"Would you live for me?"

Kapitola 3

Začal mi rozepínat halenku.
"Co. Co to děl..." Nestihla jsem doříct větu a on mi položil prst na ústa. "Pssst... Nemějte strach. Jen si to pořádně užijeme. " Zasmál se a rozepl poslední knoflík. "Já... Já nevím... Nevím, jestli to je dobrý nápad." Řekla jsem nejistě. "Ale ovšem že je, doktorko." Poté co větu dořekl, pomalu mi sundával halenku. Nejdříve z levého ramene, potom z pravého. Kus průhledné látky bezmocně visel na mých rukou. Začala jsem rychle dýchat a on nejspíše vycítil můj strach. Nevěděla jsem co si myslet, co dělat, co očekávat, co mu říct. Nevěděla jsem nic...
"Neboj se. Jen se uvolni." Podíval se na mě s jistotou v očích. Já si tím ale moc jistá nebyla. Stálá jsem v té tmavé místnosti jen ve spodním prádle. Modlila jsem se, aby ze mě nestrhl i to málo, co na mém bledém těle zbylo. Bohužel. Začal mě líbat na krku. "Proč?" Zašeptala jsem mu do ucha. "Protože chci." Protože chci? Protože on chce?! Proto mu mám dělat otroka? Od chvíle co jsem ho poznala, jsem toužila po tom, aby mě líbal. Ale najednou bych zase chtěla sedět oblečená na težké, kovové židli. "Prosím stop." Žadonila jsem. S usměvem se na mě koutkem oka podíval. Nepřestal. "Žádám vás, aby jste přestal." Ignoroval mě. Svlékl si vězeňské triko. Byl tak úžasný. "Lepší?" Zeptal se. Prohlížela jsem si ho. Políbil mě na klíční kost a začal mi svlékat podprsenku. "Dost." Zasténala jsem a jemně jsem ho od sebe odtlačila. Dělal jakože mě neslyší. Začal mi sahat na zadek. "Stop!" Zakřičela jsem.