S rozumem v koncích

31. kapitola

Na rozhodnutí našich rodičů jsme čekali ruku v ruce a s klidem v duši. Něco se mezi námi změnilo, zapadlo na své místo. A nám konečně došlo, že ať to dopade jakkoliv, my budeme ti, kteří získají. Ale oba jsme si přáli kladné přijetí našeho svazku. Protože to by nám mohlo velice pomoci.

„Vypadá to, že už jste se docela smířila s tím, že jste má žena, paní Malfoyová," ozval se najednou Draco.

„Už nejsem tak vyděšená a šokovaná. Ale rozhodně s tím nejsem smířená. Jak už jsem naznačovala, nechtěla jsem se vdávat takhle mladá, už vůbec ne bez přípravy svatby, nečekaně a upřímně řečeno v mých představách jsi vážně nefiguroval ani ty. A navíc nemám ráda oslovení paní a změnu příjmení. Takže tak," odvětila jsem.

„A kdo v tvých představách figuroval?"

„Nikdo konkrétní. Ale byl to rozložitý, vysoký a snědý muž s tmavými vlasy i očima. Takže opak tebe," pokrčila jsem rameny.

„Vysoký jsem," bránil se Draco.

„Dejme tomu," mávla jsem nad tím rukou. A nastalo mezi námi ticho. Kupodivu příjemné. Oba jsme byli ztraceni v myšlenkách. Já jsem přemýšlela, jak se z nenápadného přátelství a nějaké té míry přitažlivosti stalo manželství. To bylo šílené a strašně rychlé.

„Oficiální svatbu udělat můžeme. S obřadem, hosty a prostě se vším, co k tomu patří. Jestli chceš," přerušil můj tok myšlenek. A já byla šokovaná. Nečekala jsem, že by mi něco takového nabídl. Vlastně jsem ani nepřemýšlela nad tím, jestli by to bylo možné.

„Já... já... nemám slov," dostala jsem ze sebe s obtížemi.

„Koukám," pousmál se.

„Vážně by to šlo?" ozvala jsem se po chvíli.

„Ano."

„Tak bych byla ráda, kdybychom to tak udělali. Moc by to pro mě znamenalo. Asi i pro naše okolí," nepatrně jsem se usmála.

„Pak to tedy uděláme. A asi máš pravdu, nepotěší to jen tebe. Asi i tvé rodiče a naše přátele a profesory," odsouhlasil v klidu Draco. A my se zase ztratili v myšlenkách.

„Na oslovení paní si budeš muset zvyknout, ale pak už ti to bude připadat stejně přirozené jako slečna. Co se týče tvého nového jména, můžeš být Grangerová-Malfoyová. Pokud chceš a pokud by ti to pomohlo," ozval se po chvíli Draco. A mě zaujalo to něco, co se mu blýsklo v očích při vyslovení možnosti mého jména. Ale nedokázala jsem odhadnout, co to bylo. Nějaká emoce, kterou chtěl skrýt. Možná.

„Asi máš pravdu. Ohledně toho jména – už tak mám velmi dlouhé jméno. Nemusí být ještě delší, takže se spokojím s jedním příjmením. Zvyknu si," pokrčila jsem rameny a doufala, že jsem udělala správný krok. Dívala jsem se na něj velmi pozorně, a tak mi neutekl záblesk štěstí a spokojenosti, který nahradil na malou chvilku jeho obvyklou masku.

„Děkuju," zašeptal. A já byla spokojená. Kompromisy. Já budu mít svatbu a on ženu s jeho jménem.

„Draco, nezdá se ti, že už jsou pryč nějak dlouho?" zeptala jsem se zase. A Draco udělal to jediné, co mohl. Pozvedl ruku s hůlkou a mávnul. A ve vzduchu se objevila číslice padesát osm. Takže měli ještě dvě minuty. To už nebylo tolik.

„To mě nenapadlo," přiznala jsem a cítila, jak mi stoupá krev do tváře.
„Jsi mudlorozená. V tomto světě nežiješ ještě dostatečně dlouho, aby to pro tebe bylo tak přirozené
jako pro mě," pokrčil jen rameny. To od něj bylo ohleduplné. Ještě minulý školní rok by mě začal urážet. A ještě před měsícem či dvěma by se mi minimálně vysmál. Takže asi další posun v našem vztahu-nevztahu. Povzdechla jsem si. On se vážně snažil, měla bych také začít, připustila jsem si.