Amerika (Avengers FF) ✅

Amerika

Dopoledne pro ni poslal Fury, chtěl její okamžitou přítomnost v jeho kanceláři. Zavřela dveře a ani se nestačila posadit.

„Mám pro vás tajnou misi."
„Děláte si srandu? Na té poslední chtěli moji smrt, nemluvě o tom, že se mě chystají zabít i tady, hned jak bude bomba aktivní. To chcete, abych natáhla bačkory někde jinde a vy jste neměl s tím žádné papírování ?"
„Ne. Chci vám zachránit život." Mell se pohodlně uvelebila v křesle a hodila nohy na Furyho stůl.
„Tak to si ráda poslechnu."


O šest hodiny později...

Mell se napřáhla a loktem zlomila Furymu nos. Vytáhla jeho pistoli ze steheního pouzdra a namířila na jeho hlavu.
„Tak do toho zastřel mě. Stejně se od tud nedostaneš."
„Lhal jste mi. Lhal jste mi úplně ve všem."
„Bylo to pro tvé dobro." Odjistila pojistku na zbrani.
„Moje dobro nebo pro to vaše? Jenom jste mě využil."
„Máš talent, ten se nesmí jen tak promrhat. Musíš to pochopit."
„Já to chápu velice dobře." A stiskla spoušť.

Vyběhla z Furyho kanceláře a vystřelila na prosklené schodiště, agenti, kteří běželi k ní se kryli obličeje před skleněnými střepy. Přesně jí to hrálo do karet. Dva z nich vyřídila jedním obloukovým kopem a třetího praštila pažbou zezadu do hlavy. Budovou se rozezněl alarm. Rozběhla se chodbou ke schodišti. Cestou vyřizovala agenty.
Dostala se až do prvního patra. Než doběhla ke dveřím do přízemí, se uzavřeli. Zastrčila pistoli zezadu za kalhoty a přešla ke stěně. Shodila květináč na zem a do rukou vzala stolek, kterým následně rozbila prosklenou stěnu. Sklo se rozsypalo a spadlo na lidi pod ním. Slyšela křik, ale bylo ji to fuk. Ladně seskočila, dopadla na nohy a rovnou se rozeběhla k východu, ale někdo jí zastoupil cestu. Vytáhla zbraň a zamířila na něho.
„Uhni mi z cesty, Ameriko." Zvedl ruce před sebe.
„Mell, ať jde o cokoliv, vyřešíme to. Jen skloň tu zbraň."
„Už se nebudu opakovat, uhni, Stevene."
„Ne. Ty na mě nevystřelíš. No tak, Mellanie, skloň tu zbraň." Měla už jen pár minut. Zaslechla myšlenky blížících se agentů. Zdržoval ji.
„No jak myslíš." A začala střílet. Steven se pohotově vyhnul střelám tím, že odskočil na stranu. Viděla jak se na ni potom nevěřícně podíval. Zahodila pistoli, protože ji už došli náboje, ale cestu měla volnou.

Steven stál opřený u zdi vedle dveří a byl zamyšlený. Jakmile Furyho pustili z ošetřovny svolal naléhavou schůzku. Clint a Natasha se akorát vrátili z mise a Tony s Bannerem přišli z laboratoře. Tony se protáhl na židli a zívl.
„Tak o co tady jde? Mám práci. Co jste dělal? Běžel jste a narazil jste do sloupu?" Ukázal na Furyho tvář plnou modřin, natrhnutého obočí, rtu a jeho zafixované pravé ruce. Fury mlčel.
„To je práce, Mellanie." Ozval se ode dveří Steven.
„Cože?" Zeptala se Natasha.
„Slečna Wincorová, už s námi spolupracovat nebude. Od teď je našim nepřítelem. Shield po ni bude pátrat." Řekl s klidem Fury.
„Hlásím se dobrovolně."
„Ne, pan Rogersi, ve vašem dobrém zájmu vám to nedovolím."
„Střílela po mě. Chci znát odpovědi, protože vy mi je nejspíš nedáte. Něco se stalo a stalo se to, když s vámi mluvila."
„Máte pravdu, něco se tady stalo."
„A řeknete mi to?"
„Dozvěděla se kdo je její otec a že její matka pracuje pro Hydru, pane Rogersi to se tu stalo." To Tonyho zaujalo.
„A kdo je její otec?" Natasha protočila oči.
„Víš, že se vůbec nedivím, že tě zaujalo z celé té informace jedině tohle?"
„Mám rád dramata." Ušklíbl se spokojeně Tony.
„Jsem si jistý, že vy by jste se o to měl opravdu zajímat, pane Starku."
„Ehh asi vám teď úplně nerozumím."
„A to jsem si myslel, že jste chytřejší. Mellanie Wincorová, pane Starku, je totiž vaše dcera."


Steven seděl na posteli a přemýšlel. Klepání na dveře skoro přeslech.
„Dále." Dovnitř vešla Natasha.
„Můžu?"
„Nechci se o tom bavit." Přisedla si k němu.
„O čem přesně? O Mellanii?" Poraženě si povzdech.
„Něco mi na tom nehraje."
„Jak to myslíš?"
„Byla tady se mnou než šla k Furymu a byla v pohodě."
„Moment byla s tebou? Tady? Páni, Stevene, tomu říkám pokrok. Ehm... nemám si radši sednou na židli?"
„Nic takového, jen jsme se dívali na film."
„Jen dívali?" Stevenovi uklouzl úsměv.
„To jsem si myslela."
„Proto říkám, že mi nic z toho nedává smysl."
„Třeba líbáš hrozně."
„Nestěžovala si."
„Ha a teď tě mám. Vlastně, víš co mi teď došlo?"
„Ne."
„Děláš do Starkovi dcery."
„Takhle bych to ice neřekl, ale jo, asi už to tak bude. Vypadal vyděšeně, když mu to Fury řekl."
„A divíš se mu? Asi ho zděsilo kolik dědí mu může ještě pobíhat po světě."
„To máš pravdu, ale stejně to není důvod k útěku a už vůbec ne k tomu, aby postřelila Furyho, cestou z budovy vyřídila několik agentů a pak střílela na mě."
„Tak co si myslíš?"
„Já už ani nevím, co si mám myslet." Promnul v ruce už po několikáté řetízek s křížkem, který našel na polštáři, když se vrátil na pokoj.