"Would you live for me?"

Kapitola 8

"Takže Mistře J. kam vůbec jedeme?" Narušila jsem trapné ticho. "Máš ráda překvapení?" Miluji když na mé otázky odpovídá otázkami. "Docela. Záleží jaké to je překvapení. Pokud milé, tak ano. Pokud nemilé, tak ne." Zasmála jsem se a on se zasmál se mnou. I když jsem se bála co se mnou hodlá provést, byla jsem ráda, že jsem s ním. "Koblížku?" Otočil se na mě s úsměvem. "Ano, lásko?" Zkousla jsem si ret. "Jen jsem zkoušela jestli na to slyšíš." Chytla jsem ho za ruku. "Takhle se mi líbíš. Jsi tatínkova holčička." Láska moje. Vím že to předtím nemyslel vážně. Miluje mě. Vím to.

"Vystupujeme Harley. Dojeli jsme na místo." Šibalsky se usmál a otevřel mi dveře. Vystoupila jsem a šla po jeho boku. Došly jsme k vysokému žebříku. Zamotala se mi hlava. "Je to nějak vysoko." "Snad ti to nebude vadit." Chytl mě za ruku. "Společně to zvládneme." Bylo to tak romantické. Joker mě vzal za ruku a gestem mě vyslal k žebříku. Postupovali jsme stále výše. "Už jen poslední, to zvládneš Harley." Povzbuzoval mě. Jedna ruka, druhá ruka a jsem nahoře. Joker mi pomohl postavit se na nohy a vedl mě černým skladem do jakési zatuchlé "místnosti". "Jsme tady." Otočil se a rukou naznačil jak je toto místo "úžasné". Všude byly velké barely pravděpodobně s nějakými chemikáliemi. "A co tady budeme dělat?" Zeptala jsem se ho a koukla se mu vystrašeně do obličeje. "Pro začátek se tě zeptám na pár otázek." Souhlasně jsem přikývla. Výslech začal. "Takže. Kdo jsi?" "Doktorka Harleen F..." Nestihla jsem doříct větu a Koblížek mi skočil do řeči. "Neptal jsem se kdo jsi byla. Ptal jsem se, kdo jsi." Chvíli jsem přemýšlela. "Harley. Harley Quinn." Usmála jsem se snad stejně šíleně jako on. "Správně. Další otázka." Zhluboka se nadechl. "Umřela bys pro mě?" Bez váhání jsem odpověděla. "Ano" "Moc lehké. Tak jinak. Žila bys pro mě?" Miluji ho. Moc. Ale nejsem si jistá zda on mě taky... "Hm?" Jokerovo dožadování mě vyrušilo z hlubokého přemýšlení. "Ano" Podíval se na mě s mírně nespokojeným výrazem. "Pozor." Vyhrožil mi prstem. "Neříkej nic tak vážného, jen tak bezhlavě." Zhluboka jsem polka. Přiložil mi jeho chladnou, bílou dlaň k mým ústúm. "Touha vede k podmanění, podmanění k moci. Opravdu to chceš? " Začala jsem chápat, co po mě žádá.

Chtěli jste dlouhou kapitolu, tak tady jí máte 😏😂 Další zase zítra 🌺❤ (Ano jsem sviňe že to ukončím tady 🙏💕)