Amerika (Avengers FF) ✅

Rodina má být pohromadě

Ottawa, Kanada, základna Hydry

O pět měsíců později...

„Shadown, přijď za mnou do laboratoře." Ozvalo se v jejím uchu. Obratem zmáčkla vysílačku.
„Jsem na cestě." Odpověděla svému nevlastnímu bratrovi.

Výtahem sjela o čtyři patra níž. Kývla na pozdrav několika agentům, zabočila doprava a otevřela dvoukřídlé, bíle dveře. Jen co se zavřeli se zastavila. Zírala na polonahého muže s vypracovanou postavou a co jí zarazilo s jednou železnou paží. Muž na ni zíral zcela bez jakékoliv emoce. Sean se otočil na židli a zářivě se na ni usmál.
„Mell, už si dorazila. Seznam se. To je Winter Soldier."
„Proč na mě tak divně kouká?"
„Právě jsem mu vymazal paměť. Šéfka rozhodla, že bude tvým parťákem na další misi."
„Já ho k ničemu nepotřebuju. Nejsem týmový hráč."
„Jo, jo, jo, to už jsem slyšel, ale ber ho jako svou pravou ruku. Matka chce, aby sis ho vzala na starost."
„Jak to teď myslíš? Nejsem chůva."
„Budeš se s tím teď muset smířit. Máš ho na povel."
„To znamená, že mě bude poslouchat na slovo?"
„Ano."
„Umí vařit?"
„Zeptej se ho sama." Sean se k ní otočil zády a začal se věnovat papírům. Přistoupila před muže, který ji pozoroval celou tu dobu a nespustil z ní ani na okamžik oči.
„Wintere, umíš vařit?" Naklonil hlavu na stranu. Soustředila se na jeho mysl.
„Nevím co to je." Měl hluboký, chraplavý hlas. Ale v jeho hlavě něco viděla a to něco znamenalo. Sean se od stolu rozesmál.
„Co sis myslela? Umí jen vraždit a mučit. Věděla si, že zabil Starkovi rodiče?"
„On?"
„Jo."
„Kolik mu bylo? Vždyť se na něho podívej, je mu tak okolo pětadvaceti?"
„Ty nevíš kdo to opravdu je, že ne?"
„Měla bych? Protože nemám nejmenší tušení." Nevěřícně zakroutil hlavou.
„To je James Barnes alias Bucky. Nejlepší přítel Kapitána Ameriky nebo aspoň kdysi byl, teď by ho ani nepoznal. Hydra se postarala o to, aby Bucky na všechno zapomněl."
„Jak to vůbec funguje?"
„A co?"
„To vymazávání paměti? Tedy jestli to není tajné." Štvalo ji, že skoro každý má ochranu, proti její schopnosti. Dříve by ji to nevadilo, ale teď je to handicap.
„No tajný to je, ale tobě to řeknu." V duchu se pro sebe usmála. Vždycky se rád vytahoval a poučoval, teď jí to náramně hrálo do karet.

Seděla v matčině kanceláři. Stále si nemohla zvyknou na uniformu co měla na sobě, tutéž měla i ona. Černou se stříbrným znakem Hydry na rameni.
Její matka ji podala složku, kterou hned otevřela.
„To je můj cíl?"
„Ne. To je cíl Wintera Soldiera."
„Tak proč tu složku dáváš mě?"
„Ty mu teď velíš. Dáš mu to za úkol."
„To je nějaký test?"
„Vlastně ano."
„Stále mi nevěříš?" Její matka se na ní usmála, ale úsměv se jí neodrážel v očích.
„Nejde o tvůj test. Musím vědět, že tě Winter Soldier poslechne na slovo."
„Proč je to tak důležité?"
„Je to nemyslící vrah. Nesmí nám tu jen tak pobíhat. Je nebezpečný, na to pamatuj." Mellanin pohled padl na matčiny náušnice a litovala toho, že jí nemůže číst myšlenky.
„Ovšem, že. Podám pak hlášení."
„To nemusíš. Uvidíme výsledek až se vrátíte z mise."
„Jak to myslíš? Říkala jsem ti, že mikro kamery jsou na nic."
„Ano, to si velmi dobře pamatuji. Mluvím tu o tom vojákovi. Můžeme vidět jeho vzpomínky." Tak to hatí trochu její plány. Bude muset přijít na plán B.
„Dobrá. Převléknu se a hned vyrážíme."
„Helikoptéra na vás už čeká. Máte týden. Vše dobře promysli. Shield vás nesmí chytit."
„Ovšem, matko."

Seděla ve vrtulníku naproti Winterovi. Stále ji pozoroval a ona hořečnatě přemýšlela. Měla týden na to, aby pochopila to vymazávání jeho paměti a nahradit ho vlastními vzpomínkami. Bude ve stresu, zase, ale ve stresu ji šlo vždycky všechno líp ne?

O pět dnů později...