S rozumem v koncích

32. kapitola

Dalšího dne nás čekala návštěva lidí z Ministerstva. Oba jsme z toho byli nervózní a zároveň jsme byli dost naštvaní. Z principu. Co je jim do toho, jestli jsme, nebo nejsme manželé?
„Mračíte se, paní Malfoyová," ozval se Snape.
„Já vím. Jsem rozčilená," odsouhlasila jsem mu to. A opět jsem sebou trochu cukla při vyslovení mého nového jména.
„Mohu se zeptat proč?" zeptal se.
„Protože jim do toho nic není. Protože nemám ráda Ministerstvo. Protože jim nevěřím. A protože si myslím, že kdybych to nebyla zrovna já a zrovna on, tak by to tak nehrotili," vyjádřila jsem svůj názor.
„Máte pravdu, kdybyste nebyla členkou Zlatého tria a nevzala si nešťastnou náhodou člověka nesoucího jméno Malfoy, pravděpodobně by se to tak neřešilo," uznal Snape. Aspoň že ten chlap byl upřímný.
„Je to nefér," zamrmlala jsem ještě.
„Život je nefér, paní Malfoyová," připomněl mi Snape. Brumbálovy oči celou dobu byly plné vykvetlých pomněnek a McGonagallová měla na tváři mírný úsměv. Jen Draco byl stejně rozladěný jako já. Ještě více než před schůzí s rodiči.
A tak jsem se zeptala: „Proč jsi teď nervóznější než před rodiči?"
„Protože pokud řekneme něco jen trochu špatně, tak se to neodrazí jen na nás a na našich přátelích, ale i na našich rodičích. Mých rodičích. A pokud něco pokazíme, tak nás sežerou zaživa," vyklopil upřímně Draco.
„Ach. Tak to prostě nepokazíme," pokrčila jsem rameny a usmála se.
„To se lehce řekne," ušklíbl se Draco.
„A stejně lehce udělá. My máme trumfy v rukávech a ne oni. Když tak nech mluvit prostě mě," usmála jsem se na něj.
„Vaše žena má pravdu, pane Malfoyi," ozvala se McGonagallová. Vaše žena. Br... Úplně mi naskočila husí kůže. Ale dál jsme se v rozhovoru už nedostali.
„Dobrý den, řediteli, profesorko, profesore a manželé Malfoyovi," oslovil nás jeden muž.
„Jmenuji se John Dawlish a jsem tu se svými kolegy proto, abychom ověřili pravost tohoto manželství," dodal.
„Já se jmenuji Liva Nymfadorová a tady můj kolega se jmenuje Peter Rook," ozvala se žena po jeho boku.
„Vítám vás," uvítal je Brumbál a my ostatní jen pokývli na pozdrav.
„Děkujeme, tak nebudeme zdržovat a jdeme na to. Má první otázka zní – jak k tomu došlo a proč," položil první otázku Dawlish. Všichni jsme seděli v kruhu na pohodlných křesílkách. Kromě McGonagallové a Snapea, kteří stáli za námi. Vypadali jako naše stráž. Asi to byl úmysl.
„Není pod Vaší úroveň se ptát na něco, co už víte?" zeptal se chladně Draco.
„Ne, není. Chceme slyšet vaši verzi," ozvala se Nymfadorová.
„Boj se Světlými Smrtijedy . Kletba. Vrhnutí do kletby. Konec příběhu," odpověděla jsem stručně.
„To bylo velmi stručné," rýpnul si Dawlish.
„Nač plýtvat slovy," pokrčila jsem rameny.
„Ukážete nám své náramky?" zeptal se Dawlish.
„Ale jistě," odpověděl Draco a oba jsme vyhrnuli rukávy. A naše náramky zazářily. Nebylo pochyb o tom, že jsou pravé. A to si vysloužilo mírné zamračení u Dawlishe.
„Dobrá. A co budete dělat s nastalou situací?" zeptala se opět Nymfadorová.
„Co bychom asi mohli dělat se svazkem, který byl proveden díky Prastaré magii?" zeptal se ironicky Draco.
„No... Takže spolu budete žít?" nevzdávala se Nymfadorová.
„Ano," odpověděla jsem.
„Kde?" nenechala se odradit.
„Jelikož jsme studenti, tak kde asi? V Bradavicích. Logicky," protočila jsem očima.
„A pak?" dotírala dál.
„Má rodina má více panství než Malfoy Manor. Dokonce i stejně velká. Jedno z nich pojmeme jako náš domov," odpověděl jí Draco.
„A Vy souhlasíte, slečno Grangerová? Nebyla jste přinucena tady Dracem Malfoyem a jeho rodinou?" zeptal se Dawlish.
„Tak zaprvé – jsem paní Malfoyová, což byste vědět již měl. Zadruhé – tohle rozhodnutí jsme učinili společně. Zatřetí – kdybych nesouhlasila, tak bych se samozřejmě ozvala. A začtvrté – Draco Malfoy je můj muž. A je to nevinný muž, což vám dosvědčí i Harry Potter. Takže pokud nemáte nějaké otázky, které jsou nutné zodpovědět, odejděte. Zatím tu do nás jen rýpete," předklonila jsem se a upřeně se mu dívala do očí. Rozčilovali mě oba s Nymfadorovou, ale on přece jen v rozčilování vedl.
„Jak se opovažujete mě z něčeho neprávem obviňovat?" zeptal se Dawlish.
„Já jen říkám, jak to je. Jestli se Vám nelíbí mé oprávněné obviňovaní, tak se přestaňte chovat jako malé děcko," odpověděla jsem mu chladně.
„Pane řediteli? Vy to necháte jen tak? Tohle chování?" zeptal se udiveně Brumbála.
„Paní Malfoyová neřekla nic než pravdu. A já učím své studenty říkat pravdu, což byste si mohl pamatovat ze svých studentských let, Johne," odpověděl mu s klidem.
„A Vy, profesorko McGonagallová? Taky souhlasíte s tím, co řekla tady sleč... paní Malfoyová?" udiveně se otočil na McGonagallovou.
„Absolutně," odpověděla stručně a opět stáhla rty do tenké linky. Očividně byla také namíchnutá.
„Dobrá. Očividně tu nejsme vítani," ozval se poprvé Rook.
„Vy jste si všimli?" neudržela jsem se.
„Ano, pak tedy konečně dojdeme k hlavní otázce, kvůli které tu jsme. Co vaši rodiče? Jak vzali tuto zprávu a jak se k ní postavili?" zeptal se a opatrně volil svá slova. Asi nejchytřejší účastník této vyzvědačské skupiny.
„Mým rodičům se nelíbí, že před tím Draca neznali, a chtějí ho poznat. Ale respektují náš sňatek a vzali ho v klidu," odvětila jsem.
„Mí rodiče to tak v klidu sice nevzali, ale nakonec se rozhodli tento sňatek akceptovat, podporovat a chránit. A taktéž chtějí poznat Hermionu blíže," dodal Draco.
„A Vy věříte starším manželům Malfoyovým?" zeptal se mě opět Rook. Asi mu přenechali slovo, když poznali, že na něj reagujeme nejlépe. První chytrý tah od nich.
„Samozřejmě, že ne. Nezapomínám na to, kým byli. Ale zastávám názor, že i lidé jako oni si zaslouží druhou šanci. Paní Malfoyová je velmi inteligentní žena, která má úroveň, a rozhodně ji chci poznat blíže. Pan Malfoy je vychytralý a elegantní muž, který má rád věci ve svých rukou. A jsem si stoprocentně jistá, že oba milují svého syna. A já jejich syna miluji též. Proto si myslím, že můj vztah s nimi se, až se lépe poznáme, vylepší. Časem si určitě budeme důvěřovat a snad si i rozumět," dokončila jsem a pocítila závan vděčnosti ze směru, kde seděl Draco.
„To myslíte vážně?!" neudržel se Dawlish.
„Každé slovo," odvětila jsem chladně.
„Jste blázen. Jim se nedá věřit! Lucius Malfoy má Znamení zla. Narcissa Malfoyová pravděpodobně též! A Vy jste členkou Zlatého tria! Máte být nejchytřejší čarodějkou za hodně dlouhou dobu a jste takhle naivní?" pokračoval ve vyšilování.
„Nedá se jim věřit, stejně jako tady přítomnému Severusi Snapeovi! Ten má také Znamení zla a přitom je na naší straně, jestli jste zapomněl! Lucius Malfoy je tvrdý muž a rozhodně se jeho povaha nezmění, ale jeho názory se změnit můžou. Narcissa Malfoyová žádné Znamení nemá, jste blbě informován. A nejchytřejší čarodějkou rozhodně jsem. Na rozdíl od Vás nejsem například úzkoprsá a vidím věci objektivně. A ano, jsem členkou Zlatého tria. Proto by mé slovo mělo něco znamenat!" vyjela jsem na něj na oplátku.
„Za Severuse Snapea se postavil samotný Albus Brumbál! A to je rozdíl," odvětil.
„A já se zase stavím za rodinu Malfoyů. A jelikož jsem členkou Zlatého tria, mým nejlepším přítelem je samotný Harry Potter, mezi mé mentory patří zmíněný Albus Brumbál, Minerva McGonagallová a Severus Snape. Jsem nejinteligentnější žijící čarodějkou, jsem mudlorozená, a přesto mám větší moc než Vy, a to nejen tu magickou. A jako bonus jsem se přivdala do mocné rodiny. To by mé postavení a zaručení se za mou novou rodinu mělo také něco znamenat!" prudce jsem mu odpověděla a nechala ho beze slov.
„Má pravdu, Johne. Její slovo v našem světě znamená hodně. Ona není jen chytrá a mocná, ona má i chytré a mocné přátele," položil Dawlishovi ruku na rameno Rook.
„Ale... ale...," snažil se něco říct.
„Ale nic. Tady prostě nepochodíš. Tímto se s vámi loučíme a děkujeme za váš čas i zodpovězené otázky. Velmi si toho ceníme," řekl místo toho Rook a všichni se vydali k odchodu. I když Nymfadorová trochu zaraženě a Dawlish stále beze slov.
„Pokud by po nás Ministerstvo ještě něco chtělo, tak budeme mluvit jen s Vámi, pane Rooku. Hezký zbytek dne vám všem," pronesla jsem na konec odměřeně. Rook se zastavil, malinko se usmál a pokývnul. Pak už všichni tři zmizeli z dohledu.
„Tohle bylo to nejúžasnější, co jsem od tebe kdy slyšel. A to jsem slyšel hodně skvělých věcí," pronesl nakonec Draco a usmál se na mě. Ten úsměv se mi hodně líbil. Změkčoval celou jeho tvář a jeho oči díky němu zářily měkkou šedí.
„Musím říct, že jste si s tím vším poradila velmi dobře. Nemyslím si, že by rodina Malfoyů mohla dopadnout lépe s jinou ženou pro svého syna. Nezískali ve Vás jen pohlednou snachu, ale i chytrou, mocnou a lstivou," oznámil Snape a mě to potěšilo více než pochvalné pokývnutí a zastání od Brumbála. Protože Snape nechválil často. A už vůbec ne tak otevřeně.
„Jsem na Vás hrdá. Jste pravá Nebelvírka se zmijozelskými vlastnostmi. Myslím, že je to dokonalá kombinace," usmála se na mě McGonagallová a já v tu chvíli musela zářit. Tolik pochval za pár slov.
„Bylo od Vás velmi chytrým tahem bránit své jméno i svou novou rodinu. A Váš poslední delší proslov byl opravdu famózní. Bylo v něm tolik očividných faktů, které oni přehlíželi. Skvělý tah. A nebude Vám vadit, když se se svou vzpomínkou na tento rozhovor podělím s jedním velmi profesionálním novinářem, který nepřekroutí ani slovíčko?" ozval se nakonec i Brumbál.
„Asi ne," zamyšleně jsem odpověděla.
„Mně tedy určitě ne. Tohle by měl svět vědět," dodal Draco a stále se hrdě usmíval. A já byla prostě šťastná.