S rozumem v koncích

29. kapitola

Po odchodu Peryho a Rogera jsme dlouho jen tiše seděli. Já jsem mluvit za nic na světě nechtěla a on očividně přemýšlel nad tím, co mi vlastně řekne. Najednou prudce zvedl hlavu a propaloval mě pohledem. Polkla jsem.

„Tak dobrá, já začnu," ozval se najednou. Sice jsem nechápala smysl tohoto prohlášení, protože já jsem o tom mluvit nechtěla, ale tohle bylo vlastně to poslední, co mě momentálně trápilo. A tak jsem prostě jen kývla. Hlavně ať už to máme za sebou.

„Jsme manželé. S tím už nikdo nic neudělá. Ani my. Takže bychom se s tím měli nějak vyrovnat a začít plánovat náš společný život. Ale ještě před tímto plánováním si musíme promluvit o našich rodinách. Takže... Moji rodiče přijdou a nebude to asi příjemná návštěva. Nemám nejmenší tušení, jak se rozhodnou, ale nejsou pro nás hrozbou. Pro ně je magie posvátná. Nikdy nezpochybní naše manželství, i kdyby se k nám otočili zády. Ale kdybychom je získali na svou stranu, získáme velmi silné spojence. O tvých rodičích mi budeš muset něco prozradit ty," domluvil. A já se musela zhluboka nadechnout, abych to vstřebala.

„Dobře. Dobře. První část tvého proslovu přejdu. Nemám na to náladu ani chuť. A prostě mi bude trvat déle než tobě, než se s tím smířím. Co se týče tvých rodičů. Neznám je, ale o tvém otci jsem zatím neslyšela nic dobrého. Nemám strach se s nimi setkat, ale taky po tom nijak netoužím. A co se týče mých rodičů, budou v pohodě. Pokud se nebudeš chovat jako arogantní a rozmazlený fracek, tak to bude v pohodě. Jsi dostatečně inteligentní a dokážeš být fajn, když chceš. Takže tak," pokrčila jsem rameny.

„Dobře, tak to bude v pohodě. Zítřek zvládneme s přehledem, pokud budeme vystupovat jako pár," dořekl a pozvedl obočí.

„No... Když nebudeme, tak asi nepřežijeme. Takže budeme," snažila jsem se zůstat praktická.

„Výborně. A teď to ministerské cosi..."

„Lidé z Ministerstva. Bože...," zasténala jsem a přerušila ho.

„Už mě nikdy nepřerušuj," procedil mezi zuby. A očividně to myslel vážně.

„Eeee.... To ti asi nemůžu slíbit. Ale zítra a ani před Ministerstvem nebudu. Přísahám," snažila jsem se ho uklidnit. A on po chvilce vydechl a napětí z jeho obličeje zmizelo.

„To je přijatelný kompromis. No každopádně. Ministerstvo se bude snažit něco vyšťourat. Na mě. Protože... no... moje rodina... není svatá," dořekl nakonec s obtížemi.

„Nemá co vyšťourávat. A celé Ministerstvo mi už taky může políbit. Fajn. Takže tohle jsme si vyjasnili. Před Ministerstvem jsme ještě šťastnější pár než před rodiči," uzavřela jsem další téma.

„A teď ta odbornice, co má přijet. Nechci s ní mluvit," oznámil Draco.

„Musíme. Myslím, že by nám mohla pomoci. Dát nějaké rady a tak. Takže si ji vyslechneme, odpovíme a necháme si pomoci," argumentovala jsem.

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano."

„Ne."

„Ano. A nebudeme o tom dále diskutovat."