Znovu pískl a zpozarohu přišla asi 14ti léta zrzavá dívka. "Naro, dones ty šaty." Oči měla velké, hnědé a plné strachu. Upřeně se na mě dívala. "Zachraň mě." Slyšela jsem v mé hlavě. Nejdříve jsem si myslela, že se mi to zdá, ale ten její pohled byl tak hluboký, čistý, jako by na mě vážně mluvila. Vykulila jsem oči a upřeně se na ni dívala. "Tak honem! Ty šaty!" Vytrhl mě Joker ze snění. Holka uskočila a bosa cupitala dále. Naposledy se na mě otočila, a potom zmizela tam, odkud přišla. "Kdo to je?" Zeptala jsem se ustaraně Jokera a stále jsem hleděla na kout, kde dívka stála. "Jen další sluha." Řekl, jako by to bylo v pořádku, zaměstnávat dítě na černo. Jestli ji teda vůbec zaměstnává... Hlavou se mi honilo tolik myšlenek. Můj život je teď jiný. Úplně jiný.
"Tady." Řekla dívka a podávala Jokerovi červené šaty poseté diamanty. Joker jí je opatrně vytrhl z dlaní a dívka zklopila zrak. "Dávej si pozor..." Zašeptala mi do hlavy a nejistě se na mě dívala. "Neočumuj! No tak, běž! Utíkej!" Joker ukázal prstem na uličku. Dívka se otočila a rychle zalezla. "Zkus si je." Zasmál se podivným smíchem. Najednou mi ani nepřipadal tak sladký. Spíše zlý a zahořklý! Jak se k ní mohl tak chovat? "Šaty jsou vskutku krásné, to ano." Řekla jsem a sedla si na postel. "Ale víc než šaty mě teď zajímá ta dívka. Kdo to je? A co tady vůbec dělá?" Joker zavrčel a ďábelsky se na mě podíval. Klid. Jen klid. Řekla jsem si pro sebe. Neublíží ti...
"Takovou zvědavou holku jsem v životě neviděl. Tedy, krom jedné. Ale ta už tady dávno není!" Zakřičel a rukou práskl do nočního stolku. "Budeš poslouchat! Nebudeš se zbytečně ptát, zbytečně mluvit ani zbytečně dýchat! " Zakřičel. Dobře, teď už mám trochu strach. Neublíží. Neublíží. Neublíží! Čím vícekrát jsem si to opakovala, tím více mi to přišlo jako lež.Kapitola je jen taková krátká 😄 Tak co, kdo je ta dívka? 😊 Své tipy pište do komentářů 😉❤
ČTEŠ
"Would you live for me?"
Fanfic30. 3 - #593 ve FF! 30.9 - #726 ve FF! 25.9 - #871 ve FanFikce! 26.9 - #696 ve FanFikce! ♡ "Dobrý den, doktorko." Řekl. Můj pohled směřoval jen na něj. Na jeho oči, na jeho psychopatický ale přesto krásný úsměv. Na tu osobu, které jsem se tak bál...