Kapitola 7

315 32 5
                                    

Byla jsem už za rohem svého domu když v tom někdo za mnou promluvil. "Harleen. Nebo už snad Harley? Jak milé překvapení. Nečekal bych tě tady." Přejel mi prstem po zádech a já ucítila mrazení. "To já bych tady nečekala tebe." Hned jsem věděla kdo to je. Bylo to jasné.  Ty chladné dlaně, chraptivý hlas. "Jokere..." Odvážila jsem se otočit a znovu se mu podívat do očí. "Víš Harley, " Řekl a sklopil hlavu. "je mi líto toho, co se dnes mezi námi stalo. " Jemu je něco líto? "Nemám čas na žertíky." Sekla jsem. "Co vůbec děláte tady, v ulicích Gothamu?! Proč nejste v Arkhamu?" Podivila jsem se. Mohlo mě to napadnout dříve. Zašklebil se a chytl mě za dlaně. "Přišel jsem se vám omluvit. A ukázat, co k vám cítím."  "Nevěděla jsem, že něco cítíte, Mr. J..." Zahleděla jsem se na jeho bledou tvář.
"Kdo ví. Možná ano, možná ne. Možné je vše."
"To ano. Ale rozhodně není možné, abych vám odpustila."
"Vždy jste byla tak drzá?"
"Možná."
Joker silně pískl s pomocí dvou prstů a k nám přijelo velké černé auto. "To jako jezdí samo?" Divila jsem se. Už jsem se ani tolik nezlobila.
"Jak říkám. Možná." Zasmál se a otevřel mi dveře. "Prosím slečno Harley." Pousmál se svým sladkým úsměvem. Zavřel dveře a poté si taky nastoupil. Nastartoval a společně se mnou jel vstříc  nekonečným ulicím.

Zase kratší kapitola 😕😔😂 Soráč ❤🌸 Jinak, chtěla bych se zeptat, jestli chcete kratší nebo delší kapitoly 😊❤ A moc děkuju za #581 ve ff ❤💕 (teď už #726 😑 Really lidi?!)

"Would you live for me?" Kde žijí příběhy. Začni objevovat