S rozumem v koncích

14. kapitola

    O tři hodiny později jsme se všichni setkali v Komnatě nejvyšší potřeby. Bylo znepokojivé, i když ne zrovna překvapivé, že o ní profesoři věděli. Už se čekalo jen na bratra Peryho a Zabiniho rodinu. Byly to docela nervy. Přece jsme stále byli uprostřed války, která se chtě nechtě blížila, a my jsme stáli na opačné straně než oni.
„Zdravíme," ozvalo se ode dveří a já uviděla modré oči, stejné jako měl Pery, a uhlově černé vlasy. Musel to být jeho bratr. A ta drobná zelenooká blondýnka musela být jeho manželka.
„Vítejte u nás, Mikaele a Anastazie Ferrelewovi," pokynul jim Brumbál a my všichni kývli jejich směrem. Pery se ode mě hned odtrhl a běžel se obejmout se svým bratrem. Oba zářili štěstím a jejich oči se leskly neprolitými slzami. Bylo to rozkošné.
Po chvíli se za mnou Pery vrátil a už jsme čekali jen na rodinu Zabiniů. Nečekali jsme dlouho.
„Přejeme pěkný večer," ozvalo se chladným hlasem.
„Vítejte u nás, Elfrido a Derwente Zabini," opět pokynul Brumbál a my zase kývali.
„Ahoj, mami a tati," ozval se Roger. Usmál se a opatrně popošel k rodičům. Když se pousmáli, rozběhl se a nechal se pořádně obejmout. Poté se vrátili k naší skupince.
„Když už jsme tu všichni, měli bychom si připomenout, proč tu jsme. Pery se rozhodl jít proti svým rodičům a rozhodl se patřit do Rogerovy rodiny. Proto je nutné udělat rodinné kouzlo. K tomu je potřeba strážce, velitel, milovník, rodina za člena, který se vzdává jména a přijímá nové, člen, který se vzdává jména, člen nové rodiny, který má k novému členovi blízko, matka či otec jednoho z dětí, zástupce dobra a zástupce zla jako svědci. Než určím, kdo bude kdo, a pustíme se do toho, musíte znát rizika. Během rituálu uvidíte vzpomínky ostatních. V této společnosti to může být znepokojivé a nepříjemné. Tak... Strážce bude profesorka McGonagallová, velitel profesor Snape, já budu milovník. Rodina za Peryho bude tady Mikael, pak tu máme Peryho a Rogera. Nejsem si jistý, koho zvolit z rodiny Zabiniho, ale pro vyrovnání sil bych bral spíše pana Derwenta, ale je to na vás. Za dobro tu bude slečna Grangerová a za zlo pan Malfoy. Souhlasíte?" zeptal se Brumbál. Nějak jsem nemohla pojmout informaci o těch vzpomínkách. Bylo to děsivé.
„Budu to já a ne má žena," ozval se pan Zabini. Ostatní jsme souhlasili také. Někteří – jako já a Draco – váhali, ale všichni jsme na to nakonec přistoupili.
„Doprostřed si stoupnu já a profesoři. My spojíme hůlky uprostřed. Kolem nás se rozestoupí členové rodin a spojí hůlky nad námi, jakmile uslyší Nechť je láska silnější než krev. Na východ si pak stoupne slečna Grangerová a na západ pan Malfoy a spojí spolu hůlku nad vámi, jakmile zaslechnou Všichni jsme stejně dobří jako špatní a je jen na nás, jakou cestou se vydáme. Nakonec spojíme naše hůlky všichni, a to po doslovu Nechť naše magie a odhodlání vykoná naše přání. Jediné, co se od vás očekává, je opravdu chtít to udělat a spojit hůlky. Rituál povedu já za podpory profesorů. Vy ostatní, kteří se neúčastníte, budete po stranách a po ukončení rituálu připraveni pomoct odpadlíkům. Stojí to mnoho energie, proto ti slabší odpadnou, a je třeba se o ně postarat. Je vše jasné?" dopověděl Brumbál. Kývli jsme.
Brumbál s profesory na nic nečekali a stoupli si doprostřed do trojúhelníku. A začalo něco opravdu magického.
Všichni ze svých hůlek vypouštěli pramen magie. McGonagallová velmi světlý jako strážce. Snape načernalý jako velitel. Brumbál narůžovělý jako milovník. Jejich prameny se spojily, bez váhání, velmi snadno. Bylo znát, že se znají a nebojí se toho, kdo co zjistí. Po určené frázi nastoupili zástupci rodiny. Začala jsem být nervózní. Všichni měli namodralý pramen jako pramen rodiny. Pramen Peryho a Rogera se propojily snadno. Ovšem pramen Mikaela s panem Zabinim se ne a ne spojit. Bojovali proti tomu a přitom se spojit chtěli. Byl to nerovný boj a bylo znát, že je každý na jiné straně. Všimla jsem si, že všichni jsme bledí a rosíme se. Doufáme. A věděla jsem, že nejhůř na tom jsme Draco a já. Protože nás čekalo to samé. Děsila jsem se toho, ale nesmírně se mi ulevilo, když se jejich pramen spojil a následně se spojili s Perym a Rogerem. Láska očividně nakonec zvítězila nad strachem.
Teď jsme nastoupili já a Draco. Potila jsem se a byla neuvěřitelně nervózní. Oba jsme vyvolali svůj pramen. Měl stříbrnou barvu jako naše neutrální pozice v tomto rituálu. Jenže se nechtěly spojit. Já nechtěla, aby se spojily. A Draco očividně taky ne. Vždyť by se mohl dozvědět vše o Řádu a naší taktice. Také tajemství Harryho. A moje dětství. Bylo toho tolik, co jsem před ním chtěla utajit. A on přede mnou očividně taky.
Padl mi zrak na Peryho a Rogera. A zpátky na Draca. Zpátky na kluky a zpátky na Draca. Čert to vem, co se dozví, usmyslela jsem si zarputile a zatnula zuby a začala pomalu pomalinku sunout svůj pramen k jeho. V jeho obličeji se zračil strach a úzkost. Ale nakonec to také přebil odhodláním. Až se naše prameny spojily.
Byl to neuvěřitelný pocit. Povznášející. A před mýma očima se přehrávala vzpomínka z jeho dětství. Mohlo mu být tak pět. Povedlo se mu první kouzlo a radostně ho běžel ukázat rodičům. Matka ho pohladila a dál se věnovala knize. Otec řekl, že až se naučí něco pořádného, může se chlubit. Draco celou noc probrečel s tím, že je k ničemu a jeho rodiče na něj nikdy nebudou hrdí. Jako další se mi ukázala jen kraťounká vzpomínka na jeho prvním setkání s Voldemortem. Cítil strach a respekt.
A pak jsem uviděla něco, co jsem rozhodně vidět nemusela. On v jeho bradavické posteli. Těžce oddechoval s rukou pod peřinou a s myšlenkou na mě. Úplně jsem ztratila soustředění. Vykolejilo mě to a málem mi zhasl pramen, který mi sršel z hůlky. Tak nějak jsem měla pocit, že se mi ukázaly vzpomínky, které rozhodně nechtěl, abych viděla. Takže jemu se ukázala má radost z prvních získaných přátel v mém životě – Harryho a Rona. Můj strach ze selhání a z mých myšlenek. A moje vzpomínka na to, jak jsem velmi kladně hodnotila jeho tělo a měla divoké představy. Tak tenhle rituál už nikdy podstupovat nebudu.
Ale mezitím, co jsem byla zaujatá, se spojily paprsky nás všech. Od Brumbála se ukázala vzpomínka na jeho první setkání s Voldemortem ještě jako s dítětem v sirotčinci. Od McGonagallové proklouzla vzpomínka na její šťastné manželství s tragickým koncem. Snape nám poskytl vzpomínku na jeho přijímání znamení. Mikael měl vzpomínku na den, kdy byl vyděděn z rodiny se vším všudy. Pan Zabini ukázal svůj strach, když zjistil, že jeho druhý syn je v Nebelvíru. Pery se podělil se vzpomínkou na to, jak mu bylo od malička vštěpováno, že všechni ze Zmijozelu musí být zničeni. Od Rogera proklouzla vzpomínka na jeho první pocity, když se dostal do Nebelvíru. To, jak se cítil méněcenný, zraněný, ztracený a oddělený. Draco všem vyslal vzpomínku na to, jak byl trestán za všechno, co jen smrdělo mudlovstvím. A ode mě utekla vzpomínka na loňský ročník a týrání od té růžové ochechule.
Měla jsem pocit, že od každého unikla vzpomínka, na kterou vůbec nejsme pyšní a nejraději, bychom ji zahrabali někam do hlubin. Vzpomínka, která nás trýznila. A rituál to tak očividně chtěl. Ta magie, která se vznášela ve vzduchu, byla syrová a velmi silná a mocná.
A najednou byla tma a ticho. Rituál byl dokončen. Roger s Perym upadli a hned se k nim hnali Blaise, Neville a Ginny. Já s Dracem jsme se zapotáceli, ale měli jsme podporu ve formě Pansy a Harryho. Dospělí se došli posadit, ale dost vrávoravě. Všichni jsme byli bledí a šokovaní.
„Doufám, že to aspoň fungovalo," ozvala jsem se nakonec.
„Dokonale. Dokonce nás stihl i rituál vyzkoušet u vzpomínek. Kdyby někdo z nás ucukl jen myšlenkou, že se nechce dělit o svou vzpomínku, nebo že je mu to moc nepříjemné se dozvídat tyto věci, selhali bychom. Naštěstí jsme to všichni zvládli," ozval se Brumbál.
„Pery? Mohl by ses představit celým jménem?" zeptal se najednou Harry.
„Jasně. Jsem Pery R... R... Zabini," došlo mu po chvíli.
„Přísahám, že pokud by to nefungovalo, už bych to znovu nepodstupoval," ozval se Draco. Musela jsem se ušklíbnout. A pak jsem měla co dělat, abych nezčervenala. Rozhodně se teď budu vyhýbat jeho pohledu. A hlavně jemu samotnému.
„Myslím, že to bylo dnes velmi náročné a všichni bychom si měli jít odpočinout. S rodinami si ještě promluvím v ředitelně i se zástupci kolejí. Prosím, abyste mě následovali. Peryho a Rogera někdo doprovoďte na ošetřovnu k madam Pomfreyové. Hezkou noc vám přeji," dořekl Brumbál a už byl na odchodu. Za ním v závěsu profesoři a po rozloučení i rodiny.
„Tak já je tam odvedu," zvedla jsem se.
„Ne! Ty zůstaneš tady, protože si musíme promluvit," příkře se ozval Draco. Kurva. To jsem přesně nechtěla.
„Nemyslím si, že je o čem mluvit. Prostě na to, co jsme viděli, hezky zase zapomeneme. Jednoduchý," pokrčila jsem rameny.
„Pansy, Blaisi, prosím, odveďte Nebelvíry a kluky," procedil skrz zuby Draco. Nechápala jsem, proč je tak nabručený.
„Hermiono?" ozval se Harry.
„No tak jděte. Ať tento rozhovor mám za sebou co nejdřív," nabručeně jsem odpověděla a založila ruce na prsou. Toť vše k mému plánu se mu vyhýbat. Hadi i Nebelvíři si vyměňovali překvapené a udivené pohledy, ale bez řečí odešli. Škoda.
„Takže...," začal Draco.