Kapitola 4

375 35 5
                                    

Zakřičela jsem. Zvedl hlavu aby se mi podíval do očí. "Proč? Já vím že to chcete." Usmál se a pokračoval. Nevím co na to říct. Myslela jsem si, že zabouchnout se do psychopata je trochu menší úlet. To jsem ale netušila, že jsem teprve na začátku. Když mi začal svlékat i spodní prádlo, odtáhla jsem mu ruku a uhla jsem na stranu. "Řekla jsem, že stačí! Nejsem tady pro vaše uspokojení!" Už jsem byla hodně naštvaná. Nemůže si se mnou dělat co chce! "Ale chtěla by jste." Zase se na mě pokoušel vrhnout. "Vypadni!" Kopla jsem do něj. Zamračil se. "Co se to stalo? Nejste ta Harley kterou znám." "Nikdy jsem nijak specifická nebyla." Všimla jsem si zbraně ležící na stole. Opatrně jsem se k ní přiblížila. "Ale ano, byla. Byla jste úžasná, krásná, sebevědomá. Zkrátka dokonalá." Přiložil mi jeho dlaň na mé ústa a začal se smát. Měl tam vytetovánou nějakou doširoka smějící se pusu. Ruku prudce sundal a otočil se. "Ale to vše jste jen byla." Rychle jsem popadla pistol. Musela jsem. Otočil se zpět na mě. "Kde jsme to přestali?" Zase se mě pokoušel svést. "Už ani krok." Vyhrožovala jsem mu. "Dětem do ruky zbraně nepatří." "Vypadni ode mě!" Kousek odstoupil. "Přiznejme si to. Ta zbraň se ti líbí, chceš z ní střílet. Líbím se ti i já?" Pomalu jsem dávala ruce dolů ale vzápětí jsem jimi cukla a dala je zpět do původní polohy. Ještě více jsem zbystřila. "Neodpovídáš. To znamená ano. Já vím že to chceš. Řekni to. Řekni to... " Naléhal a přitom se ke mě približoval. "To stačí! Umím nabít pistol, umím z ní vystřelit. Chybí mi ještě něco?" Pousmál se. "Kuráž. Chybí ti kuráž, Harley. Nikomu by jsi takto neublížila. Pokud chceš, mohu ti pomoct nějakou tu kuráž nabrat." Natáhl ruku. "A dost! Štve mě, jak se mnou manipulujete! Nejsem žádná děvka!" Namířila jsem na něj pistol. "Opatrně." Byl naštvaný. Chytl mě za krk a já skoro nedýchala. Zbraň bezmocně padla na zem. "Já jsem tady pán, ty jsi služka. Ty budeš dělat co řeknu já, ne že já budu dělat to co řekneš ty. Chápeme? " Pustil mě a odkráčel. V poslední chvíli se otočil a dodal. "Aby jste na tento den jen tak nezapomněla." Řekl a dal mi facku. Svalila jsem se k zemi. Nevím co na to říct...

DNESKA JSEM ZJÍSTILA ŽE MÁME #871 (nebo tak nějak) VE FANFIKCI! 😱😲😂 Aspoň něco 😂😊

"Would you live for me?" Kde žijí příběhy. Začni objevovat