mě čekat, doktorko?" Prudce jsem zamrkala a on se odtáhl. "Nikdy. A necháte někdy čekat vy mě?" Řekla jsem svůdně. Opět se usmál. Přitáhl si mě k sobě a vášnivě mě políbil.
Otevřela jsem oči. Ležela jsem doma, ve své posteli. Sama. Byl to jen sen... Proč já hloupá si dělám takový naděje. Je to psychopat. Ale musím uznat, že tak krásného a temperamentního psychopata jako je on, jsem dosud nepoznala. Vyšourala jsem se z postele a šla do kuchyně postavit vodu na kávu.
"Pohleďme na krásnou a úžasnou Harleen..." Zamumlala jsem si pro sebe. Umyla jsem si obličej, nalíčila jsem se a dala si brýle. To je lepší. Pomyslela jsem si. Poté jsem vyrazila do šatníku. Oblékla jsem si své typické pracovní oblečení. Halenku a úplou sukni. Jsem připravena.
            ~~~~~~~~~~~~~
Přišla jsem do místnosti. Joker seděl na své židli. Můj příchod ho nezajímal. "Dobrý den Pane J." Šeptla jsem a on se otočil ke mě. "Dobrý den doktorko." Nevěděla jsem čím začít. "Pověste mi něco." Usmála jsem se. "Co by jste chtěla slyšet?" Zeptal se poněkud znechuceně. "Cokoliv." Řekla jsem a kousla se do rtu. On se jen usmál. "V noci se mi o vás zdálo, doktorko." Nastražila jsem uši a vyptávala jsem se. "Vážně? Chci říct, jak podivuhodné..." Nechybělo trochu falešného znechucení. "Jak už jsem řekl. Neumíte lhát, doktorko." Opět jsem ztuhla. Začala jsem rychle dýchat a hleděla na něj. "Nedělejte, že nevíte o čem mluvím." Zase mě prokoukl...

Takže! 😂 Vím že to nikdo nečte takže tyhle popisky zatím budu vynechávat 😊😂